Cena ropy se od poloviny června propadla o 25 dolarů, tedy více než 20 procent. Jak hluboko může ještě klesnout? Pokud dojde k cenovému odrazu, na jaké cenové úrovni se stabilizuje? A dohodne se Saúdská Arábie s kartelem OPEC na snižování svých vývozních objemů? Tyto a mnohé další otázky si momentálně klade celý finanční svět.
Jedna věc je jistá: současné nízké ceny ropy mají své vítěze ale i poražené. Poražení jsou výrobci, země a vlády. Pokud ropa Brent klesne na hranici 80 dolarů za barel, země OPEC ztratí zhruba 200 miliard dolarů ze svého ročního zisku, jenž dosáhl téměř 1 bilionu dolarů. To by ovlivnilo nejen jejich schopnost vydělávat dostatek na pokrytí vládních rozpočtů, ale i schopnost splácet dluhy bez vyvolání státních bankrotů. Z pohledu Spojených států se může klesající cena ropy zasloužit o zpomalení tamní břidlicové revoluce.
Na druhé straně, pro světovou ekonomiku by nízké ceny ropy byly ekvivalentní rozsáhlému programu kvantitativního uvolňování, z pohledu stimulace skomírající globální ekonomiky. Podle Financial Times by pokles cen ropy ušetřil americké ekonomice denně až 1,8 miliardy dolarů, tedy nějakých 660 miliard dolarů ročně. Přepočteme-li toto do cen benzínu v USA, kde v minulém roce průměrná domácnost utratila za benzín cirka 2900 dolarů, nízké ceny by znamenaly více než 600dolarovou roční úsporu pro jednu domácnost. To je jistě pozitivní nejen pro spotřebitele v USA, ale po celém světě (vyjma zemí OPEC).
Cena ropy klesá hned z několika důvodů: část poklesu připadá na vrub tržnímu sentimentu, další část fundamentu a určitou roli sehrála i geopolitika. Od chvíle, kdy libyjský konflikt z roku 2011 vedl k přerušení dodávek v objemu 1 milionu barelů denně, cena ropy Brent dosáhla v průměru 110 dolarů za barel. I přes zvýšení saudsko-arabské produkce v roce 2011, se cena Brentu stále pohybovala cirka 25 dolarů nad tržní cenou před libyjským konfliktem.
Mezitím se od roku 2011 začaly rýsovat dva různé trendy ovlivňující cenu ropy. První z nich byl nárůst probíhajících vnitrozemských bojů u významných vývozců ropy. Před únorem 2011 měly tyto boje za následek přerušení dodávek v průměrném objemu 400.000 barelů denně. Od té doby však vzrostl průměrný denní objem přerušených dodávek na 3,5 milionu barelů. Druhým trendem je značný růst produkce ropy v USA. Tamní produkce se stává méně nákladná každým rokem a break-even náklady klesají na mnohem nižší úrovně, než se obecně předpokládá, rozhodně níže než 75 dolarů za barel.
Globální ekonomika oslabuje a poptávka po ropě stagnuje. Jakýkoliv předpokládaný nárůst ekonomické aktivity a poptávky pro rok 2015 podle Financial Times nedosáhne na nabídku, její přebytek by měl dosáhnout úrovně 1 milionu barelů denně, což se samo o sobě promítne do nízkých cen ropy.
Co se týče politického rizika, z pohledu cen ropy se výhled jeví více medvědí nežli býčí, alespoň v krátkodobém horizontu. Řešení íránského jaderného problému by znamenalo více ropy na globální trh, a stejně tak se projevuje pokračující nárůst libyjské produkce.
Zda propad ceny ropy bude pokračovat, lze jen spekulovat, jedno je však jasné: jak tržní sentiment, tak fundament ani politické faktory nevyznívají pro vyhlídky cen ropy nikterak pozitivně.
(S podporou Financial Times)
