České veřejné finance trpí známými problémy. Od covidových let se stamiliardové schodky staly novým normálem, výše strukturálního deficitu v zásadě vymazala manévrovací prostor v rozpočtu a vinou růstu úrokových sazeb výrazně rostou náklady na dluhovou službu. Konsolidace veřejných financí je proto nutná. Musíme počítat s tím, že bude bolestivá a dotkne se téměř všech subjektů v ekonomice, což lze pozorovat i na podobě konsolidačního balíčku. Výjimkou nejsou ani státní zaměstnanci, kde vláda plánuje tzv. „zmrazit“ platy a přinést úspory ve výši 8,5 miliardy korun.
Jednotlivá opatření konsolidačního balíčku musí být doplněna dlouhodobou snahou o snížení tempa růstu výdajů státního rozpočtu pod tempo růstu příjmů. Pokud se toto podaří, uvidíme postupné vyrovnání salda rozpočtu. Rychlost bude záviset na velikosti rozdílu mezi tempem růstu výdajů a příjmů. Toho lze dosáhnout v zásadě dvěma kroky. Prvním je snižování, či tzv. zmražení, výdajů v jednotlivých rozpočtových kapitolách a druhým je zvýšení daní a daňových příjmů. Přitom nezapomínejme, že příjmy porostou i díky ekonomickému růstu a růstu cen v ekonomice.
Právě na zpomalení růstu výdajů míří plánované úspory na platech u většiny státních zaměstnanců. Platy státních zaměstnanců jsou jednou z největších výdajových položek rozpočtu, a tak není překvapením, že se na ni konsolidační balíček zaměřil. Bez úspor v největších výdajových položkách lze konsolidaci dělat jen velmi těžko bez razantního zvyšování daní.
Úspora má činit okolo 8,5 miliardy korun, tedy něco přes 3 % výdajů na platy. Toho má být dosaženo primárně propouštěním okolo 21 tisíc zaměstnanců, nikoliv snižováním platů. Platy tak v dalším roce v nominálním vyjádření u drtivé většiny státních zaměstnanců i přes plánované úspory neklesnou. V reálném vyjádření, které je očištěno o inflaci, platy ale klesnou. Propad by ale neměl být tak prudký, protože v příštím roce se inflace podle všeho vrátí k dvouprocentnímu inflačnímu cíli.
Vedle pozitivních dopadů na saldo rozpočtu přinese opatření i řadu výzev. Tzv. zmražení platů bude dále komplikovat nábor kvalitních lidí do veřejného sektoru a jejich následné udržení. Náročné bude také komunikovat růst platů učitelů, zatímco další zaměstnanci státu si na růst platů budou muset počkat. Podobné kroky v minulosti vedly k tření ve společnosti. Alternativní cestu nabízí MPSV, kde ministr plánuje růst platů s tím, že prostředky uspoří skrze razantnějšího snížení počtu zaměstnanců. Uvidíme, zda se k tomuto přístupu nakonec nepřikloní více státních institucí. Je fakt, že počet státních zaměstnanců v posledních letech vcelku svižně rostl, což vytváří prostor pro restrukturalizaci a případné snížení počtu zaměstnanců ve veřejném sektoru.
Nezapomínejme, pokles počtu státních zaměstnanců bude mít zřejmě vliv na kvalitu a objemy poskytovaných veřejných statků. Stále totiž platí, že velké objemy poskytovaných veřejných statků vyžadují vysoké daně. A naopak, nízké daně neumožní dlouhodobé poskytovaní velkého objemu veřejných statků. Zde si musí primárně voliči určit, jakým směrem se vydat a akceptovat případné výhody a nevýhody jednotlivých přístupů.
Zároveň nelze vyloučit, že část politické reprezentace bude s úspěchem nabízet politický mix nízkých daní a vysokých veřejných výdajů na dluh. To je ale cesta k obrovským problémům. Příklady, že takto se to dělat opravdu nemá, vidíme na jihu Evropy. Nasekané dluhy je také třeba v budoucnu platit. S tím bude spojena, podobně jako nyní, bolestivá konsolidace, škrty, šetření a zvyšování daní. Nehledě na to, že zadlužení země a přenesení břemena splácet tento dluh na další generace, je sobecké a z určitého úhlu pohledu i nemorální.
Zdroj: Bloomberg, Reuters
