V době vysoké inflace a dlouhého období zdražování je pochopitelné, že premiér spolu s dalšími členy vlády komunikuje s klíčovými stakeholdery v oblasti potravinářství a vyvíjí jistý tlak na snížení cen. Cena drtivé většiny potravinářských komodit už před delší dobou výrazně klesla proti nejvyšším úrovním za dlouhou dobu. To stejné platí i pro ceny energií. Prostor pro zlevňování tu proto jistě je, přestože mzdové náklady pokračují v růstu.
Vláda se ale musí pohybovat zákonných mantinelech. Úlohou vlády, ani politických stran není až na výjimky cenotvorba služeb a zboží na trhu. Díkybohu. O to se stará primárně trh. Pokusy vlád o cenové stropy, regulace marží a další zásahy do cen končí téměř vždy velmi špatně. Nejčastěji nedostatky zboží a služeb na trhu, jako například v Maďarsku nebo socialistickém Československu. S regulací cen často vzniká šedý trh a další neefektivity v ekonomice.
Regulace cen ale není jediným nástrojem, který může vláda v tomto případě využít. Vláda by se měla aktivně snažit o kultivaci podnikatelského prostředí a usnadnit vznik nových a rozvoj stávajících firem. To na střednědobém horizontu mimo jiné povede k růstu konkurence a tlaku na pokles cen.
Mezi další kroky může patřit vydávání nových zákonů a přehodnocení těch stávajících s cílem bránění nadměrného hromadění tržní síly, vzniku korporátních gigantů, či dokonce oligopolních struktur. Současná situace by mohla být i impulzem pro posílení veřejných institucí, jako je Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, který by mohl do budoucna důsledněji posuzovat spojení firem, které vede k získání velkého tržního podílu.
Problémem českého trhu s potravinami, ale i dalším zboží a službami, je jeho struktura. Významná část trhu je složena z několika málo firem, což omezuje konkurenční tlaky na tomto trhu. To se projevuje v cenách v těchto odvětví. Respektive ve svižném růstu cen při nákladovém šoku a velmi pomalém poklesu cen při jeho odeznění v těchto odvětvích.
Osobně nejsem zastáncem investičních pobídek, ale i tímto směrem by mohla do budoucna vést cesta. Vhodně nastavené pobídky by mohly přilákat další potravinářské a maloobchodní společnosti na český trh a posílit tím i konkurenci, která tlačí na pokles cen. Český trh je relativně malý a z pohledu zahraničních firem proto není vždy tím nejzajímavějším, když zvažují mezinárodní expanzi na další trh. Investiční pobídka by toto mohla do jisté míry změnit. Je ale naprosto klíčové, aby tato pobídka byla vhodně nastavena a aby její poskytování bylo spojeno s očekávaným fungováním firem, které pobídky využijí. Přitom musí platit, že přínosy pobídky musí převyšovat její náklady, které budou hrazeny z veřejných peněz, tedy z peněz všech daňových poplatníků.
Vláda má k dispozici samozřejmě spousty dalších nástrojů, kterými může tlačit na pokles cen potravin a dalšího zboží a služeb. Může se jednat například o dočasné snížení DPH, které bych důrazně nedoporučoval. Takové opatření by vedlo k prohloubení schodku veřejných rozpočtů. Dopad do cen je přitom nejistý. Nelze předpokládat, že by obchodníci plně promítli snížení DPH do cen. Část této daňové úlevy by si jistě nechali, jak dokazuje praxe i ekonomická teorie.
Zdroj: Bloomberg, Reuters
