Voda nejžhavější komoditou budoucnosti?

Voda, společně se vzduchem, tvoří základní podmínky pro existenci života na Zemi. Ačkoliv se o vodu jako takovou bojuje, je nárokována vládou a kontrolována úředníky, obchodníci z Wall Street se o ní zatím příliš nezajímají a zůstávají i nadále u tradičních komodit. Při pohledu na další čtvrtstoletí se ale dá očekávat, že pitná voda bude čím dál tím vzácnější. Už jen vzhledem k rostoucí populaci a měnícímu se klimatu. Začne se i s touto nejcennější komoditou někdy obchodovat stejně jako je tomu třeba u ropy, obilí, nebo zlata?

Lákavé a těžké

„Je velice lákavé bavit se o vodě jako o komoditě k obchodování. Pokud se díváme na prognózy, vypracované pro příštích 25 let, je zřejmé, že globální nabídka a poptávka jsou velice nevyrovnané a zlepšení je v nedohlednu,“ tvrdí Deane Dray, analytik Citigroup, který vede globální výzkum pro oblast vodárenství. Většina světové populace žije v oblastech, kde je voda velice vzácná a těžce dostupná, Dray ale společně s dalšími experty však zastává názor, že myšlenka na globální obchodování s vodou je velice obtížná. „Nedokážu si představit, jak by obchodování s vodou bylo možné. Je totiž v každém státě regulována. Nemůžete si jen tak začít stáčet vodu do trubek a začít ji prodávat jinde,“ říká zřejmé Robert Kennedy Jr., prezident Waterkeeper Alliance se sídlem v New Yorku, která se zaměřuje mimo jiné na ochranu a trasování vodních zdrojů.

Historické poučení

V historii najdeme spousty příkladů, kdy odklon vodních kanálů vedl k válkám, nebo k ekologickým katastrofám. Počátkem 60. let sovětské úřady odklonily dvě řeky pro pěstování plodin, což způsobilo vysychání Aralského moře ve střední Asii, kde do té doby čile působící rybářské lodě najednou zůstaly stát na suchu. Jezero postupně ztratilo 90 procent svého objemu, jeho průměrná hloubka klesla na polovinu a pobřeží ustoupilo až o 250 kilometrů. Katastrofa byla i v socialistických měřítcích tak strašlivá, že ji sovětská vláda v roce 1984 chtěla napravit přivedením vody ze sibiřských veletoků. Stavba přívodního kanálu tehdy začala, ale projekt byl zastaven po tvrdých protestech vědců a ekologů.

„Cokoliv, co by dopravovalo vodu z rozvodí řek, by velmi narušovalo životní prostředí a mělo dopad na společnost a veřejné mínění. Již jsme zažili války o vodu po celém světě, díky nekonečným rozporům státních orgánů a firem, “ řekl Kennedy.

Také Blízký východ zažil mnoho konfliktů kvůli vodě. Řeka Eufrat je již dlouho zdrojem konfliktu mezi Tureckem a Sýrií a v posledním měsíci Turecko „otočilo kohoutek“, který ovlivňuje tok vody do Sýrie a Iráku.  Kennedy řekl, že Západní zákon, sahající až do Římských dob, a dokonce i Magna Charta, zakotvují, že voda patří všem lidem.

Měřítko demokracie

Voda je i podle Světové banky mnohamiliardový průmysl budoucnosti. „Jde o komoditu nezbytnou pro lidský život, která navíc neustále ubývá díky globálnímu oteplování a růstu počtu obyvatel. Je to komodita, u které se lidé vždy budou snažit přijít na způsob jak s ní obchodovat a prodávat ji,“ říká Kennedy. „Nejlepším měřítkem toho, jak funguje demokracie, je přitom způsob, jakým vláda distribuuje a zachází se statky dané země,“ dodává Kennedy s tím, že to zahrnuje vodní cesty, rybolov, volně žijící živočichy či veřejné pozemky.

„Ekonomům se představa volného obchodování vody líbí. Zvyšuje ekonomickou efektivitu,“ řekl profesor John Reilly, ředitel programu Politika globálních změn v centru pro Výzkum životního prostředí na univerzitě MIT. „Pokud jde o rozsáhlé mezinárodní obchodování s vodou, již máme balenou vodu. Myslím, že je více pravděpodobné, že se na kratším horizontu, než jsme se domnívali dříve, dočkáme nejdříve odsolování a podobných způsobů čištění a recyklace vody. Teprve později se začne obchodovat s vodou ve velkém, protože je to nákladné“, míní Reilly. Řešením nedostatku vody podle něj může vyřešit přesun činností, které vyžadují velké množství vody, ze sušších oblastí do oblastí s větší vodní zásobou.

Investice do vody do pěti let?

Richard Sandor, CEO společnosti Enviromental Financial Products, očekává překážky, které bude třeba překonávat. Pevně věří v obchodování s vodou prostřednictvím finančních nástrojů během následujících pěti až deseti let. On sám, jak tvrdí, o jejich vývoji přemýšlí už dlouhou dobu. „Tohle ale potřebuje vynález. Jedním problémem jsou fyzická omezení, daná rozvodem vody potrubím. Další otázkou je, jak stanovit a vyčíslit hodnotu finančních nástrojů, určených k investicím do vody jako komodity,“ uvažuje Sandor. Obchodovaná voda také, jak připomíná, bude muset brát ohled na dynamiku regionálních trhů a bude nutné vymyslet něco, co vezme v úvahu různé zeměpisné rozdíly.

Dodat vodu dražší ropy

OSN ve své zprávě o světové potřebě vody pro rok 2014 zmínila, že očekává významný nárůst poptávky. Zemědělská spotřeba vody by mohla vzrůst až o 20 % celosvětově do roku 2050. Potřeba vody pro výrobu energie by se pak mohla zvýšit zhruba o třetinu v období mezi rokem 2010 a 2035 včetně zemí, které nejsou členy OECD. Projekty OECD týkající se čerstvé vody, budou dle očekávání stále napjatější vzhledem k dvěma až třem miliardám lidí, kteří žijí v oblastech, kde trpí značným nedostatkem vody pitné. Týká se to především oblastí v severní a jižní Africe a jižní a centrální Asie.

Souběžně, jak stojí ve zprávě OSN, změna klimatu zasáhne povrchové vody a suché regiony budou ještě sušší. Naopak v regionech, které nyní nedostatkem vláhy netrpí, by mělo vody ještě přibývat. OSN uvádí, že má důkazy o stále se snižující zásobě podzemní vody s tím, že pětina světové vodonosné vrstvy je nadměrně užívána. „Čerpání podzemních vod se zvyšuje rychlostí jednoho až dvou procent ročně,“ poznamenává organizace. „Voda je vždy lokální záležitost. Je jí dostatek v oblastech, kde ji tolik nepotřebujete a způsobuje povodně, na druhou stranu v suchých a přelidněných oblastech ji zoufale potřebují. Voda je také velice nákladná na dopravu. Je dražší rozvést potrubím vodu, než ropu,“ poznamenává například Dray pro CNBC.

Těžko dojít k ceně

Co se týká stanovení cen, každá země má odlišné hodnoty, proto není žádná univerzální šablona. Jak Dray upozorňuje, například v Irsku je voda zcela zdarma. „Považují to za právo. Což je součást toho, co budete muset překonat. Dvacet pět let je velmi dlouhá doba pro změnu některých názorů a zvyků,“ řekl.

V kontrastu k tomu spotřebitelé v Dánsku platí za vodu nejvíce. Průměrný odhad je 3,88 dolarů za metr krychlový a 8,45 dolarů, pokud jsou zahrnuty poplatky za čištění odpadních vod, uvádí Global Water Intelligence. Ve Spojených státech je průměr asi 1,48 dolarů na metr krychlový vody a v Německu 3,08 dolarů. Sandor poukazuje na to, že se jedná o ceny vody a infrastruktury, nikoliv o cenu pouze za vodu samotnou. A upozorňuje také na velmi dynamický vývoj poptávky. „Dvacet pět let je dlouhá doba na změnu. Poptávka po vodě se zvýší mnohem rychleji než nabídka. Některé představy a úsudky o vodě jako o právu se tak můžou změnit,“ řekl.

Chce to nové technologie

Mark Fulton, zakladatel Energy Transition Advisors, řekl, vývoj trhu a změny klimatu v následujících 25 ti letech by mohly přinést nové systémy pro obchodování s vodou a další ekologická práva. Fulton je ekonom se zkušenostmi v oblasti změny klimatu a trhů.

„Globální oteplování je klíčovou hnací silou změny klimatu, ale jedním z aspektů změny klimatu je jeho proměnlivost,“ řekl. „V jistém smyslu uvidíme další narušení přírodních systémů, a proto vlastnická práva nad těmito přírodními systémy budou muset být řádně spravována,“ dodává.

Kolébkou obchodování USA a Austrálie

Fulton poznamenal, že obchodování s vodními právy existuje již v Austrálii a v menším rozsahu i na západě USA. „Existuje spousta systémů obchodování s vodou, několik verzí, podaří se jim však proniknout na burzu? Čím víc se bude takto voda obchodovat, tím to bude přijatelnější pro větší a větší počet lidí,“ uvažuje.

S nastavením cen vody a její distribuce by podle Futona mohla pomoci vláda v té které zemi. Připomíná Čínu bez hodnocení úspěchu takového přístupu. V Číně byly před několika lety řeky Yangtze a Žlutá řeka spravovány vládou, která dohlížela na to, kdo co a kde dostane. „Převzali tak naprosto kontrolu nad vodou,“ poznamenává Fulton.

Centrem pozornosti se směrem ke kontrole vody stalo území sedmi států, jimiž protéká řeka Colorado. Státy sepsaly již roku 1922 pakt o užívání vody a ač od té doby byl revidován, nadále se uplatňuje v jižních zemědělských regionech v Kalifornii. Tamní farmy jsou na řece Colorado závislé zejména s ohledem na pěstování zeleniny.

Jedním z důvodů proč obchodování vody jako komodity má smysl je její návaznost na zemědělství a energetiku. Voda slouží nejen k pěstování plodin, ale používá se i k vytvoření energie, zpětně sklizni plodin a je rozhodující pro chlazení elektráren. „Věřím, že voda bude komoditou 21. století,“ řekl Sandor.

Newsletter