Blíží se volby. A už po několikáté v řadě se jedná o ty nejdůležitější volby v historii samostatné České republiky. Všechno je ale víceméně při starém. Velké politické subjekty za účelem maximalizace volebního zisku konvergují ke středu. Jednotlivé strany pak spolu soutěží i skrze politické programy, které ujišťují voliče, že jim nikdo nedá víc, než jim oni mohou slíbit. Dělají to všichni. Přitom většina stran by své programy nezvládla prosadit ani při 100% zisku hlasů v následujících dvou volebních obdobích. Proč tedy plané sliby? Na voliče to platí. No a ti, kteří to prokouknou, si stejně budou muset ve výsledku někoho vybrat, či nevolit.
V programech politických stran se tradičně i letos věnují celé kapitoly udržitelnosti veřejných financí a vyrovnanosti státního rozpočtu. Toho lze dosáhnout buď snížením výdajů státu, či zvýšením daní. Pokud to strany myslí vážně, tak bude třeba sáhnout k obojímu. Politické strany ve svých programech zamlčují alespoň jeden z těchto způsobů. Populisté, i ti největší, zamlčují obě. Přitom strany hlásící se k fiskální zodpovědnosti jistě vědí, že cesta k vyrovnanému rozpočtu vede skrze ekonomický růst a zmrazení, či alespoň výrazné omezení nárůstu státních výdajů. Vyšší ekonomická aktivita zpravidla i bez změn parametrů daňového systému vede k vyššímu daňovému výběru. Ten tak dostane šanci dohnat výdajovou stránku rozpočtu. Všechno ale spíše nasvědčuje tomu, že politici o vyrovnaný rozpočet v zásadě neusilují. Zkuste voličům vysvětlit zmrazení důchodů a platů státních zaměstnanců. Vysvětlete voličům výrazné zvýšení daní a omezení investic do infrastruktury státu.
Politik z definice usiluje o maximalizaci volebního výsledku, a tak inklinuje k rozdáváním peněz ze společného a ještě na dluh. Můžeme se bavit o navyšování starobní penze. To potěší minimálně 2,4 milionu poctivých voličů a většinu ostatních to nerozzlobí. Tématem je i navyšování různých příspěvků a mezd učitelů, policistů, hasičů, odborníků ve státní správě. Tito lidé také chodí k volbám. Programem o zmrazení výdajů státu je ale s nejvyšší pravděpodobností politické subjekty neosloví. Pokud situaci přitáhneme za vlasy, tak vidíme, že téměř polovina voličů ve volbách hlasuje o výši svého měsíčního příjmu. Ideály jdou pak kolikrát stranou a hlas získá, kdo nabídne nejvíc. Politické subjekty to jednoduše vědí.
Další strany prohlášení o vyrovnaném rozpočtu vzdaly a programy se nesou v duchu sociální spravedlnosti a památného hesla „zdroje jsou“. Zodpovědné nakládání s veřejnými financemi očekávaně z kanceláří těchto politiků vyletělo oknem ve snaze koupit si voliče. Tradičně je program stran na levé straně politického spektra zaměřen na různou formu podpory téměř všech obyvatel se zvláštním akcentem na cílové voličské skupiny. Nelze jim to vyčítat. Strany na politickém trhu nabízí, co voliči „kupují“. Slibují např. mzdy „jako mají v Německu“ a snaží se voliče přesvědčit, že jsou schopni toto z poslaneckých lavic zařídit. Že to ještě nikoho nenapadlo? Sepišme zákon a nastavme minimální, mediánovou i průměrnou mzdu podle sousedů z Rakouska a je to. Nebo snad ne? V některých případech se jedná o politický marketing za hranou reality. Předpokládám, že to drtivá většina voličů prokoukne. Někteří ale zřejmě ne, jinak by to samotné strany nenabízely a každý hlas se letos počítá.
Co levici vyčítat lze, je absence širší vize, konkrétních kroků a plánů s přísným harmonogramem vedoucích k zefektivnění systému přerozdělování. Vedle samotných parametrů, jejichž ideální nastavení se bude mezi voliči lišit dle věku, příjmu, vzdělání, bydliště apod., je důležité si došlápnout na vnitřní fungování systému. Pokud bychom se bavili pouze o transferech peněz ala Robin Hood od bohatších k nízkopříjmovým, pak ani vzdáleně neplatí, že stát vezme 1000 Kč bohatšímu a dá 1000 Kč chudému. Tzv. Robin Hood v podobě celé řady úřadů si totiž významnou část těchto peněz ponechá na svůj provoz. Jako si Robin Hood vydělával na žold pro kumpány, zbraně, jídlo a další vybavení, tak si i úřady musí „vydělat“ na svůj provoz. A to se ani nebavíme o ztrátách produktivity lidí na obou stranách barikády, kteří musí s úřady jednat a komunikovat. Proč toto není stěžejním tématem? Efektivní veřejnou správu podpoří voliči ze všech koutů politického spektra.
