Německý Ifo index ukázal větší zlepšení, než dosahoval konsensus trhu. Euro z dat nikterak výrazně neprofituje, obchoduje se nadále nad 1,1930 EURUSD. Měny regionu mírně sílí. Koruna se obchoduje na úrovni dnešní otevírací ceny kolem 25,36 za euro.

Vyměnit ponožky? Okamžitě, tady a teď. Vzkaz ČNB?

Poslední data o dosažené inflaci urychlila vývoj událostí a zkrátila čas pro další manevrování. Jednání lidí na finančních trzích hovoří jasně: výnos státního dluhopisu s úrokovou sazbou -1,7 % a mohutný příliv eur do bilance ČNB. Pokud se taky ptáte, kdo může nakoupit české státní dluhopisy s takto negativní úrokovou sazbou, potom vězte, že jenom ten, kdo očekává hodně pozitivní výnos díky posílení kurzu. Anebo ten, pro koho se náklady na pokrytí kurzového rizika zahraničních investic staly neúnosnými a musí tyto investice zlikvidovat a hledá proto náhradu doma.

Bez velkého přehánění můžeme napsat, že teď stojíme na prahu poslední možnosti zlomit očekávání finačních trhů ohledně budoucího posílení kurzu a uzavřít obrovskou spekulační bublinu na české koruně. A jediná možnost jak toho dosáhnout je změnit současná očekávání na budoucí posílení kurzu na očekávání jeho budoucí stability, anebo ještě lépe, na jeho alespoň mírné oslabení.

Situace, kdy trhy mohutně spekulují na posílení měny při záporných úrokových sazbách je unikátní, spekulační pozice může nabýt těžko představitelných rozměrů, a proto je potřeba být inovativní a vstoupit do nevyzkoušených vod. Akademický koncept je k dispozici a je na místě jej použít. Ostatně samotné zavedení kurziového závazku před třemi lety bylo motivováno akademickým konceptem tzv. Svenssonova blbu-vzdorného návodu jak uniknout deflační a likviditní pasti. A ČNB za jeho inovativní použití získala velké renomé na mezinárodních ekonomických fórech. A Svenssonův návod současně předpokládá dočasný přechod na cílování cenové hladiny.

Jakkoliv to může znít komplikovaně, přechod na cílování cenové hladiny není nic složitého. Pořád cílujete 2 % inflaci ovšem s tím rozdílem, že teď chcete, aby inflace byla v průměru 2%. Jasně, zní to jako slovíčkaření, ale v měnové politice je opravdu velký rozdíl pokud cílujete 2 % inflaci, nebo 2 % „průměrnou“ inflaci. Jednoduchý příklad. Když teď ČNB několik let podstřelovala inflační cíl, stačí se jí vrátit do cíle a minulost je zapomenuta. V režimu cílování cenové hladiny ale návrat to cíle nestačí. O všechno, o co byla inflace za posledních létech nižší než 2 %, musí být v budoucnu zase vyšší. A právě to, že ČNB nehodlá v budoucnu vyrovnat nižší inflaci v minulosti, je „ten“ důvod, proč finanční trh očekává, že kurz v budoucnu posílí.

Jak tedy na to? V prvním kroku změníte prognostický aparát, aby trajektorie nástrojů měnové politiky cílily na dosažení 2 % průměrné inflace. To nezabere příliš času a je to celkem jednoduché technické cvičení. Zbytek je více méně o způsobu myšlení, protože si musíte přestat myslet, že návrat do cíle stačí. Do první prognózy je pak ještě potřeba přidat počáteční potřebu vyrovnat nižší inflaci v minulosti, aby kurz koruny po opuštění kurzového závazku neměl zásadní makroekonomický důvod posilovat.

Nová krev v ČNB. Do bankovní rady míří Mora a Dědek

Takovouto prognózu inflace je následně potřeba zveřejnit a to včetně trajektorie kurzu. Ta je speciálně důležitá, protože jasně ukáže, že v novém režimu měnové politiky nenastatne po opuštění kurzového závazku žádné posílené kurzu a pokud ano, pak pouze to, které je vyvoláno dlouhodobým doháněním vyspělejších zemí.

Takový přístup navíc významně zvětší manévrovací prostor ČNB. Pokud současný přístup dosahuje uvolnění měnové politiky skrze záporné nominální sazby, při cílení cenové hladiny se stejného stupně uvolnění může dosáhnout při kladných nominálních sazbách díky vyšším inflačním očekáváním. Díky očekávání vyšší inflace totiž budou reálné úrokové sazby dostatečně nízké, i když ty nominální už budou zpátky nad nulou. Vyšší inflace současně sníží reálné úrokové sazby natolik, že při očekávané budoucí stabilitě kurzu, nebude už dále racionální držet proti ČNB spekulativní pozici. Dojde k jejich uzavírání a oslabení kurzu nad hladinu 27 Kč za euro. V tomto okamžiku se ČNB také bude moci zbavit minimálně části svých devizových rezerv. O dynamické nekonsistenci přitom nemůže být ani řeči. Nikdo nenavrhuje, aby se ČNB vzdala cenové stability ve prospěch podpory růstu HDP nebo dosažení nějaké úrovně reálného kurzu.

Jednoduše, praktický a dynamicky konzistentní způsob, jak ukončit spekulaci na koruně a vrátit se k „normální“ měnové politice.

Newsletter