Vyplatí se bankám spolupráce s kryptobyznysy?

Většina poskytovatelů služeb s digitálními měnami (virtual currency businesses – VCBs) funguje na principu základní myšlenky nabízet alternativy k tradičním hotovostním a platebním metodám. Přesto se stále do značné míry musejí spoléhat na banky, které pro ně provádějí platby a další finanční operace. Zdá se však, že dnes banky po celém světě uplatňují vůči VCBs velmi přísný dohled a kontrolu. Kvůli tomu je pro VCBs velmi obtížné najít jakoukoli banku, která by je byla ochotna přijmout jako klienta. To je pro ně zásadní problém, protože absence přístupu k bankovním službám ovlivňuje většinu aspektů každodenní činnosti VCB, jako je např. schopnost rychle platit svým zaměstnancům nebo dodavatelům nebo přijímat platby od dodavatelů nebo investorů. Absence bankovního účtu také značně komplikuje každodenní finanční operativu a v důsledku nutí VCBs, aby místo investování držely kapitál potřebný pro chod společnosti „pod polštářem“.

Na druhé straně tohoto konfliktu stojí banky, které – podobně jako každý jiný podnik cílící na maximalizaci zisku – mají svůj vztah se zákazníky postavený na potenciálním riziku a výnosu. A rizika spojená s přijímáním VCB jsou skutečně vyšší než u běžných zákazníků. Banky jsou regulované subjekty vázané na místní legislativu, která obvykle nedrží krok s blockchainovou technologií a spolupráce s VCBs tak vyžaduje od bank další investice do technologií a odborníky na danou problematiku.

Další překážkou mezi obchodními vztahy VCB a bankami je potenciální hrozba, kterou VCBs mohou představovat pro budoucnost tradičního bankovnictví. I když se to dnes může zdát přitažené za vlasy, cíl decentralizace kryptoměn, které se spoléhají na sítě peer-to-peer, by mohl představovat ohrožení pro celé bankovnictví jako odvětví. Nedovolit potenciálním konkurentům růst a rozvíjet se a využít k tomu veškeré legálně dostupné prostředky by pak mohlo být dalším bankami zvažovaným faktorem.

Co jsou vlastně VCBs?

Pod pojem „služby s digitálními měnami“ si čtenáři představí leccos – a skutečně, mezi VCBs najdeme celou paletu byznys modelů a aktivit. VCBs dokonce ani nemusí přímo operovat s virtuálními měnami, jako je bitcoin. Mohou to být jen společnosti využívající blockchain – neměnnou účetní knihu, která umožňuje provádět transakce decentralizovaným způsobem.

Aplikace založené na blockchainu se, navzdory rozšířené mylné představě, začínají uplatňovat v mnoha různých oblastech, nejen ve finančním sektoru. Zpráva zaměřená na problematiku bankovních VCB vypracovaná v roce 2016 jménem Coin Center přišla s následujícími sedmi různými typy VCBs.

Peněženky

Uchovávají soukromé klíče potřebné pro přístup k adrese virtuální měny a manipulace s mincemi (tokeny). Existují různé modely úschovy, které tyto tzv. kryptopeněženky poskytují. Jako základní lze vnímat rozdělení na softwarové (aplikace) a hardwarové. Mezi ty vůbec nejznámější patří například česká hardware peněženka Trezor.

Směnárny

Vytvářejí trh, kde lze fiat měnu (nebo jiné aktivum) směnit za virtuální měnu a naopak. Směnáren existuje celá řada, mezi těmi nejpoužívanějšími například Kraken nebo Binance.

Platební služby

Umožňují různým stranám provádět transakce ve virtuální měně tím, že prostřednictvím své platformy umožňují platby u obchodníků. Příkladem takové služby může být CoinsPaid.

Poskytovatelé specializovaných služeb

Poskytují různé služby, které zjednodušují a zefektivňují používání virtuální měny. Patří mezi ně mimo jiné pojišťovny, výrobci zařízení, návrháři platforem a firmy zajišťující dodržování předpisů. Jde třeba o analytickou společnost Coinfirm, kterou zmiňujeme ve článku níže.

Těžba

Těžební společnosti používají speciální software k řešení matematických problémů, který pomáhá ověřovat transakce ve virtuální měně, a jsou za to odměňovány onou konkrétní měnou. Mohou také vyrábět hardware a prodávat jej dalším subjektům, které těží některou z kryptoměn. Startupů v tomto odvětví existují desítky, nejznámější z nich je pravděpodobně společnost Bitmain.  

Blockchain

Byznysy, jejichž podnikání je založeno na blockchainech, nikoli na používání virtuálních měn jako platebního prostředku. Patří mezi ně mimo jiné firmy zabývající se analýzou blockchainu a společnosti zabývající se smart kontrakty.

Ostatní

Může se jednat například o tradiční poskytovatelé finančních služeb, pokud jejich služby zahrnují také blockchain.

Legálnost a rizikovost VCBs

Výše zmíněné rozdělení je důležité pro pochopení míry, do které se legislativy konkrétních zemí přímo či nepřímo dotýkají činnosti různých VCBs. Různé obchodní modely se při snaze najít partnerskou banku potýkají s různou mírou problémů a odporu. Co je ale pro všechny z nich klíčové je legálnost bitcoinu a dalších souvisejících nástrojů virtuální měny. V současné době existuje pouze osm zemí, kde je Bitcoin nelegální. Těmito zeměmi jsou Afghánistán, Alžírsko, Bangladéš a Bolívie, Pákistán, Vietnam, Makedonie a Saúdská Arábie. Oficiální důvody pro takové drastické opatření se u všech těchto osmi zemí liší: od nedůvěry v potenciál a snahy chránit své investory až po boj proti šedé ekonomice, kterou podle nich kryptoměny vytvářejí. Skutečné důvody těchto rozhodnutí však můžeme jen hádat.

Důležitou roli hraje téma obav z využívání VCB k praní špinavých peněz. Negativně ovlivňuje možné bankovní vztahy. Jak velký potenciál pro praní špinavých peněz tedy virtuální měny mají? Většina virtuálních měn eliminuje vazby mezi osobou a účty, které tato osoba používá. Je to dáno tím, že účty nevyžadují žádnou identifikaci. Každý si také může založit mnoho takových účtů, což téměř znemožňuje kontrolu a zpětné dohledání všech těchto transakcí ke konkrétní osobě. Existují také nástroje, jako jsou tzv. dark peněženky, jejichž jediným účelem je chránit soukromí uživatele. Toho dosahuje pomocí skrytých IP adres a mícháním mincí.

Na druhou stranu, při správném použití nezměnitelného, transparentního systému hlavní knihy (blockchain), kde každá transakce zanechává trvalou stopu (i když se v reálném světě identity nejsou zaznamenány) lze pomocí nástrojů pro sledování blockchainu sledovat transakce až do jejich cílové destinace. Srovnejme to s tradičními bankovními transakcemi, kde jsou všechny informace sdíleny mezi institucemi a lze s nimi manipulovat. Přístupná, neměnná blockchainová účetní kniha se zdá být jen několik vylepšení od toho, aby byla objektivně lepší v prevenci praní špinavých peněz než tradiční finanční služby.

Bitcoin a trestná činnost aneb není to tak horké, jak to vypadá

Následující obrázek ukazuje vývoj nelegálních transakcí v letech 2017-2019. Vidíme, že objem nelegálních transakcí se v roce 2019 oproti roku 2017 zdvojnásobil, což je zajímavé, protože v roce 2017 došlo k prudkému nárůstu hodnoty bitcoinů a altcoinů na trhu. Přesto v roce 2019 tvořily nelegální aktivity pouze 1,1 % celkové celosvětové aktivity v oblasti kryptoměn.

Další obrázek ukazuje procentní podíly jednotlivých kategorií trestné činnosti v rámci půl roku. Největší skupinu zde tvoří podvody (scamy), což není překvapivé, protože se jedná o novou technologii a pro laika vnímanou šanci na snadný výdělek. V roce 2019 podvody dohromady představovaly transakce v hodnotě 8,6 miliardy dolarů. Většinu těchto podtypů trestné činnosti však spojuje praní špinavých peněz. Každý zločinec vydělávající na kryptoměnách musí původ svých prostředků nakonec skrývat, aby později je přeměnit na hotovost. Dalším důležitým zjištěním je, že podkategorie financování terorismu a materiálního zneužívání dětí se prakticky nevyskytují. Obavy bank a dalších institucí, že teroristické buňky skončí u kryptoměn, nejsou na místě.

Většina praní špinavých peněz se odehrává v podnicích zpracovávajících platby – OTC. Pokud by banky dokázaly během vyjednávání takové podniky úspěšně identifikovat a oddělit od zbytku VCB, vyhnuly by se předním tvůrcům rizik, kteří chtě nechtě vrhají stín na celý kryptoprůmysl. To by jim pak  přineslo nové zákazníky. Většina VCB totiž bude nevyhnutelně využívat i burzy, což je potenciálně ohrožuje při přijímání nelegálních finančních prostředků. S časem a řádnými protiopatřeními prováděnými burzami bude praní špinavých peněz pomocí krypta vymýceno, a to s největší pravděpodobností dříve než v případech praní špinavých peněz ve fiat měnách. Finanční akční výbor (FATF), který svým 200 členským zemím stanovuje standardy pro boj proti praní špinavých peněz, vydal v červnu 2019 nové pokyny, v nichž aktivně radí, jak proti praní špinavých peněz bojovat. Společnost Binance již oznámila partnerství se společností Coinfirm, platformou pro řízení rizik, s cílem dosažení nejvyšších bezpečnostních standardů proti praní špinavých peněz doporučených FATF.

Metoda Monte Carlo a závěry výzkumu

V rámci výzkumu navrhl Martin Bok, student Jakuba Jedlinského z Altlift s.r.o, Monte Carlo model, jehož cílem bylo poskytnout bankám dostatečné množství informací při rozhodování o přijetí nebo nepřijetí klienta z řad VCBs a zvážit výhody a nevýhody jednotlivých přístupů. Metoda Monte Carlo je založena na opakovaném náhodném výběru vzorků pro získání numerických výsledků. Často se používá u jakéhokoli rozdělení pravděpodobnosti a její aplikace dává smysl i v rámci rozhodování bank o přístupu k VCBs. Autor v modelu přitom pracoval s konceptem tzv. „smart“ bank, které oproti „normálním“ bankám mají rozsáhlejší informace o potenciálních klientech z řad VCBs (investovaly do výzkumu). Kromě toho byly sbírána a analyzována data o aktuální ochotě světových bank VCB klienty přijímat.

Po prozkoumání situace ve třech hlavních kryptografických regionech světa, kterými jsou Evropa, USA a jihovýchodní Asie, zjištění naznačují, že bankovní sektor se majoritně vyhýbá jakýmkoli klientům VCB. Důvodem je především riziko, že VCB budou vyšetřovány státem kontrolovanými třetími stranami kvůli praní špinavých peněz a dalším nezákonným aktivitám, což může banku během vyšetřování ohrozit. Dalším znovu se objevujícím problémem pro všechny banky na celém světě je dodržování pravidel KYC (know your customer). Banky musí získávat podrobné informace o svých klientech a musí vědět, odkud mají své peníze. Často se jedná o konfliktní bod u společností, které používají virtuální měny s anonymními klienty po celém světě. Ačkoli se objevily známky antipatie – zejména ze strany amerických bank – nic nenasvědčuje tomu, že by tato antipatie hrála nějakou významnou roli při vyhýbání se VCB.

Nedávný průzkum počtu nezákonných aktivit prováděných prostřednictvím kryptoměn ukázal, že jejich procento je extrémně nízké – za rok 2019 bylo nezákonných pouze 1,1 % všech celkových aktivit v kryptoměnách na celém světě, což dokazuje, že starší metody praní špinavých peněz nebo financování terorismu jsou populárnější. Tato skutečnost je s největší pravděpodobností neznámá mnoha bankám, které považují všechny VCB za vysoce rizikové zákazníky.

To, že banky si nejsou vědomy významných rozdílů mezi různými VCB, nadále poškozuje jak odvětví VCB, tak i banky. Banky přicházejí o potenciální klienty, kteří nepředstavují žádné riziko, typicky Blockchain full-stack developerské firmy. Na druhou stranu nejrizikovějšími VCB jsou burzy kvůli povaze jejich podnikání. Burzy mohou snadno a nevědomky umožňovat nelegální transakce.

Model Monte Carlo se pokusil odpovědět na otázku, zda a kolik by banka získala z klienta z VCB sektoru. Model porovnával dva typy bank s různými prioritami a přístupy. Výsledky této metody jsou zcela závislé na zadaných parametrech, nicméně ve většině případů takzvaná Smart Bank, která  investovala do průzkumu trhu VCB, skončila s lepším výsledkem než normální banka, která se rozhodovala pouze na základě obecného postoje státu k VCB.

V České republice je většina VCB rozdělena mezi tři středně velké banky které je – na rozdíl od ostatních 21 bank v zemi – neodmítly.  Vzhledem k tomu, že jedna z těchto bank (ta, kterou můžete mít rádi) po skončení našeho výzkumu už neposkytuje zákazníkům VCB své služby, se zdá, že VCB nepředstavují pro tyto banky významnou konkurenční výhodu. Jinak by se bylo ekonomicky vyplatilo uzavřít partnerství s jinou korespondenční bankou. Právě na ni se totiž dotyčná česká banka odvolávala. Zda se jednalo o rozhodnutí politické, nebo byl tento krok motivovaný skutečným zvýšeným rizikem spojeným s poskytováním služeb VCBs, zůstává k diskuzi.  

Jako nejhorší varianta pro jakoukoli banku na celém světě se jeví ignorování situace v oblasti VCB úplně a přijímat VCB bez hlubšího prověření. Takové „normální“ banky se s největší pravděpodobností otevřou účty těm nejrizikovějším VCB, které jiné banky, jež toto téma zkoumaly, odmítly.

Celkově lze říci, že situace VCB na celém světě není zdaleka ideální. Odmítnutí bankovních služeb je jedním z hlavních problémů, které toto odvětví brzdí. Tento výzkum také vyvrací mýtus rozšířený v kryptografické komunitě, že banky se rozhodují pro kontrolu vůči VCB ze strachu, že budou v budoucnu převálcované a přijdou o svůj byznys. Většina rozhodnutí prostě padá na tým pro posuzování rizik v bance podle všeobecně rozšířené mylné představy o tom, že kryptoměny jsou novým významným nástrojem pro praní špinavých peněz a nelegální podnikání obecně.

Jediné doporučení, které bychom měli pro celý bankovní sektor, je provést alespoň minimální výzkum na toto téma, aby vyvrátil největší mylné představy o VCB, jako je riziko, které představují, a to, že jsou všechny koncepčně stejné. V případě VCBs, které obchodují s kryptoměnami (burzy), bychom doporučili přísnější kontroly klientů. Právě burzy a podobné instituce mají totiž povinnost hlásit jakékoli podezřelé aktivity. Bohužel, jak poukázala statistika z České republiky, se tak neděje. Rovněž bychom doporučili větší opatrnost při přijímání klientů, kteří cestou multi-level marketingu nabízejí veřejnosti vlastní nesmyslné kryptoměny.

 Poznámka: Článek je založený na vědecké publikaci „COMPETITIVE ADVANTAGE FOR A BANK THAT OPENS ITSELF TO VIRTUAL CURRENCY BUSINESSES – THE MONTE CARLO METHOD“, která je momentálně v recenzním řízení do impaktovaného žurnálu The Singapore Economic Review.

Autoři: Martin Bok, Jakub Jedlinský, Petr Klement (Altlift)