Zdravotnictví a jeho systém je častým tématem diskuzí u nás i ve světě. To, že zdravotnictví nefunguje optimálně a nejefektivněji je všeobecně známo a nemyslí si to jenom pacienti, ale i samotní doktoři. Přistupuje stát k pacientům správně, nebo je chyba na druhé straně a ve skutečnosti se pacienti nestarají dostatečně sami o sebe? Je potřebné změnit nějakým způsobem systém z obou stran, a když ano, tak jak? Odpovědi na tyto a další otázky o zdravotnictví nabídla diskuze, která proběhla na sklonku dubna na půdě Vysoké školy ekonomické, organizovaná studentským spolkem Roklen College a moderovaná Ditou Fuchsovou, pod názvem: Vyrábí si stát (a farmaceutické firmy) pacienty? Jestli je systém špatný a jak ho napravit z teoretického hlediska ozřejmil bývalý mluvčí ministra zdravotnictví a v současnosti šéfredaktor serveru Zdravotnickytydenik.cz, Tomáš Cikrt. Z praktického hlediska se ke zdravotnictví vyjádřil doktor komplexní medicíny pan Jan Hnízdil.
Problém mezi doktorem a pacientem
Často se nám stane, že přijdeme k doktorovi s nějakým problémem a namísto toho, aby si s námi doktor promluvil a zjistil jeho příčinu, tak pouze vypíše recept a hlouběji se tím nezabývá. Měli by doktoři více mluvit se svými pacienty a zjišťovat co stojí za jejich zdravotními komplikacemi? „Já osobně bych nedělil medicínu na alternativní a normální. Jestli lékaři se svým pacientem nemluví a pan Hnízdil ano, tak to neznamená, že jeho medicína je alternativní, ale že lékaři provozují medicínu špatně,“ začíná diskuzi pan Cikrt. Průběh diagnostiky v normální medicíně je znám každému, kdo alespoň jednou navštívil lékaře. V čem ale spočívá návštěva u pana doktora Hnízdila? „Moje medicína stojí zcela na vědeckých základech. „Jsem, dvojatestovaný lékař, který v minulosti pracoval na klinice, ale samotný systém mě vypudil a začal jsem dělat klasickou medicínu jinak,“ objasňuje pan Hnízdil. „Je potřeba si s pacientem promluvit; ne jenom nemoc diagnostikovat, ale pochopit ji. Je potřebné pochopit, jaké má pacient nálady, rodinné zázemí, v jakém okolí se pohybuje, abychom přišli na to, co nemoc způsobuje a on za ní převzal zodpovědnost,“ přibližuje nám svoji práci pan doktor. Existuje mnoho nemocí, které si člověk může zavinit špatným životním stylem a svou vlastí nedbalostí, ale je to opravdu tak, že by pacient byl zodpovědný za každou svou komplikaci? „Vadí mi vytváření pocitu viny za každou nemoc. Pak můžeme říct, že je celý život nebezpečný,“ oponuje pan Cikrt. I laici se shodnou na tom, že každou nemoc nemůže pacient zvládat sám jenom tím, že za ní převezme svojí zodpovědnost. Jak to řeší doktor Hnízdil, a je vůbec možné z pohledu komplexní medicíny léčit nemoci pomocí léků? „Samozřejmě, že jsme schopni pacientovi předepsat lék, ale jenom v potřebném případě, když vím, že se bez léků léčba nepohne. Vždy ale léky předepisuji jenom na určitý čas, aby nakonec pacient zvládal svou nemoc sám. Základem je vysvětlit člověku, kde ve svém životě dělá chybu a jak ji napravit“ popisuje dál doktor komplexní medicíny. Je ale skutečně možné pochopit komplexním způsobem každou nemoc, která pacienta postihne? „Nevztahoval bych to na všechny nemoci. Jsem velice rád, že pan doktor vnáší do medicíny možnost dialogu a porozumění, ale myslím si, že by to mělo být součástí medicíny jako takové, nevytvářel bych novou medicínu s tím předpokladem, že ta stará je špatná. Nakonec se totiž i tak vrátí většina pacientů do systému,“ myslí si pan Cikrt. Když je tedy potřebné s pacientem komunikovat a vnášet do ordinace vysvětlování a pochopení nemoci, vede k tomu doktory i samotný systém? „Uznávám, že systém by potřeboval zreformovat, aby se v ordinaci našel čas na dialog, aby si doktoři našli čas komunikovat s pacientem a byli za to i zaplaceni. Ale určitě není cestou alternativní léčba,“ doplňuje bývalý mluvčí ministerstva zdravotnictví.
Systém plateb v zdravotnictví
Ze všech stran lidé slyší, že zdravotnictví je poddimenzováno a potřebovalo by více peněz. Je vůbec možné zaplatit doktory i sestřičky tak, aby byl dostatek času na dialog mezi pacientem a lékařem? „České zdravotnictví je zaměřeno na akutní a klinickou péči. Platby v něm fungují za výkony, proto je velmi výhodné mít polomrtvého pacienta, kterému můžeme udělat všechna vyšetření, které posléze rozpočet zaplatí. Problémem je také to, že se na systém skládá jenom kolem 40 % lidí, ostatní do zdravotnického rozpočtu neposílají ani korunu, a tím pádem je vytvořen velmi nestabilní a neefektivní systém,“ objasňuje pan Cikrt. Jak by tedy bylo potřeba systém změnit tak, aby fungoval efektivně, skutečně by se předepisovalo míň léků a doktoři by se snažili nemoci pochopit a vysvětlit. „Já navrhuji návrat ke staré tradici rodinných lékařů, protože ten doktor znal celou rodinu, věděl, v jakých kruzích se pacient pohybuje a pak rychle pochopil, proč onemocněl. Kdyby se vrátila zpátky tahle tradice, pacienti by nemuseli využívat drahého státního aparátu a celému systému by se ulehčilo,“ navrhuje pan doktor Hnízdil. Systém, který je zaměřen na výkony, na jejichž základě jsou lékaři propláceni, svádí, a to jak na straně lékařů, tak ze strany pacientů, k lhostejnosti při vrstvení úkonů u jednoho pacienta. Je nějak možné omezit zbytečné náklady zastavením pacienta, který trvá na duplicitních či bezdůvodných vyšetřeních? „Samozřejmě je potřebné, aby existoval všeobecný lékař, který pošle pacienta za specialistou, jenom když je potřeba, a ne když si to myslí pacient. Tato hranice je ale na politicích,“ myslí si pan Cikrt. Pan doktor Hnízdil nabízí komplexní medicínu a vede dialog s pacienty tak, jak by to asi bylo potřebné v celém systému. Základní otázkou je ale poté to, jak u pana doktora fungují platby; platí léčbu pacientům systém? „V současnosti je nemožné uzavřít smlouvu se zdravotní pojišťovnou, proto jsme navrhli systém přímých plateb. Nastavili jsme ceny tak, aby si lidé rozmysleli, jestli se jim vyplatí za mnou jezdit. I přes přímou platbu za mnou jezdí dokonce i ze zahraničí,“ objasňuje pan doktor.
Postoj pacientů k chorobám
Existuje mnoho civilizačních chorob, které si pacienti způsobují sami. Mezi nejnákladnější léčby patří např. léčba cukrovky. Lidé se ke svému zdraví opravdu chovají často tak, jako kdyby je nezajímalo. Měli by tedy případně pacienti nějakým způsobem platit za to, že se ke svému zdraví chovají nezodpovědně? „Existují různé způsoby jak odměňovat v systému veřejného zdravotnictví lidi, kteří se snaží žít zdravě a starají se o sebe. Když jsem byl na ministerstvu, byly připraveny návrhy, ale žádný z nich se neuvedl do praxe. Určitě by bylo potřebné odměnit lidi, kteří se o svůj zdravotní stav starají. Je špatné, když např. veřejně činná osoba dává najevo svým voličům, aby se o sebe nestarali, že to za ně vyřeší systém, který je tu pro všechny a napumpuje do nich léky“ říká pan Cikrt se zřejmým odkazem na prezidenta, který cukrovkou trpí, ale z vyjádření v médiích se lze domnívat, že nezdravý životní styl nezměnil. K otázce míry sebe přičinění v souvislosti s nemocemi přistupuje doktor Hnízdil vcelku jednoznačně. Doopravdy je kupříkladu výše zmíněná cukrovka způsobená špatným přístupem pacienta? „Cukrovka je autoimunitní onemocnění, které začíná špatným životním stylem, až nakonec skončí tím, že ji člověk sám nezvládne. Po správné konzultaci se dá určitě nastavit životní styl tak, aby se pacient s cukrovkou vypořádal,“ objasňuje pan doktor Hnízdil.