Motory Evropské centrální banky (ECB) jedou naplno. Boj s mizivou inflací a pokulhávajícím ekonomickým růstem „donutil“ měnovou autoritu starého kontinentu k neúprosné akci v podobě programu kvantitativního uvolňování. V jeho rámci banka skupovala nejprve státní dluhopisy, k nim se však později přidaly i vybrané korporátní. Otázkou teď je, jak dlouho může při současné situaci ECB ještě nakupovat?
Pokud bychom se zaměřili pouze na státní bondy, má před sebou banka v některých případech pouze pár let. Podle studie serveru Guru‘s Blog by při současné úrovni nákupů trvalo přesně devět let, než by ECB skoupila všechny státní dluhopisy Španělska. V případě Německa by stačilo pouze 8,8 let a u Finska dokonce jen 7,4 let.
ECB momentálně provádí měsíční nákupy dluhopisů v hodnotě 80 miliard euro. Už v březnu tohoto roku bylo oznámeno, že od června bude paleta dluhových cenných papírů rozšířena o ty firemní. V návaznosti na to vypukla silná vlna zájmu, která hromadně srazila výnosy těchto instrumentů, což v podstatě trvalo až do samotného zahájení rozšířeného programu kvantitativního uvolňování.
Díky činnosti ECB se tak výnosy nejen státních, ale i těch korporátních bondů dostaly na minimální úrovně, některé dokonce do záporu. Co to znamená? Jednoduše to, že se nejen vlády, ale teď už i vybrané firmy mohou jednoduše zadlužovat, a to s vědomím minimálních úrokových nákladů.
A že by ECB najednou neměla co nakupovat? Ať už uběhne sedm, devět či patnáct let, jisté je, že dokud bude existovat poptávka, nevyschne ani sama nabídka. Trend hromadného veřejného i soukromého zadlužování se tedy pravděpodobně jen tak snadno nezvrátí.
