Zavedení windfall tax bylo od začátku chybou. S postupem času navíc vidíme, že se obavy odpůrců této daně postupně naplňují. I samotný výnos daně bude podstatně menší, než se očekávalo. Věřím, že se s odstupem času budeme k této kapitole znovu vracet a hodnotit, zda to celé divadlo za to nakonec stálo. Neobávám se, že by nebyla příležitost. S podobným nápadem na zavedení sektorové daně čas od času vždy někdo přijde.
Spoustu z nás bude mrzet, že ministr Stanjura nepřišel dříve s postojem, že by stát neměl dodanit sektory jen kvůli tomu, že mají vyšší zisky. Protože tohle byl v zásadě ten podkladový argument při volbě sektorů, kterých se windfall tax bude týkat. Že vybrané sektory nejsou jediné, kterým v posledních letech následkem dopadů války rostly zisky, bylo známo už dříve.
Do jisté míry akceptuji argumentaci vlády, že díky začátku války na Ukrajině přišla i do českého prostředí významná míra nejistot. Vláda zavedla řadu opatření, která měla minimalizovat riziko černých scénářů a případně omezit negativní dopady, kdyby nastaly. Jedním z těchto opatření bylo zavedení plošného cenového stropu, tedy dotace cen energií. Když odhlédneme od spousty výhrad k tomuto opatření a změříme se na důsledky, tak tím nejvýznamnějším je obrovská zátěž pro státní rozpočet. Tuto zátěž se vláda snaží vyvážit mimořádnými daněmi.
Tento myšlenkový pochod lze s přimhouřením oka akceptovat. Struktura energetického trhu, která má daleko od dokonalé konkurence, by navíc vedla k velmi pomalému narovnání situace. Což byla slabá stránka alternativního přístupu k řešení situace na energetickém sektoru, který by místo zásahů státu spoléhal na působení tržních sil. Podobně by šlo argumentovat i v případě bankovního sektoru, který je z dobrých důvodů velmi silně regulovaný. To ale vytváří obrovské bariéry vstupu do odvětví, které napomáhají vzniku oligopolní struktury na trhu a banky s bankovní licencí od státu díky tomu dosahují vyšších zisků, než by dosahovaly na více konkurenčním trhu.
Nezapomínejme ale na negativní dopady sektorových daní, kam patří narušení přirozeného proudění kapitálu v ekonomice, snížení konkurenceschopnosti daného odvětví, proinflační tlaky skrze promítnutí zvýšení daňového břemene do cen, posílení motivací k daňové optimalizaci a spousta dalších nezamýšlených důsledků regulace. Zrušení zavedené daně z mimořádných zisků po ukončení období mimořádných výdajů bych ve stínu negativních dopadů sektorových daní bych podpořil.
Případné zavedení windfall tax na potravináře nemůžu podpořit. Vedle tradičních negativních dopadů sektorové daně by došlo k posílení tlaků na růst cen potravin v souladu s principem ekonomické daňové incidence. Tedy přenesení části daňového břemena uvaleného na jeden tržní subjekt např. potravinářskou firmu na další tržní subjekty – typicky zákazníky. Čím je poptávka po daném zboží méně elastická, tím více daňové zátěže může firma ceteris paribus přenést na koncové zákazníky. Člověk jíst musí, a ne všichni mohou jezdit nakupovat do Polska, jak doporučuje poradce premiéra, takže poptávka po potravinách bude ve většině případech spíše méně elastická. Daňová zátěž windfall tax na potravinářské firmy tak do významné míry může přejít na zákazníky. Když to zjednodušíme, zavedení sektorové daně na potravináře povede k růst cen potravin pro koncového zákazníka. To je přesně opak toho, co nyní potřebujeme.
Zdroj: Bloomberg, Reuters
