Řecko může pro eurozónu být pověstným kanárkem v dole. Pojde-li, je něco špatně. Máme tu ale ještě slona v porcelánu. Pro budoucnost eurozóny a eura jako takového řešme raději Itálii.
Mario Draghi – guvernér Evropské centrální banky – zdůraznil, že pro prosperitu eurozóny je daleko důležitější, aby si členské země vedly lépe uvnitř než navenek. Typickým příkladem tohoto je momentálně Řecko. Nová řecká vláda předložila eurozóně další řadu návrhů s cílem dostat se k 7,2 miliardám eur pro další financování. Nejnovější předložené návrhy spoléhají zejména na nové daňové příjmy a jeví se poměrně optimisticky. Mnoho investorů stále očekává, že nějaké dohody, která udrží Řecko v eurozóně, nakonec bude dosaženo. Minimální pokrok v této oblasti ale nervy investorů slušně napíná.
Důležitější otázka ale z dlouhodobého hlediska obklopuje Itálii, třetí největší ekonomiku eurozóny, připomíná WSJ. Od přijetí eura ta sotva kdy rostla. Ve skutečnosti po dekádu zpomaluje. Podle údajů MMF byl v roce 1980 průměrný roční růst reálného hrubého domácího produktu 2,1 procenta. V roce 1990 klesl na 1,4 procenta. V prvním desetiletí tohoto století se pohyboval okolo 0,6 procenta a od roku 2010 se pohybuje v průměru okolo -0,5 procenta.
Jistá naděje pro Itálii existuje. Pomoc. Tentokrát ECB v podobě kvantitativního uvolňování, v podobě nižší ceny ropy, slabšího eura, píše WSJ. Poslední ukazatele blízkého výhledu ekonomiky vypadají nadějně: březnový index aktivity ve výrobě dle Markit dosáhl 11měsíčního maxima. Spotřebitelská a podnikatelská nálada se také zlepšuje. První čtvrtletí tohoto roku by mohlo poprvé od roku 2011 zaznamenat pozitivní růst. UniCredit očekává plus 0,2 procenta.
Italsko-vatikánský boj proti finanční kriminalitě
Další data ovšem tak optimistická nejsou. Průmyslová výroba v lednu oproti očekávánému zvýšení klesla o 0,7 procenta. Nezaměstnanost za únor vzrostla na 12,7 procenta; nezaměstnanost mladých lidí se vyšplhala na 42,6 procent. Ekonomové toto označují spíše za zklamání a doufají, že dočasné. Podmínky jsou v eurozóně nastaveny pro všechny stejně. Itálie by z toho měla mít prospěch. Pokud ale Itálie neporoste teď, tak kdy?
Růstový potenciál Itálie podle některých zůstává znepokojivě nízký. Ekonomové z JP Morgan vidí nulový růst ekonomiky po několik let. Úsilí premiéra Mattea Renziho – reformovat zemi je životně důležité. Jeho snahy o zlepšení na trhu práce si ocenění zaslouží, píše WSJ. Jednou z hlavních překážek růstu byl zvyk, který znemožňoval malým firmám expandovat kvůli chránění stávajících zaměstnanců na úkor mladých uchazečů. Renzi to mění. Itálie potřebuje naléhavě ukázat, že je schopna vytvářet alespoň cyklický růst.
Itálie schválila reformy usnadňující propouštění zaměstnanců
Mnoho důležitých dat vztyčuje nad budoucností eurozóny prst. Nutností je překonání blízké překážky, kterou je řecká splátka ve výši 450 milionů eur Mezinárodnímu měnovému fondu. Má proběhnout 9. dubna. 13. května se pozornost upře na Itálii. Zpráva by měla odhalit, zda Itálie opustila tříletou recesi. Pokud tomu tak nebude, přijdou jen další otázky směrem, zda je společná měna pro jednotlivé státy prospěšná.
