Zlatko Míčka patřil mezi první, kteří do České republiky začali po revoluci dovážet kvalitní francouzská vína. Původní záliba se tak rozrostla, že kvůli ní založil firmu Merlot d´ Or. „Je třeba mít někoho, kdo vám pomůže s výběrem, kdo zajistí uskladnění a pomůže is prodejem. Bez zkušeností je to sebevražda,“ řekl v rozhovoru pro server MontyRich.
Kdybych chtěl investovat do vín, jakou částku si mám připravit?
Když to budete dělat přes fond tak je to jednoduché – milion korun. Když chci investovat samostatně tak minimální částka, aby to mělo smysl, je deset tisíc eur ročně . A je třeba to takto dělat pár let po sobě, protože bude trvat třeba pět let, než se vína začnou prodávat. Průměrná doba držení investičního vína je totiž pět až deset let. I v návaznosti na to je třeba sestavit portfolio. Čili je třeba počítat se sumou kolem 70 tisíc eur v rozmezí sedmi let, jakmile pak začnu prodávat, tak další vína už nakupuji ze zisku. Ale je třeba mít někoho, kdo vám pomůže s výběrem, kdo zajistí uskladnění a pomůže i s prodejem. Pokud do toho jde někdo napřímo bez zkušeností, tak to je sebevražda. Znám spousty lidí, kteří na internetu nakoupili investiční vína a dodnes neviděli ani peníze ani vína.
Jaké je průměrné zhodnocení vín? A není problémem sehnat kupce? Přeci jen se investicím do vína nevěnuje tolik lidí…
Investiční burza Livex uvádí průměrný výnos asi třináct procent, jde o hrubý průměrný zisk napasovaný na určitý výběr vín atd. Když se tomu investor bude opravdu věnovat a odečte si všechny náklady, pokud mu zbude zisk kolem osmi procent, jde o dobrý výsledek. Jsou i tituly, na kterých se udělá balík peněz. Například Chateau Petrus se prodává en primeur za tisíc eur a za tři roky stojí 1600 euro, ale nejde prostě jen tak přijít a nakoupit toto víno, alokace jsou dané a nikdo vám ho neprodá. My máme v ČR na Chateua Petrus exkluzivitu a dostáváme pouze 42 lahví ročně. Nejde se k tomu dostat. Při sestavování portfolia je dobré znát někoho, kdo ty alokace má. Když se tím investor nechce zabývat, tak je nejlepší když se vydá cestou investičního fondu. Ten má vlastní alokace a každý rok má nějaký objem.
Co hlavně ovlivňuje vývoj cen vína?
Hlavně poptávka na trhu, kvalita ročníku, postavení a popularita na trhu. Záleží na oblasti odkud víno pochází, jak kvalitní je vinař. Je to celkem složité a záleží na více faktorech.
NYT: Moravská vína mají úspěch v mezinárodních soutěžích
Patřil jste mezi první, kteří do ČR dováželi víno en primeur. Jaké jsou podle vás hlavní výhody tohoto stylu?
Nákup en primeur znamená, že kupuji něco, co již existuje, ale není to připravené ihned k odběru. Kupuji víno v sudech, které ještě bude rok dva zrát, pak se teprve nalahvuje. Díky tomu jej nakupuji za nejnižší cenu, která existuje. Je to systém financování výrobců, který vznikl ve Francii, aby měli výrobci klid na výrobu a rizika cash flow za ně přebírali obchodníci. My jsme si v roce 1998 řekli, že chceme, aby Merlot generoval zisk. Nebylo možné vozit jen vína z Burgundska, které u nás mnoho lidí neznala. Proto jsme se zaměřili i na oblast Bordeaux, z které naopak chtěli vína všichni. Tím jsme se dostali k systému en primeur, který jsme nastudovali a od roku 1999 vozíme vína en primeur. Z původního objemu stovek lahví jsme přitom dnes na desítkách tisíc lahví. Prakticky celé Bordeaux nakupujeme en primeur a postupně vidíme, jak tento systém zavádí čím dál více vinařů i z oblastí Rhony nebo Burgundska. Většinou jde o mladé víno, které ještě musí zrát, než půjde k zákazníkům. Když chce člověk prodávat kvalitu, musí mít alespoň pětiletou finanční rezervu. Lahve totiž musí tři až pět let držet na skladě, než je začne prodávat.
Působíte také ve vedení fondu Wine Investment Partners. Jak se mu zatím daří?
Fond na trhu není dlouho, takže v podstatě vína zatím jen nakupuje. První ročník, který fond nakupoval byl en primeur 2012. Kromě ročníků 2012 a 2013 má všechno víno zatím ještě v sudech. Za loňský rok měl fond výnos asi šest procent, což na začátek není špatné. Až přibudou další lahve z ročníků 2014 a 2015, půjde výkon fondu nahoru.
Jaké možnosti má individuální investor a co byste mu doporučil?
Pro investory, kteří nemají k vínu hlubší vztah, je to ideální způsob investice, nemusí nic hledat a hlídat. Pokud investor nechce do fondu, doporučil bych mu koupit část zásob jako investiční vína. Ty, u nichž cena neporoste s klidem vypije, zbytek prodá a víceméně si vydělá na to, co vypije. Spíše než o zisku je to o tom, že člověk pije kvalitní vína “zadarmo” a ideálně mu zůstane na kafe, jak se říká. Kdo nechce starosti, ať jde do fondu, dolní hranice investice je milion korun. Když ho vína nebudou bavit, může to lehce ukončit.
Mezi 1 000 nejlepšími víny je podle francouzské publikace 25 z ČR
V posledních letech díky rostoucímu zájmu z Asie vystřelily ceny řady vín velmi nahoru. Jak často dochází k takovým výkyvům a jaký to mělo na trh dopad?
K tomu samozřejmě dochází, ale nedá se dopředu příliš odhadnout, kdy skokově vzroste cena vína, které si oblíbili čínští podnikatelé nebo šejkové z Dubaje. Čínský boom je prakticky pryč, bylo to podobné situaci u nás po revoluci. Vezměte si velkou ekonomiku, kde vína nebyla a najednou se uvolní pravidla. Začnou vznikat restaurace, firmy a najednou do země proudí mraky vín. Musí se naplnit sklepy restaurací, vináren, soukromé vinotéky. A když jde o kolos typu Číny, tak to ovlivní ceny na celém světě. V době boomu jsem všem klientům říkal, aby vína hned prodali, protože lahve šly třeba ze sto eur na 300 a bylo jasné, že časem budou korigovat k cenám kolem 150 eur. Číňani nenakupovali en primeur, protože do podniků potřebovali již hotové lahve. Proto poptávka vyskočila a vyhnala ceny nahoru. V menším měřítku se to může opakovat, stále jsou na světě trhy, kde jsou příležitosti. Vezměte si některé bohaté africké země, kde má vyšší vrstva peníze. To samé v Jižní Americe.
V ČR je poslední roky patrný boom v budování sklípků a vlastních vinoték. Vidíte, že se zájem Čechů o víno opravdu zvyšuje?
Situace je taková, že lidé přestávají v restauracích pít dražší vína a pijí je doma. Myslím, že restaurace u nás se zbláznily, protože pracují s marží 200 i 300 procent, vína jsou zde oproti světu strašlivě drahé a lidé, kteří tomu rozumí, nejsou ochotni platit takové ceny. Je trend, že lidé chodí na degustace a vybírají si lepší vína k sobě do sklípků a pijí doma. Nedají si víno za pět tisíc v restauraci, protože ví, že ta ho nakoupila maximálně za dva tisíce a dávat jim tři tisíce navíc je pro ně nesmysl. Všechny restaurace ve světě to přitom mají tak, že víno je doplněk jídla. Když půjdu do Michelinské restaurace, tak za menu zaplatím třeba 150 eur, ale vím, že na lístku najdu skvělá sto dobrých lahví vína do 100 eur. U nás v české restauraci by ta vína stála dvakrát tolik. I to je důvod, proč je v posledních letech patrný boom domácích vinoték.
