Zpátky do lavic aneb Význam známek pohledem ekonomů

O důležitosti vzdělávacích institucí, kvalitních učitelů a o (ne)dostatečném financování českého školství bylo, i díky nedávným předvolebním diskuzím, řečeno mnohé. Nikdo se však nepozastavil nad otázkou, byť pro většinu naprosto jednoduchou až malichernou: Kde se bere školní známka na vysvědčení a co vůbec vypovídá o procesu učení? Pod pokličku jejího vzniku a tomu, co vůbec samotná známka říká, se ekonometrickým pohledem podívali ekonomové think tanku IDEA Daniel Münich a Tomáš Protivínský.

Hlavním tématem studie je otázka, zda stejná známka udělená dívce a chlapci odpovídá stejným znalostem. Autoři konkrétně srovnávají známky žáků na školním vysvědčení s jejich výsledky v anonymně (!) vyhodnocovaném standardizovaném testu. Dostane dívka při stejných znalostech v průměru stejnou známku jako chlapec? Nebo učitel při určování známky zohledňuje i jiné faktory, které se liší mezi chlapci a dívkami?

Prvním zjištěním studie je potvrzení všeobecně rozšířené skutečnosti o tom, že dívky dosahují výrazně lepších známek v českém jazyce a v matematice. Pokud se však místo srovnávání známkami zaměříme na výsledky v testech, chlapci si svou pozici výrazně vylepšili. V českém jazyce „dotahují“ ztrátu na dívky, v matematice jsou jejich výsledky dokonce lepší než výsledky dívek. Například, pokud bychom ze skupiny všech žáků, kteří mají z matematiky známku 1, vybrali náhodně jednoho chlapce a jednu dívku, v průměru bude mít chlapec v testu významně lepší výsledek než dívka. Podobně to platí i pro další skupiny žáků podle známek. Dívky podle autorů dostávají v matematice v průměru o 0,6 klasifikačního stupně lepší známku, než odpovídá jejich výsledkům v testech.

Jedno z možných vysvětlení, které se objevuje v odborné literatuře, je rozdílná odolnost vůči stresu. Stres se považuje za faktor, který snižuje výkonnost, a jelikož chlapci jsou zpravidla více odolní vůči stresu, je možné vysvětlit jejich lepší výsledky v testu právě pomocí prožívaného stresu. Jenže autoři ověřili, že významné rozdíly mezi pohlavím přetrvávají i po započítání efektu stresu, tudíž pravděpodobně nebude příčinou rozdílného výsledku. Autoři podobně vyloučili i efekt oblíbenosti předmětu a argumentují, že nejpravděpodobnější vysvětlení zbývají dvě: (i) rozdílné sociálně-emoční dovednosti dívek a chlapců; (ii) nebo interakce mezi žákem a učitelem. Pokud učitel vnímá jedno pohlaví slabší v určité oblasti, může mírnějším známkováním usilovat o kompenzaci rozdílů.

A proč je udělování známek důležité i z pohledu celého vzdělávacího systému? Pro žáka (a jeho rodiče), který si na začátku svého života není jist, v jaké oblasti vyniká, zda je šikovný v matematice nebo v jazykových disciplínách, je známka jeden z nejsilnějších zpětnovazebních signálů, podle kterého následně formuje svá další rozhodnutí. Pokud tedy učitelé soustavně a systematicky ohodnocují dívky jinak než chlapce, může se stát, že na matematické obory nepůjdou někteří z těch, co v matematice mají svoji komparativní výhodu. Zkresleným nebo nepochopeným známkováním pak nutně trpí jak akumulace lidského kapitálu, tak i celá společnost.

Co si tedy z výsledků studie odnést? Jeden ze závěrů je doporučení, aby učitel poskytoval hodnocení objektivních znalostí a zároveň vnímal a hodnotil snahu, úsilí a pracovitost žáka. Měl by tedy poskytovat nezkreslený signál o přednostech žáka v jednotlivých předmětech, ale zároveň lpět i na jiných „měkkých“ charakteristikách.

 

Newsletter