Současný průběžný důchodový systém stojí na tom, že dnešní pracující odvádí část příjmů na společný důchodový účet. Z něj se pak dle zákonem stanovených pravidel vyplácí důchody současným penzistům. Až současní ekonomicky aktivní odejdou do penze, na jejich důchody se bude skládat další generace pracujících.
Zde ale narážíme na problém tzv. stárnoucí populace. Kvůli klesající porodnosti a přetrvávající nízké míře migrace se snižuje přírůstek nových plátců do systému. Naopak se prodlužuje doba dožití a s ní i průměrná doba pobírání starobní penze. Dramaticky se tak mění poměr mezi počtem plátců a počtem příjemců. Dnes je v České republice zhruba 2,17 milionu penzistů a 5,2 milionu pracujících osob. Na jednoho penzistu tak pracuje průměrně 2,4 plátců.
Tento poměr se bude dále zmenšovat. Výrazně tomu v dalších letech pomůže odchod početně silných ročníků tzv. „Husákových dětí“ do penze. V produktivním věku je nahradí početně slabší ročníky.
Už v současnosti vysoké odvody na sociální pojištění, které prodražují náklady práce zaměstnanců, nestačí na pokrytí výdajů na výplatu starobních penzí. Chybějící peníze v důchodovém systému doplácí stát z běžných daní a na dluh. Se snižujícím se poměrem mezi počtem plátců a příjemců bude na důchodovém účtu chybět stále více peněz. Pro udržení systému je proto nutné měnit jeho hlavní parametry. Primárně se jedná o zvýšení věku odchodu do penze, snížení náhradového poměru penzí a zvýšení odvodů na sociální pojištění spolu s dalšími daněmi. A to jsou samozřejmě velmi nepopulární opatření.
Tím se dostáváme k tzv. „ztracené generaci“. Tedy k současným čtyřicátníkům a mladším, kteří ponesou velkou část negativních dopadů bortícího se důchodového systému. Přímo jich se dotkne zvýšení odvodů a daní, aby bylo možné financovat průběžný systém, ale i na splátku veřejného dluhu. Zároveň se jich bude týkat prodloužení doby odchodu do penze a nepochybně se nedočkají penzí na současné úrovni mezi 45 až 50 % průměrné mzdy. Bude to podstatně méně. Ztracená generace proto vedle vyšších odvodů do důchodového systému a vyššího zdanění bude muset výrazně více spořit již během aktivního pracovního života, aby si zajistila důstojný životní standard ve stáří. Do toho bude navíc živit vlastní rodinu.
S tím, jak poroste počet penzistů, poroste i jejich voličská síla. Lze proto předpokládat, že se politické strany ve snaze získat voliče budou do budoucna stále více přiklánět na stranu penzistů na úkor v současnosti pracujících.
Je naprosto zásadní, aby byla posílena činnost vzdělávacích institucí v oblasti finanční gramotnosti, kam patří i téma finančního zajištění vlastního stáří. Od výuky na základní škole až po osvětu pomocí hromadných sdělovacích prostředků. Kdo nebude mít naspořeno, bude na stáří živořit. Navíc vytvoří další tlak na sociální systém a veřejné rozpočty.
Je nutné, aby obyvatelé ČR výrazně více spořili, a to nejenom na stáří. Je to primárně zodpovědnost každého jednotlivce. Stát by mohl pomoci navýšením daňových úlev a příspěvků na produkty penzijního spoření, kam je potřeba zařadit dnes už běžné investiční nástroje. Zde ale opět narážíme na limity veřejných rozpočtů. Tento typ podpory je problematický, protože pomáhá primárně střední až vysokopříjmovým domácnostem. Nízkopříjmové domácnosti, které si nemohou dovolit tolik spořit, nedosáhnout na stejnou úroveň podpory.
Kolapsu zabrání jedině výrazný nárůst produktivity naší ekonomiky. Nejde jen o důchodový systém. Se stárnutím populace a úbytku pracovní síly bude spojeno snížení dostupnosti zboží a služeb. Zjednodušeně můžeme říct, že pro stejný počet obyvatel, bude muset vše potřebné zajistit menší počet pracujících. Bez technologického pokroku, automatizace a dalších klíčových inovací se neobejdeme. Toho musíme dosáhnout reformou celé ekonomiky, veřejných institucí, vzdělávání, podnikatelského prostředí apod. To je ale zase na další kapitolu.
Zdroj: Bloomberg, Reuters
