Česká národní banka vydala publikaci, která se věnuje analýze ekonomické sladěnosti České republiky s eurozónou. Důvodem je závazek České republiky k přijetí společné evropské měny. Přijetí eura je spojeno s řadou přínosů, ale také rizik. Mezi hlavní argumenty přijetí patří odstranění kurzových rizik a zjednodušení podnikání v rámci Evropské unie. Za hlavní rizika lze považovat ztrátu nezávislé měnové politiky a stabilizační role pružného měnového kurzu. Výhodnost nezávislé měnové politiky stojí pak především na často odlišných potřebách české ekonomiky, které zdůraznila v současnosti probíhající pandemie.
Na vysokou inflaci v České republice mohla ČNB reagovat utažením měnové politiky, ke kterému se například ECB nemá. Nelze očekávat, že by ECB upravovala svou měnověpolitickou strategii kvůli potřebám – z pohledu eurozóny – malé ekonomiky. Díky reakci ČNB, která svou měnovou politiku nastavila na lokální potřeby české ekonomiky, můžeme v následujícím roce očekávat zpomalení v současnosti velmi vysoké inflace. Je však nutné dodat, že rozdílný přístup k měnové politice jednotlivých centrálních bank dále posiluje kurzové riziko a potřebu se proti takovému riziku zajistit.
Výhody nezávislé měnové politiky České republiky se časem relativně zmenšují díky konvergenci české ekonomiky a zvyšující se sladěnosti s ekonomikou eurozóny. Z analýzy ČNB vychází, že se česká ekonomika z pohledu HDP na hlavu dle parity kupní síly dále přibližuje průměru eurozóny, i když konvergence cenové a mzdové hladiny pokročila podstatně pomalejším tempem. Konvergenci nových členských zemí EU, mezi které patří i Česká republika, lze rozdělit na dvě období. Na období před finanční krizí z roku 2008 a na období po ní. Mezi lety 1999 až 2008 docházelo dle měření ČNB k silné konvergenci k průměru původních států eurozóny, a to jak v oblasti hrubého domácího produktu, tak v kupní síle na obyvatele i v relativní cenové hladině. Zjednodušeně tak docházelo k posilování nových ekonomik, reálnému růstu mezd a s tím spojenému růstu cenové hladiny.
Po finanční krizi v roce 2008 však došlo ke změně. Nové ekonomiky stále tzv. „doháněly“ původní země eurozóny z pohledu ekonomického růstu. Ten však nebyl doprovázen tak silným růstem cen, jako tomu bylo mezi lety 1999 až 2008. Přibližování nových členských zemí tak probíhá především v oblasti životní úrovně, nikoliv však v cenové hladině. V praxi lze tento vývoj interpretovat jako růst životní úrovně z pohledu produkce ekonomiky a mezd vůči cenové hladině v daných zemích. Lze říci, že rozdíly mezi modelovým spotřebním košem, který si lze za průměrnou mzdu v nových a původních ekonomikách pořídit, se zmenšují. Konvergence cenové hladiny, která je spojená s tzv. „doháněním“ ekonomik západu, se ale zpomalila. Pro běžného Čecha, Maďara či Slováka tak bude na dovolených v těchto zemích stále draho.
Současný stav reálné ekonomické konvergence lze z pohledu České republiky, i dle názoru ČNB, stále považovat za riziko spojené s případným přijetím eura. Druhou komplikací mohou být stále relativně vysoké rozdíly struktury české ekonomiky proti struktuře ekonomiky eurozóny. To je způsobeno především průmyslovou tradicí v České republice, která se promítá i do nadprůměrného podílu průmyslu na tvorbě HDP. Z pohledu přijetí eura lze naopak velmi pozitivně hodnotit silnou provázanost české ekonomiky s eurozónou z titulu obchodních vztahů, vlastnických struktur a sladěnosti cyklického vývoje, což umožní využití přínosů případného přijetí eura.
V konečném důsledku je přijetí eura v České republice stále politickou otázkou, kde neexistuje široká shoda ani mezi odbornou veřejností. Datum přijetí eura tak bude vedle objektivních měřítek vývoje české ekonomiky, jejích potřeb a její sladěnosti s eurozónou určováno především na základě politického rozhodnutí, které inherentně vychází z názoru voličů politického zastoupení. V České republice by se dle výsledků posledního Eurobarometru vyslovilo 40 % Čechů pro přijetí eura a 60 % proti. Lze tak očekávat, že do budoucna podpora eura v České republice vzroste díky rostoucí provázanosti s eurozónou, relativní výhodnosti společné měny a omezení rizik spojených se ztrátou nezávislosti v oblasti měnové politiky.
Zdroj: ČNB
Text byl původně napsán pro Hospodářské noviny.
