Tlaky na silnější dolar nepolevují. Dolar sílí v dolarovém indexu, proti euru i proti procyklickým měnám. Rizikově averzní nálada a silnější dolar představují rizika slabších měn regionu. Koruna po včerejším krátkém prolomení 26,00 za euro oslabila k 26,10 za euro.

Zvítězí dolar. Kdo bude poražený?

Obavy z globálního růstu a nejistota ohledně měnové politiky v USA vyústily minulý měsíc v krátkodobé přerušení býčí rally americké měny.  Nyní se však centrální banky zasluhují o znovu-rozproudění devizových trhů, což by mohlo mít potenciálně dalekosáhlé důsledky nejen pro ceny komodit ale celkové globální investiční kapitálové toky.

Japonská agresivní expanze stimulačního programu přišla jen dva dny poté, co americký Federální rezervní systém oznámil konec kvantitativního uvolňování. Rozdíly v politice tak poslaly jen na nejnižší úroveň vůči dolaru od začátku roku 2008. Mnozí navíc předpokládají, že oslabování japonské měny ještě zdaleka není u konce.

Bank of Japan podle stratégů odstartovala novou měnovou válku

Tiskárna Fedu dostala dovolenou. QE3 končí (+komentář)

Alan Ruskin, stratég Deutsche Bank říká, že japonští investoři a firmy budou s velkou pravděpodobností přispívat ke slabosti jenu, a dodává, že status japonské měny jakožto nejvhodnější měny k financování tzv. carry trades je nyní zajištěna. Mimo to se předpokládá, že japonský národní penzijní fond taktéž posílí trend, neboť přesune vyšší podíl svého kapitálu do zahraničních aktiv, v době, kdy silný dolar zvyšuje atraktivitu amerických dluhopisů a akcií.

Hodnota dolaru vůči koši hlavních měn dosáhla čtyřletých maxim, což povzbuzuje spekulace, že jiné centrální banky budou následovat svými stimulačními programy Bank of Japan. Asijští obchodní rivalové, jako je Jižní Korea a Tchaj-wan, mohou nyní cítit potřebu oslabit svoji měnu, za účelem udržení své konkurenceschopnosti. Evropská centrální banka – již delší dobu pod tlakem k zahájení rozsáhlých nákupů státních dluhopisů – taktéž může cítit pokušení, pokud slabý jen zhorší deflační tlak na eurozónu.

„Trh si bude brzy pokládat otázku, která centrální banka bude následovat Bank of Japan v jejích krocích k uvolnění měnové politiky,“ říká Paul Mackel, stratég HSBC. „Jasné je jedno – měnou, která z toho bude těžit nejvíce, bude americký dolar.“

Zatímco silný dolar je očekávaným scénářem velké části devizových obchodníků, důsledky jeho růstu pro ostatní třídy aktiv může být těžší předvídat.

V momentě, kdy skutečně započne trend na dolaru, většinou bývá jak silný tak i vytrvalý: americká měna zaznamenala ve svém slabém období pokles o více jak 25 procent, to trvalo od roku 2002 až do počátku finanční krize. Od roku 2011 dolar umazal necelou polovinu těchto ztrát, což vede mnohé analytiky k tvrzení, že světová rezervní měna je nastavena pro další býčí rally.

Minulé období silného dolaru bylo spojeno s vysokou výkonností amerických akcií a poklesem komoditních trhů, v čele s drahými kovy, energií a zemědělskými komoditám. V roce 1980 a 1990 se silný dolar do velké míry zasloužil o krizi rozvojových trhů. 

To se zdá být v souladu s nejnovějšími trendy na trzích. Ceny komodit zaznamenaly od léta strmý pokles. Růst dolaru byl v minulém týdnu doprovázen novými historickými maximy amerického indexu S&P 500 a poklesem ceny zlata na nejnižší úroveň od roku 2010. Rozvojové země v čele s Brazílií a Ruskem zvýšily své úrokové sazby v reakci na politické turbulence a slabší ceny komodit.

Nicméně, analytici Barclays věří, že stav čínské ekonomiky bude s velkou pravděpodobností přinejmenším stejně tak důležitý pro ceny komodit, jako hodnota amerického dolaru. A léty prověřený vztah mezi silným dolarem a vysokou výkonností amerického S&P 500 již nemusí být aplikovatelný. V posledních letech se Fed snažil udržovat slabý dolar, zatímco docházelo k ziskům akcií. Takže vyhlídky na zvýšení úrokových sazeb v USA nyní sice mohou mít za následek posílení dolaru, ale přitom mohou vést k poklesu akciových trhů.

Nicméně, analytici se domnívají, že USA bude mnohem více tolerantní ohledně silného kurzu, nežli je tomu u jiných velkých ekonomik, protože americká ekonomika spoléhá mnohem více na spotřebu, nežli na export. Není však vyloučeno, že Fed proti trvalému býčímu trendu domácí měny zakročí. Političtí činitelé označili sílící dolar za možnou překážku růstu již tak nízké inflace; další posílení měny by tedy mohlo omezit tempo budoucího zvyšování sazeb.

„Zatímco globální růstové trendy jsou rozdílné, obavy ohledně globální inflace jsou společné,“ říká Lena Komileva, z poradenství G + Economics. „Inflace je stále chybějícím článkem globálního oživení a měnové války nezmizely.“

(S podporou Financial Times)

Newsletter