Dolar si připisuje zisky, v průběhu dne konstantně zpevňuje ve směru 1,1750 EURUSD. Měny regionu si také žijí po svém. Koruna posiluje pod 25,30 EURCZK, zatímco zlotý naopak nadále oslabuje. Zlotý je na páru s korunou v oblasti historických minim. Forint se pohybuje do strany.

Zvyšuje prezident Zeman nezaměstnanost v ČR?

Minimální mzdu si strčte za klobouk. Tak ve včerejším referendu rozhodli Švýcaři. Jejich země tudíž zůstává i nadále bez institutu, pro jehož uvedení se už rozhodlo například i sousední Německo (tam začne minimální mzda, 8,50 eura za hodinu, platit od roku 2015; dnes je Německo jednou ze sedmi zemí Evropské unie, kde minimální mzda dosud zavedena nebyla). Švýcarské odmítnutí ale samo o sobě až tak překvapivé není. Překvapivá se však může jevit poměrně jasná většina tamních občanů, která se vyslovila proti, konkrétně 76,3 procenta účastníků referenda. Současná odborná debata, která se mezi ekonomy o minimální mzdě celosvětově vede, by totiž – byla-li by švýcarským referendem reflektována – měla hovořit pro výsledek mnohem blíže patovému stavu „padesát na padesát“.

Až do počátku 90. let ovšem i mezi ekonomy panoval ohledně minimální mzdy docela jednoznačný závěr. Je škodlivá. Dodnes lze tento verdikt nalézt v řadě základních učebnic ekonomie. Argument zní prostě: uzákoněním minimální mzdy přijdou o možné zaměstnání všichni ti, kteří by byli ochotni pracovat za mzdu nižší, než je její zákonná minimální hodnota, ale jejichž kvalifikace současně nepostačuje k tomu, aby měli v očích zaměstnavatele alespoň takový přínos, že jim bude ochoten vyplatit zákonnou výši minimální mzdy. Je tedy patrné, že stanovení minimální mzdy – alespoň teoreticky – poškozuje v prvé řadě ty, jimž má vlastně nejvíce vycházet vstříc, totiž pracovníky s velmi nízkou kvalifikací, a celkově tak přispívá ke zvýšení míry nezaměstnanosti.

Počátkem 90. let se tento závěr jali čísly pečetit američtí ekonomové Alan Krueger a David Card. Zaměřili se na fastfoodový byznys. Když však porovnali a zhodnotili mzdy v rychlostravovnách v Pensylvánii a v New Jersey, shledali, že nárůst minimální mzdy míru nezaměstnanosti nezvyšuje. „Tou studií jsme jen chtěli pomocí sofistikovanějších metod potvrdit tehdy konvenční závěr. Paradoxně jsme však zjistili pravý opak,“ řekl mi loni při své návštěvě Prahy Krueger, v té době šéf ekonomických poradců prezidenta Obamy. „Myslím, že i vlivem naší studie dochází v posledních letech k posunu napříč ekonomickou obcí a stále více a více ekonomů se kloní k názoru, že přiměřené zvýšení minimální mzdy nemá nepříznivý dopad na zaměstnanost,“ dodal Krueger.

Právě Obamova administrativa poměrně zapáleně usiluje o navýšení minimální mzdy na federální úrovni Spojených států. Poslední zákon, jenž minimální mzdu zvyšoval, byl v USA schválen v roce 2007. Od té soby činí minimální mzda 7,25 dolaru za hodinu, ačkoli některé americké státy si ji stanovují výše, někdy i dost výrazně. Například ve státě Washington se nyní vyplácí hodinová minimální mzda 9,32 dolaru. I pokud by byla stanovena nová federální minimální mzda třeba na úrovni devíti dolarů, nešlo by podle Kruegera o nic historicky bezprecedentního. „Vrátili bychom se tím na úroveň roku 1981, zohledníme-li inflaci. Z historického pohledu je stávající úroveň minimální mzdy vlastně nízká,“ uvedl. „Jejím zvýšením přitom omezíme strádání nejchudších vrstev.“ Krueger tedy nepochybuje, že přiměřený nárůst minimální mzdy pomáhá nejchudším. Což ovšem není závěr univerzálně přijímaný odbornou obcí. Například i řadu Švýcarů ve včerejším referendu zjevně přesvědčily názory těch odborníků, kteří zastávají právě opačný názor než Krueger.

Od stejného roku jako ve Spojených státech, tedy od roku 2007, nebyla zákonně navýšena minimální mzda ani v ČR. Až do loňského léta. Tehdy ji Rusnokova vláda – za silné podpory prezidenta Zemana – zvýšila pro celou ČR o pětistovku, na úroveň 8500 korun měsíčně. Sobotkova vláda – opět za hlasité prezidentovy podpory – pak během svého funkčního období minimální mzdu zřejmě dále navýší, už v roce příštím na 9000 korun, a celkově až někam k hodnotě 10 000 Kč, alespoň tedy, bude-li se držet svého programového prohlášení (v něm se hovoří o celkovém navýšení minimální mzdy na úroveň 40 procent průměrné mzdy). Ve světle švýcarského referenda a nejednoznačného postoje odborné obce leckoho napadne, že takový záměr je nesmyslný, neboť v důsledku nezaměstnanost dost možná zvýší. Opravdu? Opravdu Rusnok, Sobotka a potažmo Zeman zvýšují míru nezaměstnanosti tím, že prosadili onu pětistovku navíc – a že další přidají v roce 2015?

Výši a dopady minimální mzdy nelze posuzovat paušálně a izolovaně. V takové Praze, kde je poměrně velmi vysoká úroveň průměrné mzdy a poměrně vysoké životní náklady, je 8500 korun úplně jinou peněžní sumou než například na Ostravsku, kde přetrvává relativně vysoká nezaměstnanost, mzdy jsou relativně nízké – a stejně tak životní náklady. Pokud totiž někde v ČR hrozí, že je minimální mzda stanovena na příliš vysoké úrovni, a způsobuje tedy částečně nezaměstnanost (jelikož někteří lidé by byli ochotni pracovat i za méně, ale zákon jim to neumožní, pročež zůstanou bez práce zcela), pak z daných dvou regionů mnohem spíš na Ostravsku než v Praze.

Je zároveň podstatné neposuzovat minimální mzdu izolovaně. Nelze její úroveň hodnotit mimo kontext dalších legislativních úprav, třeba těch týkajících se sociálních dávek. Máloco je tak demotivující jako „hákovat“ za minimální mzdu a vědět, že někdo jiný má zhruba ty samé peníze zcela bezpracně, prostřednictvím dávek.

Sečteno, podtrženo, ekonomická teorie pojednávající o tom, že vysoká úroveň minimální mzdy vede k vyšší nezaměstnanosti, zřejmě platí, avšak pouze v jakémsi vakuu, tedy mimo kontext další legislativy, která v realitě existuje; ať už se jedná o legislativu regulují byznys fastfoodů v Pensylvánii a New Jersey, nebo o tu, jež pro změnu formuje české ekonomické prostředí. V jeho rámci totiž existují třeba ony dávky, takže zvyšovat nezaměstnanost může právě tak i příliš nízká, nebo dokonce nulová minimální mzda. 

Ve vzpomínaném referendu Švýcaři zjevně opět uplatnili to, díky čemuž dosáhli svého bohatství a jedinečného postavení v Evropě, ba ve světě, totiž pragmatismus a rozvážnost. Vycítili možná, že tažení proti příjmové nerovnosti, momentálně stále módnější v řadě zemí světa, se docela snadno může obrátit proti těm, jimž má vycházet vstříc, a odmítli potenciálně velice nákladný experiment. Poukazovat však na švýcarské referendum – nebo na Kruegerovu studii – při kritice nebo obhajobě navýšení minimální mzdy v českém kontextu, je hodně zkratkovité. Související legislativa pracovního trhu a obecně regulace ekonomického prostředí se totiž v příslušných zemích či státech liší a minimální mzda existuje ve svém vakuu pouze v ekonomických učebnicích, nikoli v realitě. 

Newsletter