V seriálu Akademie se na ekonomiku díváme ne očima statistiků, ale trhu – analytiků, ekonomů. Tím, co sledují a proč. Ve změti tisíců čísel, která každoročně popisují a předpovídají kondici ekonomiky USA, eurozóny či jejího motoru Německa, vás chceme navést na ta z nich, která jsou důležitá a nejdůrazněji na ta, která mají předpovědní hodnotu. Vysvětlit souvislosti, ukázat provázanost. Abychom tento pohled mohli nabídnout, v úvodu se poprvé a naposled musíme podívat na „tradiční“ podání statistiků. Rovnou jej ale budeme stavět do zrcadla toho, o čem je tento seriál. A hned v závěru dnešního dílu si na údajích za Českou republiku ukážeme, o co se report „staťáku“ a čtení „trhu“ liší.
Akademie: Jak profesionálové na trzích čtou ekonomiku?
Há Dé Pé
Základním a nejznámějším souhrnným ukazatelem ekonomické aktivity v dané ekonomice je hrubý domácí produkt. Český statistický úřad jej definuje jako „peněžní vyjádření celkové hodnoty statků a služeb nově vytvořených v daném období na určitém území“. Publikován je jednak v absolutním vyjádření v běžných cenách, pro očištění o vlivy cen je vyjadřován ve stálých cenách. Analytiky a ekonomy na finančních trzích zajímá u tohoto z podstaty věci informačně dost zpožděného údaje jako prioritní zejména procentuální změna sezónně očištěných dat mezikvartálně. Jak si ukážeme v dalších dílech seriálu, publikovaná podoba HDP, přes udávanou mezinárodní srovnatelnost skrze národní účetnictví, má v různých zemích svá specifika. Takovým příkladem je třeba anualizované vyjádření ve Spojených státech.
Pro spočtení HDP jsou používány tři základní metody: výdajová metoda, výrobková (také produkční) metoda a důchodová metoda. Výdajovou metodu charakterizuje učebnicová rovnice GDP = C + I + G + NX, kterou si pro další popis přeskupíme do tvaru GDP = (C + G) + I + (X – M). Její podstatou je propočtení HDP jako souhrnu agregátních výdajů na konečné užití výrobků a služeb domácími (rezidentními) subjekty plus salda exportu a importu výrobků a služeb. Výrobkovou (produkční) metodou je HDP počítán jako „součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty, které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví“. HDP je touto metodou propočten jako produkce – mezispotřeba + daně z výstupů produkce – dotace na výstupy produkce. Důchodovou metodou je pak HDP propočítáván jako „součet prvotních důchodů za národní hospodářství celkem: náhrad zaměstnancům, daní z výroby a z dovozu snížených o dotace a hrubého provozního přebytku a smíšeného důchodu“ .
Soukromá spotřeba je klíčovou komponentou HDP a v dnešních vyspělých ekonomikách se pohybuje kolem 60 až 70 % celkového HDP. Podle nejčerstvějších dostupných dat Světové banky to bylo přes 70 % u ekonomiky USA, kolem 60 % v Německu, Francii nebo Japonsku. V Česku jsme blíž 50 % a třeba v Číně 40 %. Pozice soukromé spotřeby jako nejvýznamnější složky poptávky napovídá, že ve sledování kondice ekonomiky bude mít významnou váhu spotřebitel a snaha o předpověď jeho budoucího chování a aktivity. Na tomto poli byl rozvinut široký aparát ukazatelů spotřebitelského sentimentu, založených na průzkumech, snažících se naplnit předstihovou roli vůči vývoji spotřebitelských výdajů i ekonomiky jako celku. V seriálu si je postupně ukážeme.
Průmyslová výroba
Základním ukazatelem sektoru průmyslu je index průmyslové produkce. Jeho většinovým východiskem jsou tržby za vlastní výrobky a služby, pro srovnatelnost vyjádřené v bazických cenách. Jejich vývoj napoví o oživení či útlumu v jednotlivých průmyslových odvětvích i o tom, jak se vyvíjejí tržby domácí oproti tržbám z přímého vývozu. Ekonomy a analytiky na finančním trhu zajímá zejména aktuální dynamika, vyjádřená meziměsíční změnou průmyslové produkce (jejím růstem, stagnací či poklesem) na sezónně očištěných datech. Údaj o průmyslové produkci se obvykle od statistických autorit dozvídáme s měsíční periodou. Pro přijetí finančními trhy podstatně méně významné a spíše kontrolního charakteru jsou kumulované údaje kvartální, případně roční.
Důležitou složkou informace z průmyslu je údaj o objednávkách, naznačující směr vývoje průmyslové výroby v nadcházejících měsících. S ohledem na nejistou délku realizace a termín odevzdání zakázky jsou objemy vyjádřeny v dohodnutých cenách mezi podnikem a jeho odběratelem bez daňového zatížení (daní z přidané hodnoty, spotřeby). S určitými národními rozdíly ve statistice bývají vždy vyjádřeny samostatně nové objednávky za sledované období a často separátně objednávky zboží dlouhodobé spotřeby. Odlišit zde musíme také povahu dodávaného zboží, zejména zda jde o běžnou nebo dlouhodobou spotřebu, s čímž souvisí i délka plnění objednávky.
S ukazateli trhu práce pak souvisejí a jako indikace dalšího vývoje jednotlivých průmyslových odvětví mohou posloužit také doprovodné statistiky z průmyslu o zaměstnanosti v odvětví a úrovni mezd. Sledována je směrem k hospodářskému cyklu také fluktuace využití kapacit v odvětví a s ohledem na potenciál ekonomiky jejich dlouhodobý vývoj. Vývoj cen v průmyslu se dozvídáme ze statistiky vývoje výrobních cen.
Úsudek o později publikované oficiální měsíční zprávě o vývoji průmyslové produkce si můžeme učinit z předstihových průzkumů, zejména indexu nákupních manažerů ve výrobě. A ano – právě ty nás budou v seriálu hodně zajímat 🙂
Stavebnictví a realitní trh
Základním statistickým ukazatelem stavebnictví je údaj o stavební výrobě. Ten vypovídá o hodnotě stavebních prací, převedené do stálých cen, realizovaných podniky se stavební činností jako dominantní. Údaj o stavební výrobě je obvykle poskytován měsíčně s očištěním o sezónní vlivy. Ty jsou ve stavebnictví silné, zejména vliv nepříznivých teplot či srážek. Analytiky a ekonomy na finančních trzích opět zajímá především meziměsíční a meziroční změna stavební výroby v procentech, ukazující na její růst, stagnaci či pokles.
Podobně, jako u průmyslu, i stavebnictví má své složky, ukazující na budoucí vývoj v odvětví. Jsou to zejména stavební povolení a zahájená výstavba. A podobně jako průmysl je členěn do jeho jednotlivých odvětví, vývoj ve stavebnictví bývá popisován za jeho oblasti, například inženýrské stavebnictví či pozemní stavby. Sledování jednotlivých oblastí stavitelství je důležité i z hlediska napojení na různé zdroje financování zakázek – inženýring typicky na státní výdaje, u pozemního stavitelství může silněji promluvit poptávka domácností.
Významnou součástí informace o vývoji ve stavebnictví je zaměstnanost v sektoru. Domácí údaj za ČR je součástí měsíční rychlé informace ČSÚ. Prudší a rychlejší než v jiných sektorech ekonomiky bývá ve stavebnictví odpověď zaměstnanosti a mezd na očekávaný vývoj zakázek. Dáno je to typicky smluvním, nikoli trvalým zaměstnaneckým poměrem stavebních dělníků. Pozitivně působícím a vůči poklesu mezd a zaměstnanosti podpůrným faktorem je růst produktivity v odvětví.
Po bok obrazu o vývoji stavebnictví patří obraz o realitním trhu, zejména bydlení. Ten sestává z podmínek financování transakcí (zejména hypoték), informace o vývoji transakcí na trhu a vývoje tržních cen. Pro tyto informace můžeme sáhnout do privátního sektoru. Fincentrum Hypoindex je příkladem, který na domácím českém trhu hodnotí vývoj cen hypoték a je publikován s měsíční periodou. Nabízí zejména informaci o měsíčním počtu uzavřených hypotečních smluv, finančním objemu těchto smluv a vývoji průměrné sazby hypotéky. Informaci o průměrných tržních cenách bytů, rodinných domů a pozemků umí nabídnout například HB INDEX, sestavovaný Hypoteční bankou ve spolupráci s bankou ČSOB. Ukazatel je založen na reálných odhadech tržních cen nemovitostí, které si prostřednictvím hypotečního úvěru pořídili klienti Hypoteční banky a ČSOB.
Maloobchod
Základním údajem, popisujícím vývoj v maloobchodě, jsou maloobchodní tržby jako jiný pohled na výdaje spotřebitelů s jejich klíčovým podílem na užití HDP. Výchozí sledovanou podobou analytiky a ekonomy na finančních trzích je opět meziměsíční změna na sezónně očištěných datech. Obecnou slabinou maloobchodních tržeb je jejich vysoká volatilita. Ta je snižována očištěním o některé komponenty, což ale na druhé straně opět snižuje vypovídací schopnost směrem ke skutečným výdajům spotřebitelů. Typicky jsou to auta a energie.
Domácí Český statistický úřad publikuje v rámci rychlých měsíčních informací na nekompletních datech tržby v maloobchodě včetně maloobchodního prodeje pohonných hmot a prodej a opravy motorových vozidel. Celkový údaj zahrnuje celkové tržby za zboží, vlastní výrobky a služby bez DPH.
Česká republika, s ohledem na teritoriální i kapitálovou omezenost tuzemského trhu, ale i nízkou rozvinutost kapitálového trhu a tradici regionu ve vztahu ke klasickému bankovnictví, nenabízí průběžné údaje o provozním hospodaření firem na měsíční nebo ještě četnější bázi, které by byly indikací situace u spotřebitelů. Zejména ve Spojených státech mezi takové statistiky běžně patří měsíční vývoj tržeb maloobchodních řetězců, transakční data poskytovatelů karet či údaje od zásilkových firem. Ve velmi omezené míře tak můžeme vyjít z údajů například evropských, na lokálním trhu působících řetězců, kde se dozvíme údaj buď za ČR, nebo region na úrovni CEE (Střední a východní Evropa) či CE3 (ČR, Polsko, Maďarsko). Informací o výrobě a prodejích aut jsou reporty automobilek i statistiky oborových sdružení, za ČR například Sdružení automobilového průmyslu .
Trh práce
Základním ukazatelem, popisujícím trh práce, je míra nezaměstnanosti. Sledován je meziměsíční vývoj v procentech této svou povahou stavové veličiny. Při hodnocení vypovídací schopnosti je třeba mít na paměti použitou metodiku, zejména vztažení nezaměstnaných vůči celkové pracovní síle či naopak celkové populaci v hlavní věkové skupině. Ilustrovat to lze na způsobu vykazování domácím Ministerstvem práce a sociálních věcí (MPSV). Zde došlo k přechodu na sledování „registrované nezaměstnanosti v ČR“, sledující podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku . Dříve sledovaným ukazatelem bylo poměření všech dosažitelných uchazečů o zaměstnání k osobám ekonomicky aktivním.
Významnou součástí měsíční zprávy o vývoji trhu práce je vývoj pracovních míst a osob v evidenci úřadů práce. Také tyto údaje mají silná národní specifika vykazování. Ve Spojených státech jsou do vykazování tvorby pracovních míst po boku státních úřadů zapojeni soukromí zpracovatelé dat za výplatní pásky. Na rozdíl od v Evropě běžné měsíční zprávy z úřadů práce ve Spojených státech statistiky o nově registrovaných a pokračujících v evidenci vycházejí v týdenní periodě. Také indikátor, vycházející ze záměrů firem propouštět, existuje například ve Spojených státech od soukromého zpracovatele dat.
Cenným vstupem pro předpověď vývoje nezaměstnanosti, který je z pohledu hospodářského cyklu za vývojem celkové ekonomiky (HDP) zaostávající veličinou, jsou měsíční ukazatele o vývoji v jednotlivých sektorech hospodářství, ještě časněji před nimi ale realizované průzkumy ve firmách. Mezi takové patří například indexy nákupních manažerů ve výrobním sektoru a ve službách.
Inflace
Obecnou definicí inflace je růst cenové hladiny v čase. Obecně přijímanou výchozí měrou inflace je meziměsíční a meziroční změna indexu spotřebitelských cen (Consumer Price Index – CPI). CPI je měrou inflace na úrovni konečného spotřebitele. Druhou „základní“ měrou cen na úrovni producentů je index cen výrobců (Production Price Index – PPI). Ten je obecně výrazněji volatilní oproti indexu CPI. Jak CPI tak PPI bývají vyjadřovány také v podobě, očištěné o volatilní složky, zejména potraviny a energie. Pro sledování trendů na základě CPI a PPI jsou ekonomy a analytiky používány klouzavé průměry.
Český statistický úřad uvádí, že „Index spotřebitelských cen (životních nákladů) měří vývoj celkové cenové hladiny“ na spotřebních koších. Dle ČSÚ je celkový počet reprezentantů v současné době cca 700 ve 12 hlavních oddílech spotřebního koše. Otázkou je zde ale ona „míra životních nákladů“ a problémem určitá strnulost referenčního spotřebního koše.
Zůstaneme-li v českých reáliích, ČSÚ postupuje tak, že pro vyjádření indexu CPI je stanoven rok 2005 jako základ = 100. K úvodu roku pak aktualizuje váhy dle posledních dostupných podrobných ročních statistik o vývoji výdajů domácností. Pro své účely upravuje sledovanou míru inflace Česká národní banka (ČNB). V jejím případě je měnověpolitický ukazatel inflace očištěn o primární dopady změn nepřímých daní. Dále v našem seriálu se zastavíme u toho, že běžný index spotřebitelské inflace pro své účely nahrazují také další centrální banky. Například americký Fed, s ohledem na vysokou roli spotřebitelských výdajů v americké ekonomice, preferuje ukazatel výdajů na osobní spotřebu jako bližší skutečným životním nákladům domácností – spotřebitelů.
Na pomezí inflace a následující pasáže k zahraničnímu obchodu zařazuji měsíčně v podobě rychlé informace reportovaný index cen dovozních cen a index cen vývozních cen. V ČR je jejich vývoj opřen o zjišťování ČSÚ mezi zhruba šesti stovkami a zahraniční obchod orientovanými subjekty a váhové schéma o více jak dvou tisícovkách vyvážených a stejně tak dovážených produktů. Podobně, jako u indexu CPI, jsou váhy za spotřební koš u cen vývozců a dovozců aktualizovány dle struktury zahraničního obchodu . Na dovozní straně se pak často hovoří o „dovážené inflaci“. Součástí měsíční zprávy ČSÚ je informace o vývoji směnných relací jako podílu indexu vývozních cen a indexu dovozních cen.
Zahraniční obchod
Domácí česká ekonomika je vysoce otevřená a exportně orientovaná. Hlavní světové ekonomiky jsou svou skladbou, svými problémy a svou povahou zásadně odlišné a jedna z oblastí, ve kterých se to promítá výrazně, je zahraniční obchod. Spojené státy jsou velkou a spíše uzavřenou ekonomikou, jejíž růst je v rámci vývozu tažen vyspělými složkami, ale celkově hnaný zejména domácí spotřebitelskou poptávkou. Německá ekonomika vyčnívá v rámci eurozóny jako její tahoun průmyslový a exportní natolik, že se vůči němu rozhořely výtky jak Spojených států ruku v ruce s MMF tak Evropské komise. Americké ministerstvo financí a MMF kritizují přílišnou orientaci Německa nejprve na úspory a ozdravění rozpočtů v Evropě a tím posílení deflačních tlaků a zdušení prostoru evropských zemí pro oživení jejich národních ekonomik, na druhé straně pak na vlastní exportní orientaci při slabém důrazu na vnitřní poptávku v hospodářské politice. Evropská komise míří na daně a zajištění nízkopříjmových skupin.. .
Obvyklým indikátorem, popisujícím zahraniční obchod je obchodní bilance, vyjádřená saldem jako výsledkem vývoje mezi vývozem a dovozem. Analytici a ekonomové sledují dynamiku vývozu i dovozu a jejich strukturu. Domácí měsíční rychlá informace ČSÚ nabízí pohled na meziměsíční, sezónně očištěnou dynamiku, vyjádřenou změnou v procentech a meziroční změnu v běžných cenách.
Výsledek zahraničního obchodu vymezuje nejužší výkonové saldo v rámci celkové platební bilance. Nad ním při rozšíření o důchody a nekapitálové transfery figuruje saldo běžného účtu. Do toho v české ekonomice, sledujeme-li linii propojení s finančními trhy, významně promlouvá odliv dividend k zahraničním vlastníkům tuzemských firem.
Fiskální politika
Do popisu základních parametrů ekonomiky a do centra pozornosti ekonomů při posuzování rizik dané ekonomiky patří také fiskální politika a úžeji rozpočtová politika jako součást hospodářské politiky dané země. Základními sledovanými ukazateli jsou vývoj rozpočtového schodku směrem k ročnímu schválenému cíli a HDP, poměr dluhu k HDP a skrze emise státních dluhopisů dané země podmínky pro financování vlád na trzích.
Měnová politika
Měnová politika, ač zde zařazena jako poslední, je z pohledu pozornosti finančních trhů v současnosti „na výsluní“. Mezi důvody patří její mandát skrze nastavení měnověpolitických sazeb směrovat sazby tržní a tím podmínky pro výnosnost jednotlivých aktiv na trhu a expanzi či útlum jednotlivých segmentů ekonomiky (úvěrová aktivita, realitní trh, úspory versus spotřeba atd.). Dalším důvodem je, že při napjaté fiskální politice, se kterou se jednotlivé země světa, zejména na obou stranách Atlantiku, ponořily do finanční krize roku 2008 a následné vleklé hospodářské recese, nejhorší od Velké Deprese ve 30. letech minulého století, to byly právě centrální banky, které přinesly konkrétní opatření pro uhašení krize na trzích akciových a dluhopisových trzích i u swapů úvěrového selhání (CDS). Federální rezervní systém (Federal Reserve, Fed), Evropská centrální banka (European Central Bank, ECB), Japonská centrální banka (Bank of Japan, BoJ), Britská centrální banka (Bank of England, BoE) či Švýcarská centrální banka (Swiss National Bank, SNB) a v našem regionu a lokálním pohledem vůbec specifický případ – Maďarská centrální banka (Magyar Nemzeti Bank, MNB), toho dosáhly vykročením na či za hranice svého mandátu a přímým vstupem na některý z trhů (zejména dluhopisový, CDS, devizový).
Bilancovat dosud bezprecedentní kroky hlavních centrálních bank světa v boji proti krizi budeme schopni až v budoucnu. V našem seriálu centrální banky nemůžeme minout. Zde zatím jen řekněme, že za běžných podmínek jsou nejvýše sledovaným parametrem základní měnověpolitická sazba (obvykle reposazba) a pro danou ekonomiku vhodný agregát peněžní nabídky. Je tomu tak i dnes? Ukážeme si, že více sledovány trhem jsou průběh a milníky mimořádně přijatých opatření a body oživení ekonomiky, vytčené centrálními bankami jako rozhodný moment pro vyhodnocení dalšího postupu měnové politiky a otázku načasování a strategie opouštění těchto mimořádných opatření.
Česká ekonomika na screenu Bloombergu
Na závěr dnešního dílu Akademie koukněme na prioritu, s jakou analytici, ekonomové a další uživatelé informačních a zpravodajských terminálů Bloomberg nahlížejí na data z české ekonomiky. Bude to pohled, od kterého se budeme odrážet v celém seriálu. Proč? Protože se na to, co zajímá „trh“ o ekonomice, snažíme dívat nejrozšířenějším nástrojem profíků, kteří se na něm pohybují a skrze metriku, která vypovídá o tom, jaké číslo je s jakou naléhavostí sledováno. Takže?
Už z přehledu za Česko, kde je sledovaných dat násobně méně, vidíme rozdíl oproti klasickým statistickým kategoriím. Kontrast obecného pojetí „základních ukazatelů ekonomiky“ s pohledem a motivy, s jakými na data z ekonomiky a hospodářské politiky nahlížejí finanční trhy.
Pohledu na českou vládne v důsledku samostatné měnové politiky a samostatné měny rozhodnutí České národní banky o sazbách, zakotveno za základní úrokovou sazbu, dvoutýdenní reposazbou. I údaj o spotřebitelské inflaci v meziroční i meziměsíční podobě je úzce navázán na měnovou politiku. A hned v závěsu máme předstihové číslo a do popředí se vejdou všechny tři poskytované předstihové údaje za Českou republiku. Jsou jim průzkum aktivity ve výrobě, sestavovaný Markit, který slouží jako první zveřejňované číslo o kondici ve výrobě předtím, než se dozvíme oficiální a zpětné období popisující statistiku průmyslové výroby nebo i zakázek. Je číslem, nabízejícím informaci o chování firem v nejbližších měsících. V popředí sledovaných dat jej doprovází další předstihový a výhledový údaj v podobě indikátoru podnikatelské důvěry. Následuje indikátor maloobchodních tržeb a s ním v popředí také sentiment mezi spotřebiteli. Platí to, co jsme si napsali u HDP o zásadním významu soukromé spotřeby pro celkový výkon ekonomiky a tedy i sledování kondice spotřebitele. Kde až je HDP? Kde je údaj o nezaměstnanosti?
Ještě v tomto týdnu se v dalším díle Akademie podíváme nato, jak takovýto přehled vypadá za ekonomiky Spojených států, Německo a eurozónu jako celek. Uvidíme nabobtnání co do rozsahu i rozmanitosti získávaných informací. A postupně zacílíme ty důležité. O víkendu se pak navíc – pro odlehčení – podíváme na některé netradiční indikátory, popisující chování spotřebitelů a šířeji dění v ekonomice. Big Mac Index asi znáte. Ale co třeba slevy v obchodech, pánské spodní prádlo nebo dětské plínky? Hezký den!
