„ČEZ by neměl lézt do epicentra debat o uhlí v Německu“

Má se ČEZ, ovládaný českým státem, stát klíčovým subjektem vyhrocené vnitropolitické a ideologické debaty o budoucnosti uhelné energetiky v Německu? Dle mého nikoli. Jedním z cílů oficiální německé energetické politiky je „potopit“ velkou centrální energetiku. Čekají tedy na to, až přijde ČEZ a této společnosti budou poskytnuty nějaké garance budoucího vývoje německé energetiky? Nikoli. Vsadil opravdu ČEZ na „revoluci“, decentralizaci v energetice? Pokud ano, musí začít přemýšlet o faktickém nebo organizačně, finančně a strategicky zřetelném rozdělení společnosti. Expert na energetiku Michal Šnobr nejen k prodeji německých aktiv Vatenfallu v rozhovoru pro Roklen24.

R24: ČEZ potvrdil zájem o německá aktiva energetiky Vatenfall. Jak se díváte na smysl akvizice v rámci strategie a portfolia ČEZ?

Akvizice Vatenfall samozřejmě z pohledu ČEZ určitou logiku dává, zvláště pokud prodej dolů a hnědouhelných elektráren bude doplněn prodejem portfolia zajímavých vodních elektráren. Na druhou stranu je zde několik zásadních otazníků a dle mého pro ČEZ dokonce těžko překonatelných překážek.

R24: Jakých? V čem hlavně vidíte rizika?

Za prvé: Přetrvává zásadní riziko, kvůli kterému mateřská společnost Vatenfall samotný prodej svých německých aktiv letos posunula o několik měsíců. Červnovým rozhodnutím německé vlády sice padlo (ale zřejmě dočasně) riziko navýšení emisních poplatků pro uhelné elektrárny, které se se týkalo i elektráren Vatenfall v Německu. Na druhou stranu řešení, kterým německá vláda obešla toto navýšení emisních poplatků pro vybrané elektrárny tj. převedení téměř 3000 MW výkonu uhelných elektráren do rezervního systému s finanční podporou, čelí kritice Evropské komise a není vyloučeno, že Německo bude donuceno toto řešení vzít zpět. Pokud by se tak stalo, tak jsme zpět na jaře letošního roku a vzhledem ke snaze Německa splnit své vlastní ambiciózní emisní cíle do roku 2020 není vyloučeno, že se bude znovu diskutovat zavedení již zmíněných poplatků. Jen připomínám, že ty by při současném vývoji cen elektřiny, povolenek EUA i uhlí zásadně zkrátily životnost hnědouhelných aktiv Vatenfall a vyvolaly nemalé sociální problémy v příslušných spolkových zemích. Nepochybuji, že by se dál vyhrotila vnitropolitická debata mezi německou centrální vládou a spolkovými zeměmi, ekologickými organizacemi a odbory.

Za druhé: Má se ČEZ, ovládaný českým státem, stát klíčovým subjektem poměrně vyhrocené německé vnitropolitické a ideologické debaty o budoucnosti uhelné energetiky v Německu? Dle mého nikoli. Situaci navíc komplikuje fakt, že ČEZ je fakticky řízen českým státem (i když to je možná jen teorie), který sám na domácí půdě v této tématice tápe (viz téma limity) a prosazuje zásadně odlišnou energetickou politiku, než kterou prosazují Němci a to i na půdě Evropské unie. Jinak řečeno, je ČEZ a ČR v situaci, že si můžeme dovolit „koupit“ německé vnitropolitické a ideologické spory v energetice? Opakuji, že na naše poměry značně vyhrocené problémy, které ještě zdaleka negradují!

Za třetí: Dokázali čeští politici nebo dokonce Brusel nějak zásadně pomoci ČEZ v rámci pogromů akvizic ČEZ v jihovýchodní Evropě? Nikoli, nebo pokud, tak minimálně. Všichni víme, jak dopadá výroba elektřiny a distribuce ČEZ v Bulharsku, jaký je stav větrné elektrárny v Rumunsku. A to jsme uvnitř Evropské unie. Nakonec i Albánii k nějakým vstřícným krokům dotlačila až hrozba arbitráže.

Za čtvrté: Kde ČEZ bere jistotu, že od německé vlády získá nějaké garance budoucího vývoje či cokoli podobného? (pozn.: o diskusi o takové variantě mluvil finanční šéf ČEZ Novák) Nevidí nikdo situaci velkých německých utility společností, jako jsou E.ON nebo RWE?  Vždy právě nyní se ukazuje, že jedním z cílů, ať už hlavních či návazných, oficiální německé energetické politiky je „potopit“ popřípadě oslabit velkou centrální energetiku. Je opravdu možné věřit, že v Německu čekají na to, až přijde ČEZ a této společnosti budou poskytnuty nějaké garance budoucího vývoje německé energetiky? Nikoli. Upozorňuji, že hodnota společností E.ON a RWE v posledních měsících klesla na polovinu a za poslední roky už jde o pokles o více než dvě třetiny hodnoty.

Za páté: Já osobně jsem dokonce přesvědčen, že v tomto je pozice ČEZ, společnosti ze 70 procent vlastněné a ovládané společnosti českou vládou ještě složitější, než situace jakéhokoli soukromého subjektu. Budoucí problémy německé uhelné energetiky by se totiž mohly stát předmětem politické diskuze mezi Německem a Českou republikou. Být českou vládou, tak se v tomto směru soustředím na region severní Moravy, kde se současným vývojem cen uhlí je finále krizové situace OKD vzdálené pouhých několik měsíců před námi.

Na základě výše uvedeného jsem přesvědčen, že akvizice Vatenfall ze strany ČEZ zatím mediálně běží, protože stát, potažmo odpovědní politici, nemají o situaci dostatek informací. Což mimochodem koresponduje i s nekonečnou diskuzí o rozdílech mezi německou a českou energetickou koncepcí a potenciálním budoucím výsledkem tohoto střetu. O schopnostech strategicky řídit ČEZ ze strany dozorčí rady ČEZ dlouhodobě pochybuji.

R24: Akvizice jsou jedním ze tří pilířů strategie ČEZ. Firma se rozhodla nakonec nejít do Slovenských elektráren. Management hovoří o smysluplnosti velké akvizice, která viditelně a rychle posílí EBITDU firmy. Pokud to tedy nemají být Slovenské elektrárny ani Vatenfall, vidíte nějaké jiné vhodné akvizice? Nebo nejsou a ČEZ má vsadit na jinou kartu?

 Dle mého pro ČEZ v současné době akvizice rozhodně nejsou klíčovou strategií, spíše potenciální možností. Kromě SE a Vatenfallu v regionu žádné další příležitosti nejsou. Důvody proč nyní a proč vůbec se tato aktiva prodávají, jsou také známé.

Dle mého by strategie a úsilí ČEZ nyní měla směřovat jinam a to včetně investic a akvizic. Při současném vývoji regulací, změn evropské energetiky, rostoucích nejistot, ale i cen komodit a elektřiny, ČEZ stojí na pokraji dalších a tentokrát ještě drsnějších úsporných opatření, do kterých se samozřejmě managementu moc nechce. Nelze si nevšimnout, že management ČEZ v posledních měsících změnil PR strategii a vedení mluví čím dál častěji o „revoluci“, decentralizaci v energetice. Jenže směřuje k nim opravdu?

R24: Ano nebo ne?

Já osobně jsem přesvědčen, že pokud ano, tak v ČEZ musí začít přemýšlet o faktickém nebo interně organizačně, finančně a strategicky zřetelném rozdělení společnosti. S revolucí v energetice, postupem decentralizace je nutné, aby samostatně fungovala část ČEZ, jejíž klíčovým úkolem bude uchránit v budoucnu slábnoucí pozici „velké centrální“ energetiky a zároveň zajistit bezpečnost dodávek elektřiny v tomto smyslu. Bavíme se ale o mnohem menším ČEZ, než je dnešní moloch. A pokud má být ČEZ aktivní v nepochybně přicházející „nové“ energetice, musí vzniknout pružný, akceschopný subjekt či nezávislá organizační složka, která bude v tomto směru lídrem trhu v ČR. Podmínky k tomu ČEZ má. Cíle a strategie obou entit budou ale zásadně odlišné.

Budoucnost energetiky?

K tomu, když se doplní fakt, že český stát chce stále řešit, respektive připravovat jaderné elektrárny (a souhlasím, i když jsem přesvědčen, že stavba dalších bloků je stále méně pravděpodobná), což může efektivně proběhnout pouze a jen pod 100% vlastnictvím státu, je zřejmé, že společnost ČEZ stojí před jinými výzvami vzhledem k vývoji trhu, než jaké se snaží nyní politikům a veřejnosti hojnými PR prezentacemi nabízet.   

R24: Pokud se akvizice odehraje, co bude znamenat do zisku a výplaty dividendy ČEZ? Může být ohrožen rating skrze dluhové financování?

V dnešní době velmi nízkých sazeb, relativně nízké zadluženosti ČEZ a nízké potřeby CAPEX pro následující roky si nedokáži představit, že by potenciální akvizice (ať už jakákoli) byla financována jinak, než z větší části dluhovou službou. Z toho vyplývá, že i při částečné angažovanosti volného cash flow ČEZ na potenciální akvizici nevidím důvod, aby byla jakkoli dotčena dividendová politika ČEZ.

ČEZ sice klesá realizační cena elektřiny, ale současně klesá potřeba kapitálových výdajů (CAPEX). ČEZ nadále generuje slušné cash flow a při dalších nezbytných provozních úsporách se to ani v následujících letech nijak zásadně nezmění.

R24: Co další hráči na energetickém trhu? Zájem o německá aktiva Vatenfallu projevila také skupina EPH, v médiích se objevují jména Blackstone, CVC, Macquarie nebo KKR. Dává vám akvizice větší smysl u někoho z nich?

Aktivity EPH komentovat nechci. Nemám jiné informace než média. Z pohledu Vatenfall u této společnosti ale vidím určitou výhodu z pohledu vlastnictví. Jsem přesvědčen, že soukromý subjekt (ať už jakýkoli) bude mít při úspěšné akvizici Vatenfall v Německu lepší pozici obrany, než jakýkoli státní (politický) subjekt a ještě navíc ze zcela odlišnou energetickou politikou. Na druhou stranu. Je nyní na trhu něco, co EPH nekupuje?

Ohledně šance různých fondů nechci moc spekulovat. Nepochybně toto období, tento stav energetiky v regionu, který se blíží vyvrcholení krize a změně, je pro některé tyto subjekty, schopné více riskovat, ideální živnou půdou.  

Michal Šnobr

Od roku 1998 působí Michal Šnobr jako externí poradce finanční skupiny J&T v oblasti energetiky, které se intenzivně věnuje posledních deset let. Je aktivním investorem, minoritním akcionářem ČEZ a dlouhodobě se podílí na významných obchodech skupiny J&T nejen v oblasti energetiky. Michal Šnobr má více než dvacet let zkušeností na kapitálovém trhu, na kterém působí od druhé vlny kuponové privatizace. Byl spoluzakladatelem úspěšné makléřské společnosti AKRO Capital. Dnes se kromě energetiky věnuje také vlastnímu podnikání v oblasti cestovního ruchu, správě a investicím do nemovitostí včetně vlastní developerské činnosti, zemědělství a také výrobě kontejnerových staveb. Je spoluzakladatelem a významným donátorem Nadace člověk člověku, která podporuje projekty v oblasti výchovy, vzdělávání, sportu, zdravotní péče a využití volného času dětí a mládeže, zároveň poskytuje pomoc i handicapovaným a sociálně znevýhodněným lidem. Michal Šnobr je absolventem ČVUT Praha, oboru Ekonomika řízení stavebnictví.

Newsletter