Evropská unie musí přežít. Přinejmenším ta část, která začínala jako Evropské společenství uhlí a oceli, což vůbec nebylo společenství uhlí a oceli, ale oprávněný, legitimní a krásný pokus, aby se už neopakovaly světové války, které z Evropy vzešly. To je důležité, protože to byly státy, které byly tradičními nepřáteli. Jestli přežije EU jako celek v dnešní podobě, to si soudit netroufám. V rozhovoru pro Roklen24 to říká kandidát na prezidenta Michal Horáček. Dodává také, proč je Klausova amnestie jednou z nejhorších věcí, kterou zažil.
R24: Je to jen pár dní od výročí sametové revoluce. Vy jste byl jednou z hlavních postav té doby. Můžete velmi krátce vypíchnout jeden pocit, když si na tu dobu vzpomenete?
To je na dlouhé povídání. Já jsem dodnes, bohužel, strávil většinu života v totalitním systému. Od roku 1952, kdy byl ještě naživu Gottwald a Stalin, až do roku 1989. A nikdy, ani 17. listopadu 1989 večer jsem nevěřil, že se to takto radikálně změní, že skutečně zmizí dráty na hranicích, že se staneme Evropany, že budeme v prostoru, který ctí liberální ideály. Ostatně člověk podléhá takovému tomu „kapři si přeci sami nevypustí svůj rybník“, jak se tenkrát říkávalo. Ale oni si ho vypustili. Ani pro ně už to nebylo zajímavé, chtěli podnikat, chtěli převzít podniky, kde byli řediteli nebo náměstky, jako nomenklaturní kádři. Pak se to skutečně stalo. To bylo odevzdání značné části národního bohatství do rukou nomenklaturních kádrů. O tom se málo mluví.
R24: Kdo na tom podle Vás vydělal?
Komunisti sami o sobě zvítězili na celé čáře. Systém padl, ale jednotlivci zvítězili. Proto si rybník rádi vypustili, byl totiž malý a zapáchající. Najednou se mohli pohybovat v čirých vodách světového obchodu. To je jedna věc. Přesto jsem tomu rád. Ono to ve skutečném světě asi příliš jinak udělat nešlo. Morální to tedy rozhodně nebylo, vždyť právě komunismus nás do toho beznadějně zapáchajícího rybníku uvrhl. Ale jsme o čtvrt století dál a reálně vyděláváme dvaapůlkrát víc než tehdy. Máme tvrdou měnu. Kdyby nám ji tedy ČNB nezměkčila, tak by byla jedna z nejtvrdších na světě. To je něco doslova fantastického. Předalo se to bolševikům, ale to musíme skousnout. Opravili jsme, co se dalo. To jsou až pohádkové příběhy.
A ještě jedna antropologická věc. Doba dožití. V ČSSR byla asi o sedm let nižší než v sousedním Rakousku. A během asi čtyř let se zvedla. Říkalo se, to jsou lepší léky. Ale víte, co to bylo? Přesvědčení lidí, že má smysl žít a něco dělat. Víra, která nebyla, a najednou se dostavila jako obrovská injekce To ona nám prodloužila život.
R24: Když se bavíme o době před rokem 1989, překvapují Vás nyní v roce 2016 volební preference KSČM? V Ústeckém kraji je komunista hejtmanem.
Viděl bych to sociologicky. Je to protestní hlas. Lidí, kteří by ctili vize komunismu, je strašně málo. Oni je ani neznají. Kdyby je znali, tak by si to neobhájili nejspíš ani sami před sebou, protože ideál komunismu, to je síla třídní nenávisti.
R24: Jak si vysvětlujete úspěch a rok před volbami vysoké volební preference hnutí ANO Andreje Babiše? ČSSD je nyní v krizi. Jak mohou dopadnout další parlamentní volby?
Rok je v politice neskonale dlouhá doba. Ale co si pamatuji na politologické předpovědi, tak ty mají takovou hodnotu jako předpověď paní, která se stará o veřejný záchodek v Ostravě. Je to úplně nähmlich to samé. Nemá to predikční hodnotu. Jestliže to takto uvedu, tak proč mám k bezcenným proroctvím přidávat nějaké další?
R24: Miloš Zeman je prvním prezidentem, kterého si Češi vybrali v přímé volbě. Je podle Vás správné, že byl tento způsob volby zaveden?
Naprosto. Je to znamenitá věc. Občanům se dostává do ruky možnost pověřit výkonem funkce hlavy státu kariérního nepolitika. Tedy někoho, kdo za sebou nemá spojenectví, která bude muset splácet, a současně ani důvody, pro které by se někomu chtěl mstít. To je i základ mojí kandidatury. Jsem nezávislý na politických, finančních a jakýchkoli jiných zájmech. Ale jsem a chci být závislý na hlasech občanů a plnit, předsevzetí, že dohlédnu na to, aby ty krásné sliby, které politické strany vždy udělají, byly exekutivou plněny. Prezident je u toho může přidržet. Tak to chci dělat.
R24: Pokud byste byl zvolen prezidentem, uděloval byste milosti? Prezident Zeman jednu dobu říkal, že milosti udělovat nebude.
Jistě. Kdyby byl přijat zákon o hanobení prezidenta republiky, tak bych každého člověka, který byl obviněn, okamžitě zbavil toho nařčení.
R24: Václav Havel to přeci také udělal…
Ano. Václav Havel to dělal. On byl obrovským terčem velké nenávisti a hanobení. Přesto to byl on, kdo říkal: „To nemůžu akceptovat“. On přispěl podstatným dílem k tomu, aby byl zákon zrušen.
R24: Když se podíváme na konec funkčního období Václava Klause. Jak se díváte na jeho amnestii?
Myslím, že je to jedna z nejhorších věcí, kterou jsem zažil v životě. Jistě jedna z nejzávažnějších ran, kterou utrpělo demokratické prostředí České republiky jako demokratického státu. Myslím tím aboliční článek dvě. Amnestie sama je amnestie, někoho propustíte, okay. Ale tohle bylo doslova nehorázné. To vzalo lidem víru v to, že spravedlnosti bude, jakkoli po dlouhé době, učiněno za dost.
Michal Horáček: Musíme být odvážnější a sebevědomější – Roklen24.cz https://t.co/Lrc5BdzG1L prostřednictvím @roklen24 @CitovaInvestice pic.twitter.com/rUf1olA9jl
— Roklen24.cz (@roklen24) 25. listopadu 2016
R24: Pokud byste měl ve stručnosti porovnat působení prezidentů Klause a Zemana, co se jim vyloženě povedlo?
Václav Klaus byl zvolený v nepřímé volbě. Volba se odehrála v hotelu Savoy mezi panem Weiglem a Šloufem. To je tak celé, bylo to nechutné. Lidé si to uvědomili, proto máme přímou volbu a jsem rád. Co udělal Václav Klaus dobře? On podal přihlášku do EU, doprovodil to textem, pod který bych se dnes podepsal. O tom, proč je důležité, abychom byli součástí EU. To je jeden z dokumentů, který bychom mohli považovat za jednu z listin, která vytváří historii našeho státu. Vynikající.
R24: A Miloš Zeman?
Pan prezident Zeman byl ten, kdo šel ještě dál a na Pražském hradě nechal vztyčit vlajku EU. Sice je eurofederalista, chce více pravomocí do Bruselu a méně národního státu. Tak daleko bych nešel, tak extravagantní nejsem. Cením si však toho, že to odvážně řekl. A pak pěkně splnil svou ústavní povinnost a jmenoval soudce Ústavního soudu, což dalšímu prezidentovi dáno nebude, neboť většina byla jmenována v roce 2013 na deset let. Pokud by se to týkalo mě, neměl bych tu pravomoc. Jedině snad ve druhém období. A pan prezident Zeman také docela dobře jmenoval bankovní radu ČNB. Lépe než pan prezident Klaus, který přeci jen zohledňoval svá ideová východiska. Jak už jsem řekl, ekonomie, zrovna jako politologie, není tvrdá věda vůbec v ničem. Je to společenská věda, která vychází z ideologických východisek a pan prezident Klaus měl velmi výrazná. Takže se to na tom odrazilo.
R24: Máte nějaký svůj politický vzor?
Ano. Také jsem se věnoval historické antropologii. Během celé historie bych jmenoval spoustu lidí… Cicera, Ieyasu Tokugawu…. Možná vás ale zajímají dnešní politici. Pro mě je velice zajímavý ten elegantní způsob, jakým Kanadu vede Justin Trudeau. Moderní, je to trošku show, ale mně se to líbí. A také se mi líbí, jak to dělá pan Andrej Kiska. Neměl valné vzdělání v tom smyslu společensko-vědním, vůbec žádné politické zkušenosti. A pohleďme, splnil funkci přímo voleného prezidenta. Je slušnou protiváhou parlamentu, a vůbec si přitom nenárokuje pravomoci, které by byly na hranici Ústavy.
Příští prezident Česka? Bookmakeři říkají Zeman, sázející Horáček
R24: Myslíte si, že by se mohla rozpadnout Evropská unie? Přežije?
Kdybych měl říci ano nebo ne, tak řeknu ano. Je to složitější, strukturovanější. Přinejmenším musí přežít ta část, která začínala jako Evropské společenství uhlí a oceli, což vůbec nebylo společenství uhlí a oceli, ale oprávněný, legitimní a krásný pokus, aby se už neopakovaly světové války, které z Evropy vzešly. To je důležité, protože to byly státy, které byly tradičními nepřáteli. A současně státy, které měly úžasný lidský a materiální potenciál. To bylo dobré jádro. Nějaké takové zůstane vždy. Strašně bych si přál, abychom k němu patřili. Jak to jádro bude široké, jestli bude jako eurozóna… Řekl bych, že eurozóna také přežije. Takže to už je víc než společenství uhlí a oceli. Jestli přežije EU jako celek v dnešní podobě, to si soudit netroufám. Je tam příliš mnoho diskrepancí a různých zájmů, ale ta myšlenka je obrovská a času zatím málo, aby si to sedlo, vychytalo se, prošlo krizemi a poučilo se.
R24: Co podle Vás pro Evropu bude znamenat migrační krize? Pro Česko jsou uprchlíci spíš šance, nebo hrozba?
Museli bychom říct, co jsou to migranti. Ve svém programu o tom obsáhle mluvím. Ze všech různých stran chtějí z chudších, beznadějnějších zemí lidé tam, kde je to bohatší a nadějnější. To je úplně přirozená věc. To se týká Ukrajiny, Běloruska, Moldávie, Gruzie, Vietnamu, všeho možného… Člověk se nediví. Já být Bělorus, tak také asi půjdu do Česka. To je ta ekonomická migrace… tam si můžeme vybírat, ti lidé žádají o práci, ne o politický azyl. Můžeme si vyzobat ty nejchytřejší a nejslibnější lidi, stejně jako si Západ po desetiletí vyzobává mnoho z těch nejslibnějších lidí od nás. Přitom my se k takovým žadatelům chováme hloupě, až skoro hnusně.
Ale když se řekne migrant, spíš si představíme lidi přicházející z islámského prostředí, že ano? No, to je s tím naším opravdu dost nekompatibilní. Pokud by nebyli schopni, jako nejednou třeba v Británii, Francii nebo Belgii, akceptovat naše pravidla ani řád, tak to nebude dobré ani pro ně ani pro nás. Kloním se k těm lidem, kteří říkají, že ve svém vlastním zájmu musíme pomáhat, ale co nejblíže místa konfliktu. Budovat třeba v táborech školy pro jejich děti, aby ti lidé nešli dál. Bez budoucnosti tam nezůstanou, a dál půjdou.Pomozme tedy tam, bude to nejen efektivnější, ale v neposlední řadě i levnější.
