Za dva týdny se budou v Nizozemsku konat parlamentní volby. Přestože průzkumy veřejného mínění favorizují na vítězství stranu krajně pravicového Geerta Wilderse, pravděpodobnost, že vystřídá Marka Rutteho na postu nizozemského premiéra, je malá. Jaké výsledky volby přinesou a jak to ovlivní Evropskou unii?
Německo, Francie a v neposlední řadě i Česká republika. Hned v několika evropských zemích letos přitahují volby nebývalou pozornost. Důvodem je mimo jiné i nárůst popularity krajně pravicových uskupení, jež usilují o vystoupení své země z evropských struktur a vyznačují se protiimigrantskou či proputinovskou rétorikou. Prvním testem evropského populismu v době brexitu a Trumpa budou parlamentní volby v Nizozemsku, které proběhnou 15. března.
Průzkumy veřejného mínění favorizují na vítězství Stranu pro svobodu (PVV) Geerta Wilderse, který je už skoro 20 let jednou z nejvýraznějších postav evropské krajní pravice. PVV však v posledních dnech ztrácí podporu a měla by získat „pouze“ 26-29 křesel, tedy méně než pětinu z celkových 150 poslaneckých mandátů. Jejím nejbližším pronásledovatelem je liberální VVD současného premiéra Marka Rutteho, které průzkumy v současných dnech přisuzují 23-26 křesel.
Ani jedna z těchto stran však nemá účast v příští vládě jistou. Průzkumy totiž ukazují, že volby budou velmi vyrovnané a alespoň jeden mandát v nich pravděpodobně získá 12-13 partají. Mezi 10 a 18 křesly by měla získat hned šestice stran: křesťanští demokraté (CDA), sociální liberálové (D66), zelení (GL), sociální demokraté (PvdA), krajní levice (SP) a strana soustředící se na důchodce (50+). Do sněmovny by se navíc mohlo dostat ještě dalších 4-5 menších stran.
Jak ukazují zmíněná čísla, odhadovat podobu příští vládní koalice je spíše věštění z koule, k čemuž navíc přispívá fakt, že na konci ledna nebylo ještě 70 % Nizozemců rozhodnuto, koho budou volit. Je tedy jasné, že vyhlášení výsledků bude jen rozdání karet pro mnohaměsíční vyjednávání. Není přitom náhodou, že Nizozemsko drželo až do roku 2010 rekord v počtu dnů, které byly zapotřebí k sestavení nové vlády. Vzhledem k tomu, že všechny tradiční nizozemské strany vyhlásily, že s PVV koalici tvořit nebudou, se odborníci shodují, že vládu bude muset tvořit minimálně 5 stran, nebo menšinový kabinet. Geert Wilders jeho součástí s největší pravděpodobností nebude.
Deset šokujících předpovědí na rok 2017
Tři témata pro EU
Ať už bude výsledná koalice vypadat jakkoliv, tzv. nexitu bychom se v příštích několika letech obávat neměli. Která témata bude ale určitě potřeba sledovat?
- Migrace
Imigrace především z muslimských zemí je jedním z hlavních témat předvolební kampaně. Wildersova slova, která mluví o zákazu islámu (jež srovnávají s nacismem) a slibují uzavření hranic, nejsou nikterak překvapující. Za některé výroky byl dokonce Wilders na konci minulého roku odsouzen. Rétoricky se mu však v posledních týdnech v některých ohledech přibližuje i Rutte.
„Rozumím lidem, kteří říkají: pokud odmítáte naši zemi, měli byste raději odejít. Mám ten stejný pocit. Chovejte se normálně, nebo odejděte,“ uvedl nedávno Rutte. Není pochyb o tom, že se současný premiér snaží především získat zpět některé voliče PVV, nicméně podobné výroky vyřčené z úst politika zastupujícího liberální stranu, vyvolala značnou kritiku. Výsledek voleb tak nepochybně ukáže, jak je v této otázce naladěná nizozemská společnost.
- Nový předseda Euroskupiny?
Podoba příští vlády bude v neposlední řadě zajímavá i kvůli obsazení jednoho z nejvýznamnějších unijních postů. Současný ministr financí Jeroen Dijsselbloem je zároveň předsedou Euroskupiny, tedy ministrů financí zemí eurozony – orgánu, který se například významně podílel na řešení tzv. finanční krize.
Dijsselbloem je v této roli poměrně respektovanou osobou, nicméně jeho mandát končí v lednu 2018. A tak přestože tento sociálně-demokratický politik již vyjádřil zájem o opětovnou kandidaturu, je jeho předsednický post (kromě znovuzvolení) samozřejmě podmíněn tím, že jeho PvdA bude i nadále vládní stranou a on zůstane ministrem financí.
- Nevypočitatelná referenda
V loňském roce bylo v Bruselu Nizozemsko nejčastěji skloňováno v souvislosti s asociační dohodou EU s Ukrajinou. Připomeňme, že Nizozemci odmítli v dubnu 2016 přijetí dohody v poměru 61:39 hlasů při účasti 32 % oprávněných voličů. Referendum sice nebylo závazné, ale vláda je povinna jeho výsledek „zohlednit“. Tato dohoda je přitom pro další vývoj na Ukrajině klíčová a její vyjednávání trvalo několik let. Na Haag byl proto vyvíjen značný nátlak jak ze strany Bruselu, tak i Kyjeva, aby smlouvu přijal.
Rutteho administrativa na prosincovém summitu EU vyjednala dodatek ke smlouvě, který mimo jiné potvrzuje, že dohoda není formálním krokem na cestě ke členství země v EU, a jež má symbolizovat ono „zohlednění“ výsledku referenda. Smlouva nakonec byla minulý týden, tedy doslova „v poslední chvíli“, schválena dolní komorou Parlamentu (k ratifikaci je potřeba také souhlas horní komory, té se však nadcházející volby netýkají).
Přestože smlouva přes nepříznivý výsledek referenda s největší pravděpodobností nakonec vejde v platnost, nelze brát tento nástroj na lehkou váhu. Zkušenost ukázala, že získat dostatečný počet podpisů pro hlasování o v zásadě náhodných smlouvách, které jsou ale pro EU klíčové, není nikterak složité, a nizozemští politici si nemohou dovolit „přehlížet“ rozhodnutí svých občanů věčně.
