Australská centrální banka (RBA) přiznala, že její exit z cílení výnosové křivky, konkrétně výnosu tříletého dluhopisu nejprve na 0,25 % a poté na 0,1 %, do jisté míry poškodil její kredibilitu. Opuštění bylo dle hodnocení neřízené, a projevilo se ve zvýšené volatilitě bondového trhu. Pravdou je, že tehdy, v listopadu 2021, si nárůstem tržních sazeb neprošla jen Austrálie, ale i další země.
RBA dále uvedla, že program nákupů aktiv je flexibilní nástroj. V kombinaci s cílem výnosové křivky však vzniká finanční riziko pro centrální banku s větší pravděpodobností narušení fungování trhů. Připomeňme si, že přesně tu samou politiku aktuálně provádí Bank of Japan (psali jsme zde).

Kredibilitu australské měnové autority neposílila ani forward guidance zmiňující stabilitu úrokových sazeb až do roku 2024. Vše se změnilo letos v květnu, kdy byla RBA donucena zvýšit úrokové sazby o 25 bodů a následně v červnu o 50 bodů. Rétorický obrat přitom přinesl výhled dalšího navyšování, z tržního pohledu dokonce výrazně nad odhadovanou neutrální úroveň sazeb.
S problémy s narušenou reputací se nepotýká pouze australská centrální banka. Epizody, byť ne fatální, nalezneme v podstatě všude. Odrazit se můžeme od dlouhotrvající predikce přechodné inflace a poté od představy pozvolného zvyšování sazeb, které se nakonec změnilo v urychlený frontloading.
Pokud bychom měli vyjmenovat případy, kdy mohlo dojít byť jen k mírnému narušení kredibility, napadá nás ECB a její doslovná omluva za chybné predikce, která byla doplněna o uznání, že doposud používané modely zřejmě nejsou zcela odpovídající pro aktuální ekonomické prostředí. Z Fedu, sice jen od některých jednotlivců, jsme již slyšeli, že proces ukončení extrémně akomodativní formy měnové politiky měl začít o něco dříve. Dokonce i ČNB přiznala, že úroky měla začít zvyšovat mnohem dříve než v červnu 2021.
Chceme-li měřit kredibilitu centrálních bank, můžeme se odrazit od vývoje trhů a výhledu inflace a inflačních očekávání. ECB je teprve na začátku procesu zvyšování úroků, trhy však reagují s předstihem, v některých případech, jako je třeba Itálie, možná až příliš prudce. Vzhledem k zacenění výhledu 190 bodů navýšení evropských úroků je podle nás riziko přecenění zvýšené. Dlouhodobá tržní inflační očekávání (5Y5Y inflation swap v modré barvě) se však stále drží poblíž 2% cíle.

Fed v červnu zmínil, že spotřebitelská inflační očekávání vzrostla, proto navýšil úroky o 75 bodů. Dlouhodobá tržní inflační očekávání jsou sice nad hranicí 2 %, avšak nejde o až tak výrazný rozdíl. Klíčové je, aby se ve směru striktnější měnové politiky udržely trhy, což se očividně daří.
ČNB vstupovala do covidového období s citelně vyšší inflací nad cílem. Kombinace uvolněné měnové a fiskální politiky s omezeními v rámci globálních dodavatelských řetězců ve výsledku vedla k výraznému nárůstu inflace, a nakonec i k narušení inflační kotvy u některých skupin.
Inflační očekávání finančního trhu na tříletém horizontu pracují s inflací na 2,3 %. Nefinanční podniky však na témže horizontu pracují s téměř 6 %. Aniž bychom si mysleli, že je kredibilita ČNB narušená, do budoucna bude potřeba dát jasně najevo veškeré odhodlání bojovat s inflací a bojovat o onu inflační kotvu. To bude zahrnovat červnové zasedání bankovní rady, kde můžeme čekat zvýšení sazby minimálně o jeden procentní bod.

Zdroj: RBA, ČNB, Pictet Group, Bloomberg, Reuters