Přeměnit medicínský patent ve fungující komerční řešení je těžké. Jde o komplikovaný proces, vyžadující specifickou expertizu. V Evropě nám tato přeměna moc nejde, experti na tuto oblast jdou raději za lepšími podmínkami do USA. Přesto se mu však nevyhneme, populace v Evropě stárne a zdravotnictví bude potřebovat nové technologie, aby zvládlo nápor pacientů. A současně Evropa ztrácí svou konkurenceschopnost, tedy neumí dostatečně transferovat technologie, jak zmiňuje Draghiho zpráva pro Evropskou komisi.
Loni vzniklá investiční společnost LIFE BioCEEd se chce do této konverze pustit. Už vybrala od investorů půl miliardy korun a zaměří se na medicínské patenty v regionu střední a východní Evropy (CEE). Její spoluzakladatelé mají nezbytné know-how k dispozici a vidí svou misi i jako možnost měnit Česko v ekonomiku s vysokou přidanou hodnotou. LIFE BioCEEd už stihla navázat spolupráci s transfer office Karlovy Univerzity – Charles University Innovation Prague – a několika fakultními nemocnicemi a vědeckými ústavy. Jedná o dalších spolupracích napříč CEE.
Michal Zahradníček, jeden ze spoluzakladatelů LIFE BioCEEd, čerpá inspiraci v historii. Vynálezci podle něj vždy posunovali společnost dopředu, měli totiž odvahu k objevování nového a následné přeměně jejich vynálezu ve funkční produkt. Rád zmiňuje prvního známého venture kapitalistu Kryštofa Kolumba. Lituje, že se dnes vynálezcům schopným transferu dostává málo společenské pozornosti. Není podle něj bohužel náhoda, že nikdo z nejbohatších Čechů a ani Evropanů nezbohatl na technologickém transferu. Evropské elity sice rády mluví o přeměně montoven v mozkovny, ale nechápou, jak má tento transfer probíhat.
Zahradníček se věnuje inovacím již více než tři dekády a díky tomu dobře zná úskalí technologického transferu vynálezů a patentů v komerční řešení. Vidí inovace jako jediný legitimní nástroj pro dosažení zisku. Transfer technologií podle něj poskytuje konkurenční výhody firmám i státu. Jak funguje tento přenos v praxi? Na jaký typ investorů se LIFE BioCEEd obrací? Přečtěte si rozhovor s Michalem Zahradníčkem.
Orientujete se na vysoce specializované medicínské technologie a biotechnologie. Můžete je blíže představit?
Cílem LIFE BioCEEd je najít v CEE nejperspektivnější výsledky výzkumu v oblasti medicíny a biotechnologií a pomoci jim na trh. V principu nás zajímají všechny technologie, jejichž uživatel je pacient, nejlépe takové, které mají nulové vedlejší účinky.
Existují tři regulatorní kategorie, kterými jsou „medical devices“ (zdravotnické přístroje), druhá je velmi široká skupina léčiv a třetí jsou lidské tkáně a buňky, případně genové manipulace. Na této škále nás zajímají všechny technologie kromě farmak. Nejsme totiž přesvědčeni, že v CEE existuje velká šance na objevení nové molekuly, ze které by vznikl komerčně úspěšný lék. Neříkáme, že to je nemožné, ale rádi tuto oblast přenecháme jiným.
Proč?
Protože CEE postrádá dostatečně specializovaný a robustní ekosystém na výzkum nových léků. Existuje tu sice několik špičkových výzkumných pracovišť, ale kromě Zentivy nemáme farmaceutickou společnost světového významu. A taky proto, že LIFE BioCEEd nemá v této oblasti detailní expertizu. Proto jsme se zkrátka rozhodli se farmakům nevěnovat a raději „vyluxovat“ zbytek inovačního trhu, v dobrém slova smyslu.
Jakým komplikacím čelíte?
První výzvou bylo se transfer medicínských technologií naučit. Nenajdete ho v žádném programu vysoké školy, musíte si ho osvojit sami metodou pokus-omyl. Tento způsob ale dlouho trvá a stojí hrozně moc peněz. Cesta od patentu k produktu je multioborová komplexní specializace, kterou se naučíte jen tím, že celý proces transferu od výzkumu na trh včetně „market entry“ opakovaně absolvujete. Až pak získáte nezbytné know-how, ale to ještě automaticky neznamená, že budete v medicínském transferu úspěšní.
Já jsem se před 20 lety rozhodl vydat na tuto cestu. Moje předchozí firma Primecell začala s transfery na Akademii věd a pak pokračovala s balíkem vynálezů ve Fakultní nemocnici Brno. Mnoho z nich ani nemělo formu patentu, tamější personál často nosil nápad tzv. v hlavě. Chtěli jsme je co nejrychleji dostat na trh, ale během transferu jsme začali kupit chyby, které nás stály nemálo peněz. Napsali jsme třeba chybně klinické hodnocení nebo špatně vymysleli design konkrétního produktu. Regulátoři nám pak takové projekty vraceli. Utratili jsme desítky milionů korun za realizaci transferu výzkumu konkrétního produktu, ale po třech letech jsme museli kompletně předělat celý záměr a design klinického hodnocení a začít znovu.
Překonávání těchto tzv. „údolí smrti“ nám sebralo velké množství času a financí, ale bylo nezbytné pro získání know-how. Proto je expertů na transfer medicínských technologií v Evropě tak málo. Když už si někdo osvojí tyto zkušenosti, tak jde raději do USA, protože tam za transfer dostane mnohem víc peněz. A nám se konečně po letech podařilo zkumulovat dostatečnou expertizu. Dokážeme díky ní tyto odborníky, zakladatele i top manažery, udržet v ČR. Následně vznikla společnost LIFE BioCEEd, aby se zaměřila na rostoucí a neuspokojenou tržní poptávku po vyšší kvalitě života.
Proč se z evropských patentů nestávají komerční řešení?
Důvodů je celá řada, ale zejména chybí lidé s expertizou, kteří by se věnovali technologickému transferu. Dalším může být nechuť konkrétních vědců v EU se pustit do transferu, protože se nechtějí stát byznysmeny, nechtějí být startupisty, chtějí zůstat vědci. Potřebují se v administrativně náročném prostředí zaměřit na získávání dalších evropských grantů, aby uživili svoji výzkumnou skupinu. Vědci vlastně ani neví, jak se takový transfer dělá. Netuší, jak se dostanou k počátečním informacím a co je čeká.
Trochu odbočím, před několika lety jsem s pár kolegy vytvořil skupinu Brno Science Club (BSC). Brno má špičkový základní a klinický výzkum. Chtěli jsme pomoct jeho transferu, a proto jsme vyhlásili, že od BSC dostane finanční podporu každý, kdo přijde s dostatečně silným výzkumem. A to bez nároku BSC na cokoliv, prostě jen dar. Koncipovali BSC ve smyslu „my vám dáme peníze, nic nechceme, pouze informaci o tom, jak váš projekt dopadl“. Teprve až v 2024 jsme mohli finančně podpořit první výzkum.
Mnoho lidí tvrdí, že v systému chybí na transfery peníze, a proto jsme si chtěli pomocí BSC tuto tezi otestovat. Ale jak vidno, peníze zjevně nikomu nechybí.
Co by měl stát udělat pro snadnější transfer medicínských technologií?
Za posledních deset let jsme v Evropě vynaložili cca 100 miliard eur na grantech do základního výzkumu a díky nim vzniklo zhruba 250 000 patentů v oblasti „life science“ (studium živých organismů). Přesto však před evropskými vědeckými institucemi, na rozdíl třeba od USA, nestojí fronty venture kapitalistů (VC) a neříkají: „Pusťte nás dovnitř, chceme od vás koupit výsledky výzkumu.“ A tak jsme si položili otázku, proč se toto neděje.
Zjistili jsme na datech, že v Evropě existuje velký potenciál nevyužitého základního výzkumu. Například v CEE se opravdu nikdo profesionálně a systematicky nevěnuje medicínskému transferu.
Spojené státy mají jednotné regulatorní podmínky a legislativu pro celý svůj trh. V EU to sice na první pohled vypadá stejně, ale po schválení léku zjistíte, že vás čeká 27 různých trhů s rozdílnými podmínkami pro vstup na ně. Všechny vlády vyspělých zemí bojují s rostoucí poptávkou po zdravotní péči, zároveň lehce klesá její nabídka. Neuspokojená poptávka po vyšší kvalitě života a zdravotní péči ale nezmizí. Chytřejší vlády už pochopily, že tento problém nemohou vyřešit reformou zdravotního systému, zatímco ty hloupé se stále snaží najít její podobu. Stačí se podívat na ukázkový příklad – Česko. Žádná reforma není a dovolím si říct, že ani nebude, protože na ni nikdo nemá politickou odvahu.
Ale i kdyby se politici k reformě odhodlali, stejně by neposkytla řešení. Populace stárne, a proto bude neuspokojená poptávka po zdravotní péči a vyšší kvalitě života dramaticky růst. Vyřešit ji můžou jen nové technologie.
Jaké technologie vás osobně nejvíc zajímají?
Dlouhodobě mě zajímá konvergence křemíkového a lidského, tedy uhlíkového mozku. Jde o propojení oblasti IT, tedy mikroprocesorů, ve které jsem před 30 lety začínal, a lidské inteligence a její biologické podstaty. Dalo by se zjednodušeně říct AI, ale není to AI, je to ještě mnohem vyšší forma. Používám pro tuto konvergenci pojem „enhanced human“. Výzkum se v této oblasti zrychluje. Různé formy stimulace a buněčná a genová manipulace povedou k vyšším schopnostem lidského organismu. Tento pozitivní vývoj se týká taky mozku, což může pomoct například pacientům s neurodegenerativním onemocněním jako Alzheimer.
Působím v dozorčí radě startupu Neurona Lab. Ten se věnuje právě pacientům s Alzheimerem, kteří díky řešení od Neurona Lab budou po schválení dostávat nadstandardní kvalitu péče. Díky tomu budou žít se svým onemocněním mnohem snáz, budou mít prevenci a část léčby více pod svou kontrolou přímo ze svého počítače nebo mobilu. Alzheimer je velmi závažné onemocnění, pacientů přibývá, ale díky NeuronaLab se dostanou k technologiím, které jim zvýší kvalitu života přímo z domova.
Vybrali jste od investorů půl miliardy korun. O jaké typy investorů se jedná? S jakým investičním horizontem musejí počítat?
Investiční horizont LIFE BioCEEd máme nastavený na šest až devět let. První investiční fáze by měla trvat tři až pět let, pak následuje etapa rozvoje a následného exitu. Nechali jsme si v něm velkou rezervu, typicky by totiž měl projekt technologického transferu trvat tři až pět let. Jedná se o čas mezi tím, kdy objevíme vhodný patent, posoudíme ho, zainvestujeme do něj a dál ho řídíme až do exitu, tedy prodeji jinému, většinou strategickému partnerovi.
Všichni naši investoři jsou privátní osoby nebo jejich „family office“ a sdílejí naše nadšení pro objevování a využití medicínských technologií a vynálezů. Chtějí s námi nejen vydělat, ale taky být společensky užiteční. Současně za sebou mají vybudování úspěšné firmy. Naši investoři nesmí mít žádný reputační problém. Velká část z nich jsou lidé, kteří se mnoho let úspěšně pohybují v medicíně a podařilo se jim tam mnoho smysluplného vybudovat.
Naši investoři usilují o vysoký výnos a současně chtějí zůstat co nejdéle zdraví a vitální. S námi budou u nejnovějších poznatků týkajících se nejen nemocí stáří. Věnují významnou pozornost faktu, že prodloužení aktivní části jejich života o 10 až 20 let pro ně může mít klíčový ekonomický dopad. Zůstanou-li díky nejmodernějším výzkumům déle produktivní, umožní jim to dále zásadně zhodnocovat jejich rodinné bohatství.
Podle jakých kritérií budete zvažovat vstup do projektů?
Dáváme velký důraz na silné know-how daného výzkumu, silnou vědeckou hypotézu. Konkrétní objev musí zkrátka přinést zásadní kvalitativní změnu. Musí být zkrátka zásadní „game changer“ pro současný standard zdravotní péče.
Plánujete další investiční kola?
Zatím ne, spíš vyplynou ze situace. Když budeme úspěšní, tak k nim přirozeně dojde. Za úspěch považujeme primárně výnos investice. Zajímá nás ale taky celospolečenský efekt, jaký dopad může mít transferovaná technologie na kvalitu života populace. Nejsme sice žádní impact investoři, ale vlastně všechny naše investice jsou z principu impaktové.
Proč jste si pro investice vybrali právě region CEE?
Protože tady nemáme konkurenci. Ale taky proto, že se v CEE nachází opravdu hezké technologie, jen se o nich neví. Není přece možné, aby se v tomhle regionu nenarodilo několik vynálezů, které změní svět. Jsou tu a je potřeba se jim věnovat systematicky. Proto se nesoustředíme na větší region než CEE, abychom netříštili naše síly. V CEE je potenciál, kterému se v oboru medical technologií nikdo nikdy pořádně nevěnoval.
S kolika projekty počítáte ve vašem portfoliu?
Chceme vidět za tři roky cca tisíc projektů výzkumu, ze kterých si vybereme jen desítky k investici. Naše selekce bude velmi brutální, hodně věříme v kvalitu naší expertizy. Budeme podle mnoha kritérií posuzovat, zda a jak moc má daný patent, výzkum nebo vynález šanci uspět. Z něj pak chceme ideálně po pěti letech exitovat, nejlépe prodejem licence strategickému hráči, případně specializovanému VC nebo private-equity fondu.
Jsou v CEE nějaké takové specializované fondy?
V CEE není nikdo s podobnou expertizou jako má LIFE BioCEEd.
S jakou mírou neúspěšnosti počítáte u zafinancovaných projektů?
Chceme zainvestovat do 20 až 30 projektů, ale reálně dojdou do úspěšného konce pravděpodobně jen jednotky. Když se trefíte, tak se tržní hodnota medicínských technologií pohybuje v řádu stovek tisíc až milionů eur.
Nicméně, peníze nejsou jediná motivace a cíl LIFE BioCEEd, chceme taky vidět zásadní společenský dopad našich investic. Za prvé, přispějeme k přeměně Česka z montovny v mozkovnu. Za druhé, pomůžeme pacientům zvýšit kvalitu jejich života.
Jaká je průměrná doba transformace výzkumu v oblasti medicínských technologií do plně funkčního byznysového řešení?
U farmak to v Evropě bylo 14,4 let, u ostatních technologií mezi šesti a osmi lety. AI ale tyto lhůty v poslední době zkrátila na tři roky, ostatní technologie na zhruba osm. Takže my v průměru počítáme kolem pěti let.
Budete pro vaši činnost taky nějak využívat AI?
Asi ne, raději se stále spolehneme na naši expertizu. Hodnocení projektů je totiž natolik komplexní záležitost, že ji AI ještě dlouho nezvládne.
Až AI zvládne lidskou expertizu, otevřou se možnosti dalším technologiím. První z nich pracovně nazývám GlobalDoctor. Půjde o směr, kdy AI určí konkrétní způsob léčby pacienta. Druhou zásadní technologií bude GlobalScientist, která bude schopna podle nějakého zadání vyzkoumat vše, co trápí populaci. Souběh obou povede ke změně člověka, jak ho dnes známe. Jeho nová verze, tedy „enhanced human“, bude disponovat vylepšeným viděním, zvýšenou rychlostí pohybu, vyšší kapacitou myšlení, zrychlenou regenerací a podobně.
Zajímají nás projekty se silnou R&D (výzkum a vývoj) komponentou. Konkrétní technologie pro nás nehraje roli, důležité je zaměření na pacienta.
V čem spočívá hodnota vašeho know-how?
Umíme skvěle tři věci. Za prvé, rozumíme výzkumníkům, mluvíme jejich řečí a umíme číst jejich data z výzkumu.
Za druhé, rozumíme pacientům. Víme, co potřebují, a hlavně, umíme si dle dat vývoje nemocí populace představit, co budou potřebovat za deset let.
A za třetí, umíme postavit „venture“, podnik, protože v medicíně, biologii nebo přírodních vědách to funguje jinak než třeba v IT, kde zakladatel současně táhne svou firmu na trh. Vynálezce v našich projektech nebude v 99 procentech ten, kdo přetaví svůj objev v komerční řešení. Badatelé mají vysokou míru selhání v komercializaci projektů, protože jejich doménou je výzkum, ne byznys. Udělat z výzkumu business je naše doména. Technologický transfer je zbraní, která státům poskytuje konkurenční výhodu, náskok, převahu a potažmo bohatství.
Domluvili jste se na spolupráci s Charles University Innovation Prague. Rýsují se podobné spolupráce i s dalšími institucemi?
Počítáme se všemi podobnými institucemi v CEE. Jednáme teď s Technickou univerzitou Liberec nebo Mezinárodním centrem klinického výzkumu (ICRC) ve Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně a mnoha jinými. Nahrává nám taky fakt, že i univerzity a Akademie věd si už zřizují své transferové kanceláře. Mají tedy odhodlání, ale jen často neví, jak a kde začít, a my jim pomůžeme.
Michal Zahradníček je investorem a autorem několika patentů, působí v několika high-tech společnostech. Svou kariéru zahájil v roce 1993 prací podnikového ekonoma. Pracoval taky jako poradce Ministerstva financí Slovenské republiky a podílel se na přípravě zdravotnické reformy. Věnuje se transferu technologií a investicím do oblastí s vysokým inovačním potenciálem. V roce 2004 získal titul Manažer roku a byl zařazen mezi TOP 10 nejúspěšnějších českých manažerů. Zahradníček vystudoval Vysoké učení technické v Brně. Další vzdělání získal na Technické univerzitě v Darmstadtu v Německu a na Manchester Metropolitan University ve Spojeném království. V minulosti taky založil biotechnologickou skupinu Primecell. V roce 2015 spustil biomedicínský inkubátor a transferové laboratoře 4MEDi Ostrava. V letech 2023 a 2024 byl poradcem pro tech transfer u ministryně pro vědu, výzkum a inovace.
LIFE BioCEEd je investiční společnost zaměřená na technologický transfer aplikovaného výzkumu a jeho financování v oblasti vysoce specializovaných medicínských technologií a biotechnologií. Investicemi se soustředí na transfer velmi raných fází vývoje v oblastech jako jsou imunologie, fertilita, duševní zdraví, léčba bolesti, nemoci spojené se stárnutím a „enhanced human“. LIFE BioCEEd propojuje akademický výzkum s praxí a pomáhá měnit vědecké hypotézy v řešení využitelná v medicíně. Její spoluzakladatelé – Martin Albert, Gernot Mittendorfer, Miroslav Havlíček a Michal Zahradníček – za sebou mají úspěšnou kariéru jako podnikatelé nebo šéfové velkých společností, primárně v medicíně. Spojuje je taky zájem o problematiku „health span“ a vzdělanostní ekonomiku založenou na inovacích.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
