Druhého března roku 2016 zahynul v Oklahomě při tragické dopravní nehodě Aubrey McClendon, jeden z hlavních aktérů revoluce v těžbě ropy a zemního plynu z břidlic, která v té době probíhala v USA s neobyčejnou intenzitou. V plné rychlosti narazil v automobilu do mostní podpěry. Policie nezjistila žádné brzdné stopy. McClendon byl spolumajitelem a ředitelem Chesapeake Energy, známé společnosti z oboru těžby energetických surovin. Technologie frakování, na které je těžba z břidlic založena, byla objevena v padesátých letech minulého století, k prvním pokusům o komercializaci došlo v první půli osmdesátých let, k plnému rozvoji však až v letech po Velké finanční krizi. Důvodem zpoždění byla z největší pravděpodobností nízká cena ropy, ale také značná kapitálová náročnost technologického procesu.
Doba po roce 2009 znamenala přelom. Lékem na následky Velké finanční krize se stalo kvantitativní uvolňování, které zaplavilo trhy levným kapitálem. Nebyl problém jej získat, problémem bylo nalézt pro něj vhodné uplatnění. Pro frakování to byla adrenalinová injekce. Těžební průmysl ve Spojených státech se v průběhu několika let změnil natolik, že se USA z čistého dovozce energií staly čistým vývozcem ropy a zemního plynu. Kvantitativní uvolňování po Velké finanční krizi probíhalo formou zvyšování likvidity v bankovním sektoru, které umožnilo bezproblémové financování formou dluhu. Z pěti set miliard dolarů v letech kolem roku 2010 narostlo zadlužení těžebních firem na odhadovaných 1-2 bilióny dolarů v současnosti. Přesnou částku neznáme, jelikož mnoho půjček je umístěno v investičních vehiklech, které nemají povinnost reportovat. I přes absolutně bezproblémový přístup k financování byl proces budování industrie tak náročný, že se firmy konstantně potácely na hranici krachu. Důkazem je osud zmíněného Aubry McClendona, kterého tragická smrt zastihla v době, kdy mu hrozily žaloby spojené úzce s jeho podnikáním. Firma, kterou založil a pomáhal vybudovat, Chesapeake Energy, musela být v roce 2020 restrukturalizována.
Posuňme se o deset let vpřed. Stavba projektu Stargate, obřího AI clusteru, jež by měl spolknout minimálně 500 miliard dolarů investic, byla zahájena na počátku letošního roku a první datová centra by měla začít fungovat na jeho konci. Investiční horečka v oblasti AI infrastruktury není nepodobná entuziasmu z raného období frakování. Nepracujeme zde s mazlavou olejnatou tekutinou a tunami železa, ale s bity a informacemi, podstata je však velmi podobná. Na rozdíl od frakování dochází k financování formou akciového kapitálu. Sumy s jedenácti až dvanácti nulami létají vzduchem s nevídanou lehkostí. Řešením covidové krize byly kromě kvantitativního uvolňování také přímé dotace jak firmám, tak občanům. Jednalo se o skutečné „helicopter money“, se kterými politici před patnácti lety jenom koketovali a které vytvořily obrovský polštář volných prostředků. Mohli bychom poeticky říci, že dnes má kapitál křídla a svobodu, kterou tenkrát neměl.
Velmi oblíbeným spikleneckým tématem širší investorské obce je „tištění“ peněz vládami a centrálními bankami, které má za následek inflaci a je důvodem, proč investovat volné prostředky do rizikových aktiv. Tato velmi zjednodušená úvaha dostala v covidové době velký impulz. Vládní deficity a kvantitativní uvolňování centrálních bank vystoupalo na nevídané obrátky. Při tempu, jakým se lily peníze do ekonomik, si člověk musí položit otázku, jak je možné, že inflace, ač nominálně vysoká, je pořád relativně velmi nízká. Důvodem jsou investiční „suché poldry“, do kterých se záplava peněz rozlévá a nezpůsobuje příliš velké škody. Jsou jimi akciové indexy, nemovitosti, krypto, drahé kovy, umělecké předměty…Vedle těchto klasických záchytných nádrží máme také venture kapitálové fondy, privátní akcie a kredit. Při pohledu na poslední jmenované si můžete položit otázku, jestli je tisk peněz opravdu něčím hříšným a negativním, jak se obvykle prezentuje. V případě klasických finančních investic do jisté míry ano, jelikož může docházet ke značné distorzi trhů, jak to například vidíme na trhu nemovitostí, či emise přesáhne jakoukoliv míru a přelije se do cen každodenního spotřebního zboží, jak jsme byli nedávno svědky v USA. Pro venture investice je dopad pozitivní. Je dosti pravděpodobné, že nebýt „helicopter money“ neměli bychom počiny typu Tesly, SpaceX, OpenAI atd. Přes všechny negativní jevy, kterých jsme v současné době svědky, je pozitivem, že člověk je schopen prostředky, k nimž přišel tímto způsobem, neutopit hédonistickým způsobem, v nesmyslné spotřebě, ale taktéž smysluplně investovat.
Podezřelá smrt Aubryho McClendona, jež byl pronásledován věřiteli a akcionáři, patří do minulosti, za kterou udělala tlustou čáru covidová měnová expanze. Měli bychom použít slůvko zatím, jelikož cizí kapitál dříve nebo později začne hrát důležitější roli i v současných investičních trendech typu AI. Jsme svědky paradoxního jevu, že velká dluhová zátěž je trvalý charakter nově vznikajících odvětví. Frakování skončilo s cenovkou 2 bilióny dolarů. Na jaké částce se stabilizuje AI? Pravděpodobně vyšší. Možná připíšeme další nulu a dostaneme se na stejnou úroveň, jakou má americký vládní dluh. Kdo ví?
Jsme teprve na samém počátku obrovské investiční AI vlny, daleko před obdobím, kdy budeme moci projekt nazývat bublinou. Na opravdovou krizi potřebujeme úvěrovou páku na veřejných trzích, která překročí všechny meze a spustí panické zbavování se aktiv. Tato páka zde není ani při nejlepší vůli přítomna a ještě dlouho nebude. Proponenty AI zatím nehoní věřitelé, nýbrž hladoví investoři hledající uplatnění pro svůj kapitál.
Zdroj: Reuters, Bloomberg, Financial Times, Fed
