Honba za tím nejvýkonnějším titulem. Tak by se jednoduše dala popsat snaha všech akciových investorů. Každý z nich se snaží „kápnout“ na oblast, či konkrétní firmu, která by mu přinášela takové výnosy, že by už nikdy nemusel pracovat. Ale která akcie, resp. odvětví, by to mohla být?
Morgan Housel, ekonomický komentátor serveru fool.com, objevil přesně „ten“ sektor a v něm i společnost, která za posledních několik desítek let přinesla neuvěřitelné zhodnocení. Pokud se podíváte na graf (viz. graf č.1), zjistíte, že jeden investovaný dolar do jejích akcií v roce 1968 by měl dnes hodnotu 6 638 dolarů, včetně vyplacených dividend. Odpovídá to ročnímu zhodnocení o velikost zhruba 20,6 % za dobu necelého půl století.
Dle názoru profesora Jeremyho Siegela, který působí na univerzitě Wharton a zaměřuje se na oblast financí, na světě neexistuje žádná jiná společnost, jejíž akcie by předvedly takový výkon. Pokud byste ten samý dolar namísto dané společnosti investovali do amerického akciového indexu S&P 500, jeho hodnota by za tu stejnou dobu byla pouhých 87 dolarů, tedy o 98 % méně.
Teď to hlavní. O jaký sektor a o jakou společnost by se asi mohlo jednat? Každého logicky napadne, že musí jít o podnik, který přišel s něčím naprosto originálním a pro lidi potřebným či velice atraktivním produktem. Mohlo by tedy jít o společnost z technologického sektoru? Zdravotnického? Nebo jde o biotechnologie? Všechno špatně. Pravda je taková, že se jedná o akcii americké společnosti Altria, která podniká v tabákovém průmyslu.
Švýcarská banka Credit Suisse zveřejnila studii, která mapuje výkonnost všech hlavních sektorů americké ekonomiky v letech 1900 až 2010. Průměrná investice napříč všemi segmenty o velikosti jednoho dolaru investovaného v roce 1900 by v roce 2010 přinesla 38 255 dolarů, což odpovídá ročnímu výnosu 10 %. V případě potravinářských společností by ten stejný dolar za stejnou dobu vydělal 700 000 dolarů. Stejný výsledek pak spadá i pod chemický a elektronický průmysl.
Tabákový průmysl je ale kapitola sama pro sebe. Jeden dolar z roku 1900 by se za 110 let zhodnotil, a teď pozor, až na 6,3 milionů dolarů, což je 165x víc jak v prvním jmenovaném případě. Během celého století, kdy vznikaly zásadní objevy a kdy jedna inovace střídala druhou pomalu jak na běžícím páse, se žádnému jinému segmentu americké ekonomiky nepodařil stejný výkon.
Ano, někdo bude možná argumentovat tím, že se jedná v podstatě o trh návykových látek, tudíž se není čemu divit. Vtip je však v tom, že tabákový sektor prochází za posledních několik dekád relativně silným poklesem. A může za to fakt, že počet kuřáků se postupně zmenšuje. V porovnání s 50. léty minulého století dnes kouří pouze půl procento tehdejšího počtu, a to i když uvažujeme růst populace. Spotřeba cigaret dosáhla svého vrcholu v roce 1981, kdy dosahovala 640 miliard. Od té doby strmě klesá. V roce 2007 už byla pouze 260 miliard, což odpovídá 44% poklesu (viz. graf č.2).
Pokud bychom výkon amerického tabákového sektoru přepočítali na prodanou jednotku produktu, zjišťujeme, že se jedná o jednu z oblastí s nejhorším výkonem za posledních 30 let. Jak právní spory, tak všeobecný zákaz reklam na cigarety stojí za miliardovými ztrátami tabákových společností. Část růstu daného odvětví vděčí především zahraničí, kde se kouří mnohem více a tabákové firmy tam nemusí čelit tak rozsáhlým represím jako v USA.
Společnost Altria v roce 2008 vyčlenila svou zahraniční divizi známou pod jménem Philip Morris. Od té doby stouply její akci o 289 %, což je v porovnání se 79% růstem indexu S&P 500 za stejné období perfektní výsledek.
Tajemství úspěchu
Jak už bylo řečeno, tabákový průmysl je kapitola sama pro sebe, což je v podstatě důvod jeho excelentního výkonu. Množství investorů zaměřujících se na tuto oblast je v porovnání s ostatními velice malé. Důvodem může být strach, znechucení, ale i nenávist. Stejně tak může být vina i regulace. Některé penzijní fondy mají například zakázáno zhodnocovat své prostředky v tomto odvětví. Do toho visí ve vzduchu stálé hrozby dalších nesmyslně nákladných soudních sporů.
Tabákový investoři jsou ale rádi, že jich je málo. Snaží se udržet valuace co nejníže. Nízké valuace totiž vedou k vysokým dividendám a ty, sečtené za několik dekád, přináší horentní výnosy.
Druhým specifikem vedoucím k dobrým výsledkům je minimum inovací. Každá inovace, pokud funguje, jak má, je pozitivum přinášející něco nového a nadějného. Platí, že nový produkt znamená nové trhy a tedy i novou budoucnost. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že inovace něco stojí. A většinou je to „něco“ hodně drahé.
Příkladem budiž tolik opěvovaná firma Apple. Starší produkty této technologické společnosti jsou dnes už v podstatě irelevantní. Americký podnik si staví na pravidelném vylepšování svých produktů společně s vymýšlením těch nových. Otázkou však je, jak dlouho dokáže toto až vražedné tempo udržet. Dle Housela je více než pravděpodobné, že během dalších dvaceti a více let už to nebude možné. Přiklání se tak k názoru, že ani ty nejlepší hráči na trhu si nedokážou udržet prvenství déle jak jednu, maximálně dvě dekády. Obzvláště to pak platí u odvětví, které se neustále mění a kde jsou motory konkurence naprosto neúprosné.
Firmy, které vyrábí svůj produkt už padesát let beze změny, jsou na tom jinak. Neinovují jednoduše proto, že nemusí. Jakkoliv se to zdá nudné, akcionářům to vyhovuje. Z jejich pohledu se může jednat o důkaz toho, že firma poběží ještě několik desítek let až století.
Housel pak závěrem poukazuje na to, že na první pohled až nesmyslné zisky, které jsme si ukázali v případě tabákového průmyslu, resp. přímo na firmě Altria, se neobjevují ze dne na den. Vždy se jedná o dlouhodobou otázku. Klíčové totiž nejsou obří krátkodobé výnosy, nýbrž ty průměrné, které si firma dokáže udržet co nejdéle.
