V hotelu Semiramis na bohatých zelenajících se předměstích na severu Atén se při nedávné večerní sešlosti pohupovaly maliny ve sklenkách s šampaňským a muži ve lněných košilích u bazénu pokuřovali doutníky. Aténská elita se snažila předstírat, že jejich země není na pokraji hospodářského kolapsu. Několik hodin předtím odteklo z řeckých bank 1,6 miliardy eur a Atény byly nuceny požádat Evropskou centrální banku (ECB) o další nouzové financování, zatímco jednání mezi mezinárodními věřiteli a populistickou řeckou vládou zůstávala na mrtvém bodě.
„Komunisté, co nechápou realitu“
U bazénu na narozeninové oslavě klábosili bohatí podnikatelé, politici, akademici a společenská smetánka tlumeným hlasem o tom, kdy by banky mohly zavřít nebo omezit výběry hotovosti. Zaznívaly rozzlobené slovní výpady proti vládě, kterou vinily ze zhoršení současné krize, i nejistá, zoufalá naděje, že špičky eurozóny by jim stále ještě mohly přijít na pomoc.
„Vláda je nekompetentní a ruinuje zemi, protože to jsou komunisté a nechápou realitu,“ cituje list Financial Times bankéřku Marii. „Dohoda ale musí přijít. EU nás musí zachránit,“ říká a mne v prstech zlatý náhrdelník. „Je to tak?“
Hluboké rozpory mezi levicí a pravicí štěpí řeckou společnost minimálně od řecké občanské války. Současná kritická finanční situace této země otevírá stará zranění, která se hojila po generace.
Raději krok do neznáma než hanbu a škrty
Pro bohaté je život bez eura skoro nepředstavitelný. Díky jednotné evropské měně je pro ně snazší posílat děti na studia do zahraničí a nakupovat po Evropě nemovitosti a luxusní zboží. Euro navíc odlišilo Řecko od zubožených balkánských sousedů a potvrdilo jeho místo uprostřed prosperující Evropy.
Jak ale krize pokračuje, jiní Řekové – především příznivci levicového premiéra Alexise Tsiprase – stále více ztotožňují členství v měnové unii se zdrcujícími škrty veřejných výdajů a sociální nerovností. Velká část řeckých elit měla až dosud za to, že Tsiprasův vzdor věřitelům je vypočítaná finta, jak z lídrů EU, obávajících se následků odchodu Řecka z eurozóny, získat další pomoc.
Na severní straně Atén ale začalo některým lidem docházet, že mnoho stoupenců Syrizy si myslí, že nemají co ztratit, a že jsou tudíž ochotni udělat krok do neznáma a raději riskovat platební neschopnost, než snášet hanbu porážky a další škrty ve veřejných výdajích.
Kdo má co ztratit, zuří
„Dělnická třída bez peněz, které by mohla utratit, a s prázdnými bankovními účty… nemá co ztratit,“ uvedl Patroklos Kudunis, zakladatel poradenské společnosti Adequate zabývající se politickými riziky. „Takže podporují vládu a polovina z nich je pro Grexit (odchod Řecka z eurozóny – pozn. ČTK), což jasně ukazují průzkumy. Ti, kteří mají co ztratit, případně mohou ztratit opravdu hodně, začínají být dost naštvaní,“ řekl. „Cítí, že jsou v mimořádném nebezpečí a už jsou ochotni opustit pohodlí svého gauče a protestovat v ulicích.“
Strach z toho, co může tento týden přijít, včetně varování před omezením pohybu kapitálu v řeckých bankách, pokud nebude ani dnes dosaženo dohody, přiměl mnoho bohatých Řeků přesunout velkou část majetku a firemních účtů do zahraničí, případně hromadit hotovost doma.
Peníze mizí
Podle údajů z konce dubna odteklo od konce listopadu z Řecka do jiných zemí eurozóny zhruba 70 miliard eur (1,9 bilionu Kč). Soukromé vklady v řeckých bankách navíc od listopadu do května klesly o více než 30 miliard eur (816 miliard Kč). Lidé, kteří měli nějaké úspory, se rozhodli nevěřit v likviditu bankovních účtů a místo toho cpou peníze pod polštář.
„Svůj plán má každý,“ říká Dimitris Paraskevas, který řídí rodinnou právnickou firmu v Aténách. „Lidé si vybrali peníze z bank a něco s nimi udělali… Mám přítele, který je úspěšný, ten si koupil akcie. Jiní lidé kupují potraviny.“
