Stockholm, Praha, Kodaň, Curych. Tam všude čekají představitelé národních centrálních bank na prezidenta té Evropské, Maria Draghiho, a rozhodnutí, zda v prosinci dojde na rozšíření měnové stimulace ECB. Pak bude jasné, zda budou oni sami potřebovat k odvetným opatřením další nákupy aktiv, snížení sazeb či rozšíření intervencí. Vítejte v evropských měnových válkách s ECB.
Draghiho bohaté naleziště levné hotovosti sráží výnosy v eurozóně a tím odklání investiční toky do zemí mimo ni, kde vytváří tlak na tamní měny a poráží snahy dosáhnout inflačních cílů. Rozvolněná měnová politika je legitimní i v zemích, kde je hospodářský růst silný a kde jsou trhy aktiv přehřáté. „Tyto země nechtějí být poraženy v měnové válce, které se ECB, podle nich, účastní,“ říká Marchel Alexandrovič, senior ekonom Jefferies International. „Je to hra s nulovým součtem. Pokud se snažíte o devalvaci, pak je vždy někdo na druhé straně tohoto obchodu.“
ECB: Řecké banky potřebují k rekapitalizaci míň, než se čekalo
Poté, co Draghi oznámil odkup dluhopisů ve výši 1,1 bilionu eur, finanční podíl dluhů a vlastního kapitálu obyvatel eurozóny v devíti zemích Evropské unie mimo ni vyšplhal na nová maxima. Potvrzují to také údaje ECB. Pohyb hotovosti měl za následek ECB nevítaný pokles eura vůči měnám jako švédská koruna, polský zlotý, česká koruna či maďarský forint. Nejvíce situaci zdramatizovala Švýcarská národní banka, která 15. ledna předešla rozhodnutí ECB svým rozhodnutím o opuštění svého intervenčního režimu na franku.
Švýcarsku svědčí ukončení intervence. A nám?
Ačkoli představitelé ECB opakovaně říkají, že se nezaměřují na směnný kurz, uznávají, že slabší euro pomáhá oživit ekonomiku a inflaci posílením exportu a tlakem na dovozní ceny. Od té doby, co ECB začala zvažovat nové impulsy, klesla jednotná měna na obchodní bázi vážené k tomuto roku téměř o 7 procent a je nejslabší za poslední tři měsíce.
Sousední země eurozóny chtějí posílením své měny čelit tlaku na míru inflace již tak potlačené padajícími náklady na energie. Švédská míra inflace je 0,1 procenta ve srovnání s inflačním cílem 2 procenta. Dánsko a Česká republika mají míru inflace ve výši 0,2 procenta. Spotřebitelské ceny se snižují ve Švýcarsku, v Polsku a v Maďarsku. Ceny v eurozóně rovněž stagnovaly a ECB zvažuje, zda je zapotřebí větších stimulů. Země, které letos rozvolnily měnové politiky, čelí otázce, zda tak budou muset učinit znova, ačkoli to domácí podmínky nevyžadují. Švédské ceny nemovitostí se od roku 2009 zvýšily téměř o 50 procent, hrubý domácí produkt roste dvakrát rychleji než v eurozóně, nasnadě je však další uvolňování. Viceguvernér Per Jansson minulý týden řekl, že Riksbank se přiblížila dalšímu zásahu na měnovém trhu. Může jít o malé snížení úrokových sazeb nebo nákup dalších vládních dluhopisů. „Čím více ECB z hlediska kvantitativního uvolňování koná, tím více musí zasahovat švédská Riksbank, aby zabránila švédské koruně být příliš silnou,“ řekl Par Magnusson, ekonom Swedbank ve Stockholmu.
Čínská pomoc Evropě. Bojí se „rudý drak“ propadu eura?
Nezaměstnanost je v Dánsku nižší než 4 procenta a ceny vlastního bydlení vzrostly v loňském roce o 10 procent. Kromě toho, nedávno zveřejněné údaje ukázaly, že inflace v říjnu zpomalila. Arne Lohmann Rasmussen, vedoucí výzkumu v Danske Bank říká, že konvenční politika je pravděpodobně u konce. Čeští centrální bankéři jsou nucení posouvat datum opuštění nepopulárních měnových intervencí. Česká národní banka tak může těžko normalizovat svou měnovou politiku, ačkoli se očekává, že ekonomika poroste o 4,7 procenta.
Singer: Debata o intervenci? Snad, zda měla přijít dřív
Singer o intervencích: Achilles želvu vidí, ale…
Úředníci ECB mohou dělat i něco víc, než jen krčit rameny, když jsou konfrontováni s takovýmto narušováním, kterému pomáhají. „Jsme si vědomi dopadu našich rozhodnutí na zbytek světa a zejména na sousední ekonomiky,“ uvedl člen představenstva Benoit Coeure. „Náš mandát je však omezen pouze na eurozónu.“ Prosincové rozhodnutí ECB může být ovlivněno pravděpodobným zvýšením sazeb amerického Federálního rezervního systému. To by byl nejlepší výsledek pro Draghiho sousední ekonomiky. Znamenalo by to odklon globálních finančních toků do USA.
Co s tím? Někteří tvrdí – ignorujte inflační cíl. Spíše než zatížit rozvahy v marné snaze podněcovat ceny, polská národní banka přehodnotila svůj inflační cíl a tolerovala nejdelší vlnu deflace od komunistické éry. Marek Belka, guvernér polské národní banky a bývalý úředník Mezinárodního měnového fondu, odložil rozhodnutí o snížení sazeb až na příští rok, s odvoláním na zdravou ekonomiku, která nevykazuje žádné známky „trápení“. To značí, že i s dominantním dopadem měnových podmínek ECB pro Evropu mohou centrální banky rychleji rostoucích ekonomik zvážit, zda je zaměření se na „kurzové zisky spotřebitelů“ nejlepším měřítkem úspěchu.
