Na sociálních sítích to vypadá, že se strhla mezi analytiky tak trochu soutěž, kdo bude větším jestřábem v odhadech, co udělá v prosinci ČNB. Ne tedy o tom, zda své úrokové sazby zvýší či nikoliv, jako spíše o kolik to bude. Vypuklo to poté, co listopadová inflace překonala odhady centrální banky. V naší současné situaci může být pochopitelné, že tu je obava z toho, že i po novém roce bude přírůstek inflace větší, než prognóza předpokládala. Tato obava je všudypřítomná.
Poslední vyjádření některých členů bankovní rady před týdenní mediální karanténou spíše indikují, že ke zvýšení dojde a že to nemusí být o pouhou čtvrtinu procentního bodu, ale že k úvaze bude zvýšení i o půl či třičtvrtě procentního bodu.
Platná inflační prognóza a z ní plynoucí trajektorie úrokových sazeb přitom další, a to i výrazné zvýšení předpokládají. S prognózou je konzistentní růst základní sazby v nejbližším období výrazně přes 3 % a oproti stávajícímu nastavení tam prostor, třeba o zmíněných 75 bazických bodů, určitě je. Následovat bude postupný pokles zpět ke 3 % na horizontu transmise. Návrat inflace poblíž k cíli pak nastane v horizontu nejúčinnější transmise, tedy na přelomu let 2022 a 2023.
Prognóza je významné vodítko pro měnově politické uvažování bankovní rady. Nikde ale není psáno, že se bankovní rada musí držet měnově politického doporučení, které na základě prognózy dostává od odborného aparátu ČNB na měnovém zasedání. Ostatně ani nevíme, jaké toto doporučení bude.
Podstatné je, že se nepohybujeme mimo rámec prognózy a že se tak výroky členů bankovní rady pohybují v čitelně ukotvených mantinelech. A to je dobře. Což se o některých výrocích analytiků nedá tak úplně říci.
