Na počátku nového tisíciletí se zdálo, že finanční svět dosáhl ve svém vývoji finální kapitoly. Avšak jen do té doby, než v roce 2007 přišla americká hypoteční krize, zhruba o rok později globální finanční krize a nedlouho poté celosvětová hospodářská katastrofa. „To, co vypadalo jako velmi bytelná stavba a vskutku důležitý sloup tržní konkurence a volných trhů, se položilo. A právě to mě šokovalo. Stále ještě zcela nechápu, proč k tomu došlo,“ nechal se tehdy slyšet Alan Greenspan, který vládl americkému Fedu v letech 1987 až 2006.
To bylo pár týdnů poté, co se ve světových metropolích začaly jedna po druhé hroutit tamní burzy podobně jako domino. Všechno zlé je však k něčemu dobré. V atmosféře krizové a pokrizové doby se ve světě financí zrodila nová kultura, a sice kultura crowdfundingu, v určitém smyslu představující odklon od finančního inženýrství a návrat zpátky k reálnému investování.
Jednoduchá myšlenka získávání prostředků na smysluplné projekty od velkého počtu malých investorů (anglické crowd v překladu do češtiny znamená „dav“), která byla daleko od složitých matematických modelů a sofistikovaných derivátů, jež právě přišly o své kouzlo, zkrátka v tomto nejistém klimatu rychle získávala na atraktivitě.
I když jisté podoby crowdfundingu existovaly již poměrně dlouho před krizí, jako například webová stránka ArtistShare založená v roce 2001, která umožnila finančně podpořit projekty nadějných umělců, po finančních turbulencích v roce 2008 začaly vznikat ty nejznámější platformy, které fenomén crowdfunding symbolizují dnes. Jde především o americké projekty, jako je například IndieGoGo, Kickstarter či GoFundMe.
Tento alternativní způsob financování přitom poutá stále větší pozornost i v současnosti. Crowdfunding nyní hýbe nejen Spojenými státy, ale takřka všemi světovými regiony. Podle dat shromážděných fundraisingovou platformou Fundly se takto v roce 2017 vybralo celých 34 miliard dolarů. Fundly však odhaduje, že do roku 2025 by tento objem měl vzrůst na celých 300 miliard dolarů.
Pozici hlavního crowdfundingového centra si stále drží Severní Amerika, kde platformami toho typu proteklo přes 17 miliard dolarů, na druhém místě je Asie s více než 10,5 miliardami dolarů. Crowdfunding je populární i v Evropě, kde byly v roce 2017 takto investovány prostředky ve výši téměř 6,5 miliardy dolarů. V rámci ostatních světadílů jde o částky v řádu desítek milionů.
Jednotná evropská regulace crowdfundingu na obzoru
Mezi evropskými státy také najdeme některé hlavní lídry, které spolu se Spojenými státy soustředí dominantní crowdfundingové toky. První zemí na seznamu je Švédsko, jež se v roce 2016 podílelo na celkovém objemu transakcí celými 26 procenty. Crowdfunding si oblíbili i Britové, kteří si v globálním měřítku připsali 22 procent, což je jen o jeden procentní bod méně než Spojené státy, které mají zhruba pětkrát více obyvatel.
Z oněch zmiňovaných 34 miliard dolarů profinancovaných crowdfundingovými platformami tvořil naprostou většinu peer-to-peer lending, tedy půjčkový crowdfunding, a sice celých 25 miliard dolarů. Projekty, kde za svůj příspěvek investor získá věcnou odměnu, a kampaně s dobročinným účelem (odměnový a charitativní crowdfunding) se podílely 5,5 miliardami dolarů.
Relativně malou sumou však do globálního crowdfundingového trhu dosud přispívá jeho v určitém smyslu nejzajímavější část, a sice equity crowdfunding (podílový crowdfunding). Jeho globální objem činil v roce 2017 jen 2,5 miliardy dolarů, ze všech druhů crowdfundingu má ovšem k onomu skutečnému, „reálnému“, investování nejblíže. Třebaže nejde o darování prostředků na dobrou věc, přesto na něm lze spoustu dobrého najít. Bez nadsázky totiž představuje způsob, jak pomoci zlomit instinktivní nedůvěru běžných lidí vůči světu financí, kterému už dnes v plné míře rozumí jen zřídkakdo. Ono démonické vnímání všeho, co s ním souvisí, přitom posiluje i vzhledem k pokračujícímu trendu tzv. financializace ekonomiky, který ještě zdůraznila právě poslední finanční krize.
Pojem financializace (financialization), který v nejobecnějším smyslu odkazuje na rostoucí význam finančních trhů a finančních institucí v ekonomice, byl jistou periferní částí ekonomické obce hojně používán už půlstoletí zpátky, a to se značně pejorativním nádechem. Po oné finanční krizi v roce 2008 však tento výraz zažil doslova inflaci i v mainstreamových kruzích. Koncept financializace především bourá učebnicové definice finančního sektoru, který místo toho, aby usnadňoval ekonomické aktivity probíhající v reálném sektoru, se stává jejich těžištěm sám o sobě.
Příliš mnoho financí. Kdy finanční sektor škodí růstu?
Odvrácení finančního sektoru od své tradiční role jakéhosi prostředníka sloužícího reálné ekonomice je znepokojivé především z toho důvodu, že tamní ekonomická sféra se sama o sobě v podstatě nijak nepodílí na zvětšování onoho pověstného ekonomického koláče (byť poskytuje určitou nezbytnou infrastrukturu), ale pouze jej jistým způsobem přerozděluje, zatímco si za to také jeho patřičnou část ukrajuje. A jelikož ruku v ruce s růstem finančního sektoru se zvyšuje podíl těchto primárně neproduktivních aktivit v ekonomice, trend financializace někteří ekonomové spojují s poklesem produktivity a růstu reálného HDP v ekonomice.
Tento tzv. „too much finance effect“, kdy je na světě „až příliš mnoho financí“, se dokonce pokoušela kvantifikovat i řada odborných studií. Jejich závěry lze zobecnit tak, že onen mystický bod zvratu, kdy finanční sektor nabobtná do takových rozměrů, že jeho růst už hospodářství neprospívá, ba mu přímo škodí, se nachází někde tam, kde velikost finančního sektoru, zpravidla měřená celkovým dluhem existujícím v ekonomice, dosáhne zhruba 100 procent HDP.
Jinými slovy, finanční aktivity často nejsou ničím více než pouhým přesouváním peněžních prostředků od jedněch k druhým, a to mnohdy ještě dosti podivným způsobem. Patrně nejzářnějším příkladem toho je tzv. vysokofrekvenční obchodování (high frequency trading, HFT), kdy počítačové algoritmy činí obchody v rámci sekund či dokonce milisekund s cílem „vychytat“ nepatrné odchylky od průměrného cenového vývoje.
V rámci HFT jsou tedy přesouvány obrovské objemy peněz sem a tam, avšak aniž by se někdo ptal, jaký má daný instrument vlastně význam, v čem spočívá jeho hodnota a čím je trajektorie jeho ceny určována. To je paradoxní zejména vzhledem k deklarované funkci finančního sektoru alokovat volné prostředky existující v ekonomice do efektivních užití. Přitom se odhaduje, že letech 2009 až 2010 představovaly transakce tohoto typu 60 až 70 procent obchodů provedených na amerických finančních trzích. Navíc obecně jakékoliv nákupy finančních aktiv na sekundárních trzích již nic reálného nefinancují, pouze roztáčejí kola onoho přízemního přerozdělovacího procesu v rámci finančního sektoru.
Naproti tomu docela jiný, a troufněme si říct, že hezčí a hlavně srozumitelnější obrázek světa financí maluje odvětví investičního crowdfundingu. Zde je naopak otázka toho, v čem financovaný projekt spočívá a co světu a společnosti jeho realizace přinese, zcela klíčová. Každý den zde sice zatím neprobíhají miliardové toky, finanční sektor se však ve formě těchto platforem navrací k oné prospěšné roli alokátora přebytečných prostředků domácností do rukou nadějných podnikatelských subjektů, které je umí smysluplně využít a zhodnotit. Vytvořené úspory se tak transformují na skutečné investice.
Investiční crowdfunding sbližuje. Zvyšuje hodnotu startupů
Namísto monotónních a do značné míry anonymních transakcí, na kterých stojí většinová část globálního finančního světa, nabízí equity či obecně investiční crowdfunding drobným investorům možnost sledovat autentické příběhy zapálených podnikatelů a expandujících firem, a následně se prostřednictvím svých úspor podílet na pokračování těch, které jim připadají nejzajímavější, jsou jejich srdci nejblíže, přicházejí s nejprogresivnější inovací nebo si prostě jen myslí, že v budoucnu přinesou největší zisky. Investor se pak sám může na chvíli cítit jako onen podnikatel, který se rozhoduje, jaká investiční příležitost má největší šanci na úspěch. Tento pocit mu přitom jiná alternativa investování – snad jen kromě vlastního podnikání – poskytne jen velmi těžko.
Podobně jako napříč světovými centry, počet crowdfundingových platforem slibně narůstá i v České republice, skutečně investovat do reálného businessu, na čemž je postavena myšlenka equity crowdfundingu, však dosud umožňuje málokterá. Přece jen však existují. Zatímco peer-to-peer lending je v našich vodách neodmyslitelně spojen se jménem Zonky a odměnový crowdfunding zase s portálem Hithit.cz, synonymem investičního crowdfundingu se u nás stal Fundlift.
„Dnes již lidé nemusí chodit investovat jen do banky tak, aby jejich peníze šly do fondů a neviděli za nimi žádný konkrétní záměr financování,“ říká Radek Musil, CEO první investiční crowdfundingové platformy v Česku, která v roce 2015 vznikla jako společný projekt finanční skupiny Roklen a investiční skupiny Rockaway. Ta široké veřejnosti nabízí příležitost participovat na úspěchu slibně se rozvíjejících firem, a to hned ve třech podobách.
Zájemci zde mohou investovat formou podílu nebo prostřednictvím minibondů (dluhopisů) s předem stanoveným výnosem či investičních certifikátů, u kterých za určitých podmínek dochází ke konverzi do základního kapitálu společnosti. Příjemné také je, že pro investory je Fundlift zcela zdarma. „Stejně tak se lidé již nemusí nechat obírat na netransparentních poplatcích. Díky crowdfundingu mohou i drobní investoři – konkrétně u nás na Fundliftu od 5000 korun – investovat do konkrétních společností a konkrétních záměrů, a to pohodlně online a zdarma,“ dodává Musil.
Vitamín, nebo lék? Muž, který stál po boku Steva Jobse, radí startupistům
Nezanedbatelné plusy však investiční crowdfunding nabízí i firmám, které si touto formou mohou opatřit prostředky pro své expanzivní záměry. Velkou výhodou, kterou ocení zejména subjekty, jež disponují nadějným business modelem, avšak v rámci svého trhu dosud nemají pevně vybudovanou obchodní značku, je marketingový dopad kampaně. „Na druhé straně crowdfunding znamená pro společnosti způsob získání financování a zároveň vybudování sítě podporovatelů, mnohdy zákazníků a obchodních partnerů,“ podtrhl výkonný ředitel Fundliftu.
Crowdfunding tak pro podnikatelské subjekty nemusí být jen prostou alternativní formou získání peněz, ale v případě kampaní s marketingovým přesahem podobným těm, které probíhají i na crowdfundingové platformě Fundlift, zároveň jednoduchým způsobem, jak své jméno vepsat do myslí těch, bez kterých se žádný business nemůže rozvíjet, ba dokonce ani vzniknout.
„Nejde o anonymní peníze, ale o financování od davu investorů, který vás podporuje. Bankovní financování dané společnosti moc nových zákazníků nepřinese,“ myslí si Musil. Pro začínající firmy je tak crowdfundingová kampaň často takříkajíc zabitím dvou much jednou ranou. Díky tomu se může financování prostřednictvím crowdfundingu, byť třeba i v relativně menším objemu, vyplatit také těm společnostem, které by na bankovní úvěr bez problému dosáhly. Na druhou stranu v moci crowdfundingových platforem je dát příležitost rovněž subjektům s revolučními nápady, kterým konzervativní banky zpravidla moc nevěří.
