Prodělali jste na trzích? Nenechte lítost prohlubovat vaše ztráty

Jak kdysi ve svém opus magnum Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz napsal sám velký John Maynard Keynes: „Profesionální investování může být přirovnáno k novinové soutěži, kde soutěžící musí vybrat šest nejhezčích tváří ze sta fotografií, přičemž odměněn bude ten, jehož volba bude nejvíce korespondovat s průměrnými preferencemi soutěžících jako celku.“

Asi tak nějak to funguje na finančních trzích. Nezáleží na tom, zda se – na základě fundamentu – zdá být některá akcie či jiné aktivum dobrou investicí. Její cena totiž bude růst – a vy budete vydělávat – jen v případě, že si to budou myslet i ostatní. A tak se snadno může stát, že i pokud uděláte z vašeho pohledu dobrou investici, ta přesto nevysvětlitelně ztrácí na hodnotě. 

Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí

Otázkou je, co si v takovém případě počít. Prodali byste svou ztrátovou investici? Na podobnou otázku se investorů zeptal výzkum ING, o kterém informuje server eZonomics

Na dotaz, zda by byli méně ochotní prodat svoji investici, pokud by generovala ztráty, celkem 64 % respondentů odpovědělo, že nikoliv, avšak 36 % – což není zanedbatelné číslo – odpovědělo, že ano. A jaká je vlastně správná odpověď? Základní investorská poučka radí buy low, sell high (kupuj levně, prodávej draze), což by naznačovalo, že pokud je cena nízká, pak není logické aktivum prodávat. Na druhou stranu, pokud se hodnota investice stále propadá ke dnu a generuje další a další ztráty, čím dříve ji prodáte, tím lépe pro vás.

Důvodem, proč řada investorů není ochotná včas prodat svá ztrátová aktiva, je tzv. averze ke ztrátě (loss aversion). Ta přímo vychází z tzv. prospektové teorie (prospect theory), jejímiž autory jsou Daniel Kahneman a Amos Tversky. Prospektová teorie v behaviorální ekonomii v podstatě nahrazuje neoklasickou teorii očekávaného užitku a říká, že skuteční lidé (narozdíl od homo economicus) se nedokáží dívat na zisky a ztráty stejnou metrikou.

Behaviorální finance: Jak se investoři (ne)učí ze svých chyb

Zatímco individuální investor homo economicus může být po celé délce své užitkové funkce typicky rizikově averzní, obyčejný investor je obvykle rizikově averzní v oblasti zisků, zatímco v oblasti ztrát riziko naopak vyhledává. Jinými slovy, jelikož lidé nesnáší ztráty, jsou ochotni podstoupit nepřiměřené riziko za možnost je vyrovnat (tedy počkat, zda se trend ceny neobrátí). Tím však paradoxně často vytváří nové a nové ztráty.

Vše také souvisí s tím, že lidé si často odmítají připustit, že udělali špatné rozhodnutí, a při rozhodování jim tak dělá problém ignorovat tzv. utopené náklady, tzn. takové, které již byly jednou vynaloženy, například na nákup oné investice. Mluví se zde o tzv. averzi k lítosti (regret aversion), kvůli které se zdráhají realizovat své ztráty, čímž by si vlastně přiznali své chyby, které už jsou ovšem dávno skutečností.

A jak se těchto zlozvyků zbavit? Především je důležité si uvědomit, že finanční trhy nesledují žádnou neprůstřelnou matematickou logiku, kterou byste se mohli řídit. Je to spíše ona Keynesova soutěž krásy, ve které musíte odhadnout nikoli nejhezčí obličeje, ale takové, které se zdají být nejhezčí ostatním. Občasné chyby jsou tak inherentní součástí investování a je potřeba jich nelitovat, ale snažit se včas zachránit, co se dá.

 

Newsletter