Zažíváme jízdu strojem času zpět do šedesátých let


10:09 • 27. července 2018

Tagy: Ekonomika, USA, Trump, clo, Obchodní válka, politika

Při pohledu na letošní nejdiskutovanější témata v médiích nebo při analyzování ekonomických ukazatelů či burzovních indexů nebudu zastírat. Jsem rozčarován. I když se planeta otáčí pořád stejně kolem své osy, se světem to už tak jednoduché není. Žijeme v době technologických zázraků, společenské osvěty a ekologického uvědomění. Zároveň ale žijeme na počátku možné globální obchodní války, na počátku možné změny světového řádu, a to při nepředvídatelné eskalaci nejen ekonomických vztahů mezi tradičními rivaly – Západem a Východem.

Jako ve špatném nekonečném seriálu

Kdyby někdo psal scénář k seriálu Lidstvo, myslel bych si, že aktuálně v TV sledujeme vykradenou epizodu Šedesátá léta. A to v mnoha ohledech. Tak třeba šedesátá léta byla typická velkou kulturní a společenskou revoltou mládeže. Novodobí Hippies (digitální nomádi a start-upisté) dnes opět chtějí měnit svět. Pouze přístup se mění. Evropa v „šedesátkách“ řešila své masivní poválečné dluhy, což upřímně není téma nikterak vzdálené situaci dnešní. Především u jihoevropských států se jedná o téma více než aktuální. Ekonomická migrace tehdy dostávala úplně nový význam vlivem osamostatnění mnoha bývalých kolonií (zejména v Africe). Dnes migrace opět plní přední strany novin. Vztahy mezi Západem (předně USA) a SSSR se v šedesátých letech vyhrotily až do Karibské krize. Dnes jsou vztahy s Ruskem nejhorší od konce Studené války. A mohl bych pokračovat… Nebo spíše by mohl pokračovat americký prezident Donald Trump. Nebo se již o to snaží.

Trump jako stroj času

Jediná věc, která je nyní od šedesátých let významně odlišná, je globální ekonomika a tvořící se globální společnost, která přestala být od nastoupení Trumpa do úřadu Američanům po chuti. Současná politika Trumpa a Trump sám tak reálně fungují jako stroj času, který nefunguje jako racionální mírný protekcionismus, ale jako zběsilá americká „redneck“ jízda, při které se pálí po dekády budované mosty a která vrací svět do šedesátých let. Do období cel a antidumpingu. Do období, kdy i koupit pomeranče byl problém.

Vrcholem všeho pak lze brát Trumpovo vyjádření, kterým dokáže nazvat svého největšího spojence Evropskou unii svým nepřítelem. A jak správně poznamenal jeho jmenovec Donald Tusk, předseda Evropské rady, opravdu hrozí změna globálního řádu. Nikterak k lepšímu. Evropa tak v současné situaci figuruje jako hráč s nejhorší pozicí v této globální ekonomické Hře o trůny. Když k tomu navíc přimícháme stále přítomné populistické a protekcionistické manýry uvnitř Evropské unie, mé rozčarování již mnozí z vás chápete. Brexit, nezávislost Katalánska apod. jen utvrzuje mé přesvědčení, že další ekonomická krize může být opět systémovou. Nyní však neselže systém bank a trhů, ale systém ekonomické a politické diplomacie.

I Česká republika je v ohrožení

Jsme otevřenou exportní ekonomikou, jejímiž největšími obchodními partnery jsou členské státy Evropské unie v čele s Německem. Těžíme tak z maximálních výhod, které jsou spojené se zónou volného obchodu. Při představě, že by byla zrušena zóna volného obchodu v EU a Schengenský systém, nelze hovořit o ničem jiném než o krizi. Vždyť samotný vývoz zboží a služeb všech 28 členských států Evropské unie je dovnitř Unie vyšší o 78 % než samotný vývoz třetím zemím mimo EU. Nejsme samozřejmě výjimkou.

Pokud by se zhoršily podmínky vzájemné obchodní výměny v EU, mohli bychom se rozloučit s predikcí růstu českého HDP o více než 2 procenta. Spíše bychom mohli pomalu začít sčítat budoucí ztráty. A nezachrání nás ani Průmysl 4.0, ani žádná sdílená ekonomika, ani společný výlet Zemana s Tvrdíkem do Číny.

Podobně je to i se vzájemnými vztahy EU – USA – Čína. Uvolnění vztahů pomáhá ekonomické výměně, a pokud jsou jednotliví aktéři ukáznění, antidumpingová politika může býti spíše výjimkou. Čím méně klacků na trati, tím se všem běhá lépe. Všichni však musí respektovat, že někdo závod holt doběhne první, někdo třetí a někdo poslední.

Doufám, že přijdou další sedmdesátá léta

Upřímně se již nemůžu dočkat, až tahle epizoda skončí a začne ta další. Po každých šedesátých létech přichází sedmdesátá. A v těch opravdových sedmdesátých letech byl neskutečně podpořen globální ekonomický růst a bylo „zaseto“ na globální blahobyt, který dnes všichni sklízíme. A dovolím si tvrdit, že na tom vydělali až na pár výjimek všichni. A mezi tyto výjimky rozhodně nepatřily EU, USA nebo Čína.

Tehdy se uvolnil zlatý standard, otevřely se nové možnost obchodu s Dálným východem díky Detente, zlepšovaly se vztahy s Ruskem a technologický pokrok zrychloval. Doufám tak, že další vysílanou epizodou bude epizoda Sedmdesátá léta a ta šedesátá brzy skončí. A doufejme že dřív, než USA zavedou cla na evropské automobilky.

Autorem textu je ředitel společnosti Starteepo František Bostl.

RSS

František Bostl se na trhu se pohybuje od roku 2010 a zkušenosti sbíral na manažerských pozicích u předních finančních institucí. V roce 2017 založil start-up finanční skupinu STARTEEPO Group, která provozuje první a jediný specializovaný IPO boutique v ČR. Dalším projektem skupiny je etický fond pro kvalifikované investory NEW AGE FUND, který se zaměřuje na investice do ekonomiky nového věku.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.