Deset let od „Argentiny na Dunaji“


14:07 • 13. března 2019

Tagy: ČNB, Ekonomika, Krize, měnová politika

Součástí dnešního obecného povědomí je, že česká ekonomika prošla globální finanční krizí velmi dobře a i domácí bankovní sektor ji přestál bez větších potíží. Ve skutečnosti jsme však v ČNB zažili několik horkých chvilek a museli jsme vyvinout dost velké úsilí k udržení důvěry zahraničních investorů, nadnárodních finančních institucí i domácí veřejnosti ve finanční stabilitu v ČR.

Největšímu tlaku jsme byli vystaveni vinou zavádějících informací zahraničních médií a významných mezinárodních institucí přesně před deseti lety. Tyto informace vytvořily u investorů dojem, že v ČR a v dalších zemích střední a východní Evropy si banky stejně jako v Maďarsku půjčily velký objem peněz ze zahraničí a využily je k poskytnutí rizikových úvěrů v zahraničních měnách. Odtud pramení termín „Argentina na Dunaji“ použitý v názvu tohoto příspěvku. S ohledem na současnou silnou nervozitu na globálních finančních trzích, která souvisí s nejistotou ohledně dalšího vývoje světové ekonomiky, stojí za to si připomenout, jak takové situace vznikají a jakou výzvou pro centrální banku může být jejich zvládnutí.

Prvotní šok po pádu Lehman Brothers

Globální finanční krize nepřišla z čista jasna. Již v srpnu a září 2007 se objevily problémy bank v USA a v Británii spojené s rizikovými hypotečními úvěry. Byly však vnímány jako lokální a izolované události, které se naší ekonomiky prakticky nedotýkají. Po pádu americké investiční banky Lehman Brothers 15. září 2008 však krize velmi rychle získala globální charakter. Na finančních trzích došlo k dramatickému nárůstu obav ohledně možného selhání dalších finančních institucí jako protistran transakcí. Důsledkem byl prudký nárůst rizikových prémií, zvýšení cenové volatility a pokles tržní likvidity. To se ve významné míře projevilo i na trhu českých státních dluhopisů. Na pokles tržní likvidity ČNB reagovala 14. října 2008 zavedením dodávacích dvoutýdenních repo operací s akceptací vládních dluhopisů jako zástavy. 20. listopadu 2008 pak ČNB do škály operací přidala i ty s tříměsíční splatností. Opatření měla2  podpořit hladké fungování trhu se státními dluhopisy a zabránit případnému přenosu problémů na zahraničních finančních trzích do českého finančního sektoru. Splnila svůj účel a situace na tomto trhu se uklidnila. Panika na světových finančních trzích se ale odrazila v prudkém poklesu zahraniční poptávky a následně i domácí ekonomické aktivity. Banky se začaly chovat mnohem obezřetněji, což se nepříznivě projevilo v omezení poskytování úvěrů. Důrazná a rychlá reakce centrální banky, která snížila své měnověpolitické sazby (viz graf níže), však zajistila, že úrokové sazby z úvěrů zůstaly na poměrně nízkých úrovních.

Výnosy českých státních dluhopisů, měnověpolitická sazba a měnový kurz v období krize (levá osa v %; měsíční průměry)

Bankovní rada ustanovila krizový tým složený ze zástupců celé řady útvarů, který se ve vypjatých obdobích první části krize scházel i každodenně. Důležitým předpokladem úspěšného zvládnutí krize byla pravidelná komunikace s Ministerstvem financí ČR a vládou ČR. Již v listopadu 2008 předložila ČNB vládě ČR materiál „Aktuální indikátory finanční stability a potenciální dopady globální finanční krize“, v němž informovala o vysoké míře odolnosti domácího bankovního sektoru a připravenosti ČNB řešit dopady krize, aniž by bylo třeba použít veřejné prostředky. Důležitým bodem tohoto materiálu byly výsledky zátěžových testů schopnosti bankovního sektoru ustát silné šoky, které byly zpracovány na základě rizikových scénářů dalšího makroekonomického vývoje. Na počátku února 2009 pak ČNB předložila vládě ČR rozsáhlou informaci „Aktuální prognóza makroekonomického vývoje a indikátory finanční stability“. Materiál uváděl, že skutečný makroekonomický vývoj se přiblížil rizikovým scénářům prezentovaným v listopadovém materiálu, ale stále platí, že domácí bankovní sektor nebude zdrojem problémů a k udržení jeho stability nebude zapotřebí zapojení veřejných prostředků.  

Druhá fáze krize v roce 2009

Složitějším úkolem se ale ukázalo udržení důvěry zahraničních subjektů. Globální finanční krize vyvolala pochybnosti ohledně stability rozvíjejících se ekonomik, jejich měny začaly oslabovat a požadované výnosy z jejich státních dluhopisů narostly3 . Této situaci se nevyhnula ani domácí ekonomika (viz graf výše). V únoru 2009 pak začaly problémy eskalovat. Příčinou byly zavádějící informace významných zahraničních periodik o finanční zranitelnosti domácí ekonomiky. Deník Financial Times 19. února 2009 nesprávně informoval, že zahraniční banky do České republiky k 30. září 2008 půjčily celkem 192 miliard dolarů (cca 4 biliony korun). Týdeník Economist 21. února 2009 v článku s názvem „Argentina on the Danube?“ chybně uvedl, že ČR je jednou ze zemí, jejíž padající měna způsobuje agónii domácností, které mají úvěry ve švýcarských francích či eurech. Dne 23. února 2009 uveřejnil Financial Times komentář pod názvem „Eastern crisis that could wreck the eurozone“, který varoval před situací v bankovních sektorech zemí střední a východní Evropy. ČNB na tyto „informace“ razantně reagovala svými prohlášeními4 . Vysvětlila, že média vychází z chybné interpretace zdrojové statistiky Banky pro mezinárodní platby (BIS), která konsoliduje bilance mezinárodních bankovních skupin. Konsolidované celky zahrnují bilance lokálních bank v jednotlivých zemích, jež jsou těmito skupinami vlastněny. Inkriminovaných 192 miliard dolarů tak představovalo sumu bilancí domácích českých bank tvořených převážně vklady a úvěry tuzemských domácností a firem, jejichž vlastníkem byla k uvedenému datu zahraniční banka.

Vysvětlování ČNB zpočátku úplně nezabralo. Komunikace vůči finančním trhům však vedla poměrně rychle ke stabilizaci koruny (viz graf výše), ale přesvědčit zahraniční subjekty o stabilitě domácího bankovního sektoru trvalo měsíce. Mimo jiné i z toho důvodu, že nesprávnou interpretaci dat převzaly nadnárodní instituce. Shodou okolností se na přelomu let 2008 a 2009 na své pravidelné misi nacházel v České republice tým Mezinárodního měnového fondu (MMF). 9. ledna 2009 prezentoval představitelům ČNB zprávu, v níž informoval o tom, že našel v domácím bankovním sektoru dva zdroje potenciálně velkých problémů. Prvním byly výše uvedené a ve skutečnosti neexistující závazky vůči zahraničním vlastníkům. Vzorovou ilustrací nešťastné interpretace dat BIS je výzkumný článek MMF z března 2009 s podivným názvem „Foreign Banks in the CESE Countries: In for a Penny, in for a Pound?“5 , který obsahoval např. níže prezentovanou tabulku.   

Druhým „problémem“, na který tým MMF poukazoval, byla údajná nadměrná výše mimobilančních položek domácích bank. Zde paradoxně ČNB doplatila na svou vysokou otevřenost, neboť prakticky jako jediná centrální banka široko daleko zveřejňovala statistiku těchto položek. Z dnešního pohledu je zřejmé, že rozsah těchto položek v mezinárodním srovnání nebyl u našich bank nijak vysoký. Ani jejich vlastní věcný obsah neměl nic do činění s rizikovými derivátovými či podobnými transakcemi, ale ČNB neměla data o situaci v jiných zemích k dispozici. Je docela pravděpodobné, že je neměli ani členové týmu mise MMF.

ČNB proto vyslovila s některými pasážemi připravené zprávy zásadní nesouhlas. Vzhledem k neochotě týmu MMF vyznění zprávy v plné míře revidovat pak využila možnost pozdržet její vydání. Získaný čas představitelé ČNB využili ke komunikaci se zahraničními investory, ratingovými agenturami i širší ekonomickou komunitou, v jejímž rámci informovali o skutečném stavu domácího bankovního sektoru a o nesprávnosti závěrů odvozovaných z mylně interpretované statistiky BIS. Když pak byla zpráva MMF 14. dubna 2009 publikována6 (dlužno dodat s již částečně zmírněným varováním před riziky), byl její dopad prakticky zanedbatelný.

Může se situace z roku 2009 opakovat?  

V roce 2010 již pravděpodobně všichni důležití analytici finančních a nadnárodních institucí věděli, že bankovní sektor v ČR financuje své úvěrové aktivity z domácích zdrojů v domácí měně a domácnosti si spoří i půjčují prakticky výhradně v korunách. Vzhledem k přirozené generační obměně není zaručeno, že tyto znalosti mají všichni analytici působící v současnosti. Proto se snadno může stát, že se v případě nějakého nového globálního finančního šoku opět objeví nesprávné informace, které povedou k narušení důvěry ve stabilitu domácího finančního sektoru. ČNB je na takovou situaci připravena a ví, že v takových případech musí reagovat rozhodně a že musí aktivně komunikovat. Činí tak i preventivně prostřednictvím informací a analýz zveřejňovaných zejména ve Zprávách o finanční stabilitě. 

Oproti některým jiným zemím navíc disponujeme v ČR jednou nespornou výhodou. Díky integraci dohledu nad všemi sektory finančního trhu a všech funkcí potřebných pro prosazování finanční stability má ČNB bezprostřední a komplexní přístup k informacím o reálné ekonomice i celém finančním sektoru. Ví, že musí konat sama a nemůže se spoléhat na to, že by případné problémy mohla vysvětlovat nedostatečnou funkčností jiných institucí. A to rozhodně neplatí pro všechny evropské země. 


1 Autor vyjadřuje poděkování Liboru Holubovi a Simoně Malované ze sekce finanční stability ČNB za cenné připomínky.

2 http://www.cnb.cz/cs/financni_trhy/penezni_trh/repo_parametry_uprava_2008.html.

3 V průběhu krize požadované výnosy 5letých státních dluhopisů nikdy nepřevýšily 5% úroveň z června 2008, která však nesouvisela se situací ve finančním sektoru, ale s očekáváními ohledně zpřísňování měnové politiky v prostředí zvýšených inflačních tlaků.

4 https://www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/tiskove_zpravy_cnb/2009/090224_reakce_ft.html.

5 https://www.imf.org/en/Publications/WP/Issues/2016/12/31/Foreign-Banks-in-the-CESE-Countries-In-for-a-Penny-in-for-a-Pound-22781. Původní verze článku, na kterou ČNB reagovala zásadními připomínkami již v lednu 2009, měla ještě problematičtější název „Foreign Banks in the CESE Countries: In for a Penny, in for a Pound ... or Penny-Wise, Pound-Foolish?“ a obsahovala razantněji formulované závěry.

6 https://www.imf.org/external/pubs/ft/scr/2009/cr09122.pdf. Viz zejména bod 13. na str. 8 zprávy nebo bod 20. na str. 13–14.

 

RSS

Narozen 28. 11. 1965 ve Slavičíně. Po ukončení inženýrského studia na Ekonomické fakultě VŠB-TU Ostrava v roce 1988 absolvoval na této fakultě v roce 1995 doktorské studium. V tomto roce také získal za práci “Portfolio model platební bilance (a jeho aplikace na ČR v letech 1992–1995)” ocenění Mladý ekonom roku udělované Českou společností ekonomickou. Od roku 1990 působí jako pedagog Ekonomické fakulty VŠB-TU Ostrava. V roce 1998 na VŠB-TU Ostrava habilitoval v oboru ekonomie. V roce 2002 byl jmenován profesorem pro obor ekonomie. Od roku 1999 do roku 2007 byl členem republikového představenstva České společnosti ekonomické a od prosince 2001 do ledna 2004 zastával funkci prezidenta této společnosti. Byl dlouholetým editorem časopisu Finance a úvěr – Czech Journal of Economics and Finance a od roku 2006 členem vědecké rady Karlovy univerzity v Praze.

V ČNB pracuje od roku 2000. V letech 2000 až 2006 zastával funkci člena bankovní rady ČNB. V souvislosti s touto funkcí byl v letech 2005–2006 členem výboru pro hospodářskou politiku OECD. Od roku 2007 zodpovídá za oblast analýz finančních trhů a v současnosti zastává funkci ředitele sekce finanční stability a zastupuje ČNB v poradním technickém výboru Evropské rady pro systémová rizika.



Přejít na diskusi

Přihlašte se, nebo zaregistrujte


Přihlásit se


Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.

Přihlašte se, nebo zaregistrujte

Tato sekce je dostupná zdarma pouze přihlášeným uživatelům.



Přihlásit se

Zapomněli jste heslo?




Pokud nemáte ještě účet, můžete si ho vytvořit zdarma.