Šimon Ornest (The Tap Tap): Černý humor je typická česká vlastnost

V životě opravdu prohrává jen ten, kdo všechno vzdává předem. Právě to symbolizuje logo kapely The Tap Tap, která vznikla původně jako hudební kroužek Jedličkova ústavu. Serveru Roklen24 to v rozhovoru řekl kapelník skupiny Šimon Ornest, jemuž se podařilo sehnat peníze na Startovači a na Hithitu. Na nové CD nyní kapela potřebuje půl milionu.  

The Tap Tap je velmi úspěšný projekt, který je zároveň pozitivním příkladem. Když se ohlédnete do minulosti, jak tato kapela vznikla? Kdo s nápadem přišel?

Kapela vznikla původně jako hudební kroužek na domově mládeže škol Jedličkova ústavu a škol (JÚŠ), kam jsem před více než 20 lety nastoupil jako vychovatel. Později se nám to, jak říká náš moderátor a tiskový mluvčí Láďa Angelovič, trochu vymklo z rukou… Nápad to byl původně asi můj. Když jsem nastupoval do JÚŠ jako vychovatel, hrál jsem v několika kapelách a muzika hodně pozitivně formovala můj život.

Můžete krátce vysvětlit, jak je kapela propojena s mateřskou organizací, kterou je Jedličkův ústav?

V době vzniku a existence The Tap Tap jako hudebního kroužku se u nás střídali členové tak, jak začínali a končili studium místních škol. Nyní jako zapsaný spolek TAP sídlíme v budově Jedličkova ústavu, které se od nepaměti říká Tapky. Máme zde zkušebnu, kterou pilotně budujeme jako bezbarierové nahrávací studio, kancelář a jednu učebnu. Sestava v Tap Tapu je stálá a všichni muzikanti jsou za svojí práci finančně hodnocení. Jako tým složený z bývalých i současných studentů reprezentujeme JÚŠ podobně jako úspěšný fotbalový tým :)…

V současnosti byste na nové CD potřebovali sehnat asi 500 tisíc korun. V minulosti jste finance úspěšně získali přes crowdfundingové portály Kickstarter a Hithit. O jaké peníze se jednalo a na co přesně jste peníze využili?

Na Startovači jsme úspěšně vybrali 150 tisíc korun na animovaný klip k písničce Moje Volba, později na Hithitu jsme získali přes milion korun na naše představení Nefňuka. Jedná se o unikátní projekt, kde například využíváme elektrické vozíky čtyř našich členů k rozhýbání velkých loutek a kulis na scéně. Aktuálně začínáme pracovat na písničkách pro opravdu malé děti a jejich rodiče. Chceme představit každého ze všech 15 členů Tap Tapu v jeho vlastní písničce o něm samotném, o tom co ho baví a zajímá, jaký je jeho běžný den. Zvlášť děti napadá při setkání s lidmi s handicapem spousta otázek a my na ně chceme v písničkách zábavným způsobem odpovídat.

Jak důležitý je pro vás černý humor, který se prolíná texty písní, ale i třeba grafikou a vizualizací webu?

Srozumitelná a vstřícná komunikace je základ úspěchu jakéhokoli projektu. Snažíme se jasně a zábavně říkat co a proč děláme a plánujeme a myslím, že se nám to daří. Chceme, aby našim písničkám lidé rozuměli a zpívali si je. Moc nás také těší, že v publiku vídáme stále více fanoušků v našich tričkách ve skvělém designu výtvarníka Honzy Augusty (www.e-tap.cz). Černý humor je typická česká vlastnost a naše výstava The Tap Tap načerno složená z vtipů o lidech s handicapem od osmi výtvarníků z časopisu Sorry funguje skvěle. Na našem facebooku nás sleduje už přes 30 tisíc fanoušků a my se i zde snažíme o maximálně zábavný kontakt a dialog.

Jaká je aktuální sestava?

Aktuálně ja nás na podiu dvacet, z toho pět profíků na tubu, alt saxofon, bicí soupravu, příčnou flétnu a kytarové klávesy. Máme je rádi, ale stále také hledáme muzikanty s handicapem, kteří by je v budoucnu nahradili.

Jak vzniká hudba a kdo píše texty?

Jsme hrdí na to, že na našem posledním CD Noha na kolejích už máme všechny písničky vlastní. Texty pro nás napsali např. Tomáš Belko, Xindl X, Pavel Bělobrádek, Jaroslav Svoboda, Jan Kalina, Jiří Ornest a Rudolf Brančovský. Muziku máme od Matěje Belka, Xindla X, Michala Nejtka, Romana Pallase, Šimona Ornesta…

Máte nějakou konkrétní cílovou skupinu posluchačů?

Moc nás těší, že zájem o nás se prolíná všemi cílovými skupinami. Fanoušci i pořadatelé se nás naučili vnímat jako běžnou zábavnou kapelu, kterou je možné si objednat na soukromou akci i velký festival.

Na jakých akcích raději vystupujete? Jsou to velké festivaly nebo menší kluby?

Víte, pro muzikanty je nejdůležitější odezva publika. Tím nemyslím jen potlesk, ale celkovou atmosféru a reakce. Někdy je skvělá nálada a super odezva na úplně malých akcích, někdy na velkém fesťáku…

Jaké mají členové kapely vztahy s jinými muzikanty? Máte nějaké vyloženě „spřátelené kapely, zpěváky“?

Musím říci, že se všemi, s kým jme doteď spolupracovali máme výborné vztahy. Ale přece jen, písnička Řiditel autobusu je pořád náš největší hit a spolupráce s Xindlem X je výjimečná. Na Noze na kolejích odvedli veliký kus skvělé práce Tomaš a Matěj Belkovi a moc si vážíme setkání s Wabi Daňkem a Lou Fanánkem Hagenem.

Je vůbec ve světě nějaká podobná kapela jako The Tap Tap?

Pokud víme, existuje pár úspěšných kapel lidí s handicapem. Většinou se ale jedná o muzikanty se stejným, nebo hodně podobným postižením. Myslím, že jsme v tomhle unikátní týmem složeným z hudebníků s opravdu mnoha různými handicapy, kteří fungují jako skvěle sehraný tým.

Největší hit The Tap Tap „Řiditel autobusu“. Jaký song je ale Váš nejoblíbenější?

Já mám rád všechny naše písničky. Myslím ale, že současný největší hit je song Džony Macháček. Proto k němu také chystáme natáčení klipu. Záběry by měly vzniknout při workshopu s vězeňkyněmi ve Světlé nad Sázavou a následném našem společném koncertu na místním vězeňském dvoře. Držte nám palce, ať se to povede…

Co má symbolizovat logo kapely – „Lev se zaťatou pěstí na vozíčku“?

To, že v životě opravdu prohrává jen ten, kdo všechno vzdává předem.

 

Newsletter