Do důchodu bez úspor aneb Křik a pláč penzijních fondů

Lidé stále častěji odcházejí do důchodu bez finančních úspor. Mladší generace si pak čím dál tím méně spoří. Fakt, že svět bude brzy čelit financování důchodů několika stovkám milionů lidí navíc oproti současnosti, tedy rozhodně není příjemným zjištěním. Vedoucí investičního fondu Russell Investments, který spravuje aktiva v hodnotě 287 miliard dolarů, Michelle Seitzová pro Financial Times (FT) uvedla, že právě výše zmíněné je hlavní existenční hrozbou pro penzijní fondy.

V roce 2050 dosáhne mezera mezi tím, kolik bude našetřeno na důchody, a tím, kolik peněz bude potřeba, tj. v originále savings gap, celosvětově 400 bilionů dolarů. V roce 2015 přitom dosahovala „jen“ 70 bilionů, uvádí data World Economic Forum ve své zprávě We Will Live to 100. Nejhorší scénář zaznamenávají Spojené státy a Indie – jejich savings gap bude růst pět, respektive deset procent ročně. V absolutních číslech to například pro Indii bude znamenat posun z dnešních podprůměrných 3 bilionů dolarů na 85 bilionů, které budou na důchody chybět.

Úspory na důchod a jejich míra růstu utržily tvrdou ránu při poslední finanční krizi, a to zejména kvůli nízkým úrokovým sazbám. „Mnoho lidí v mém sektoru mluví o velkých výzvách, jako jsou například pasivní fondy nebo fondy bez poplatků. Já si ale myslím, že největší výzvou pro odvětví penzijních fondů je právě savings gap a fakt, že lidé méně spoří,“ uvedl Seitzová pro FT.

Zisky z investic půjdou dolů

Podle zprávy WEFu se počet lidí v důchodovém věku (65 a více) do roku 2050 více než ztrojnásobí ze současných zhruba 600 milionů lidí na 2,1 miliardy. Samozřejmě vzroste i počet pracujících, ale stále se budeme pohybovat v prostředí čtyř zaměstnaných na jednoho důchodce, kdežto dnes je pracujících na jednoho penzistu osm, řečeno v globálním průměru. Mezi další klíčové problémy pak zpráva řadí nízkou finanční gramotnost a také investiční prostředí s nízkým růstem. A právě u posledního zmiňovaného se v dlouhodobém horizontu podle WEF očekává růst akcií o pět procent a u dluhopisů pouhá tři procenta (i tak jde dle mnohých názorů o poměrně odvážný výhled). Růst úspor na důchody formou investic však bude oproti současnosti zřejmě ještě slabší.

Konec roku a vyděšení investoři. Investiční příležitosti nevymizely

Politici i ekonomové si s touto časovanou bombou lámou hlavu. V některých zemích byl penzijní systém zaveden se záměrem poskytovat podporu po dobu 15 let, ale ve skutečnosti jde spíše o 30. Vedoucí fondu Russel Investments Michelle Seitzová proto navrhuje některá z často citovaných řešení jako pozdější odchod do důchodu, vyšší daně nebo efektivnější investování ze strany penzijních fondů. Pro představu, do důchodu míří denně jen v USA asi 10 tisíc lidí. A vzhledem k slabšímu trendu úspor mladší generace mileniálů se tamní mezera v sektoru investic intenzivně prohlubuje.

Podle Joshui Rauha ze Stanfordovy univerzity je na tom odvětví investičních fondů dobře, pouze pokud jsou na tom dobře lidé, kteří do něj investují. Podle studie MSCI, která zkoumala 9000 tisíc firem, Evropa a Spojené státy mají nejhorší firemní financování penzí na světě.

Aktivní role státu?

Otázkou je, zda by měly vlády mladší ročníky nutit do investování. „V Americe existuje silné přesvědčení, že každý si má udělat své rozhodnutí. Pokud se však lidé dostanou do důchodového věku, nemají dostatek peněz a zbytek populace je musí živit, tak to nutně vzbuzuje otazník, jestli jde o správný systém,“ uvedl Kunal Kapoor, výkonný ředitel Morningstar.

Globální ekonomika šlape. Znáte ale světový index nejistoty?

V České republice je zodpovědnost přenášena spíše na individuální osobu než na firmy. Druhý pilíř důchodové reformy u nás nezafungoval. Ve světě to však není o moc odlišné. Největší druhé pilíře fungují ve Velké Británii a Spojených státech. Podle zprávy WEF byla ale savings gap v roce 2015 v tomto pilíři zanedbatelná (viz str. 8), konkrétně jedno procento z toho, co chybělo na důchody.

„Pro politiky není důchodová reforma oblíbeným bodem programu. Není jednoduché systém napravit. Kandidáti navíc nejsou voleni podle toho, jestli říkají o problémech pravdu. Zatím je jednoduché tento problém ignorovat. Jednou však nastane čas, kdy to už nebude možné. V té době ale bude možná až příliš pozdě,“ uzavřela Seitzová.

Newsletter