Rychlá urbanizace, demografické a sociální změny. Lidé stárnou a zaměření ekonomiky se přesouvá ze Západu směrem do Asie. Průlomové změny v technologiích, klimatické změny a nakonec hrozící nedostatek zdrojů. To jsou megatrendy, na které reaguje cirkulární ekonomika. Nejen o tom v rozhovoru pro server Roklen24 mluvil Manuel Asali, viceprezident konzultační společnosti Nexant. Rozhovor se uskutečnil během konference Reactions 2018, kterou pořádal petrochemický holding Unipetrol.
Jaké země jsou lídry v oblasti cirkulární ekonomiky?
Řekl bych, že to jsou evropské země – například Nizozemsko nebo Německo. Nejde jen o Evropu, ale také o Severní Ameriku. Kdybychom se podívali na tuto činnost celosvětově, pak několik zemí již konkrétní kroky podniká. Například Čína právě vydala zákaz dovozu plastového odpadu.
Jaké firmy jsou podle vás v oblasti cirkulární ekonomiky napřed?
Pokud bychom zmiňovali firmy, které se věnují polymerům, tak to jsou firmy LyondellBasell, Borealis a SABIC. Ty se totiž již cirkulární ekonomice aktivně věnují.
Jak může cirkulární ekonomika ovlivnit trh práce?
Vytvoří určité příležitosti, ale bude to také spojeno s nějakými nevýhodami. Malé společnosti, které se začnou věnovat recyklaci, budou totiž potřebovat nové zaměstnance a budou se muset zaměřit na logistiku i na její uspořádání.
Při vaší prezentaci na Reactions 2018 jste zmínil tři známá „R“ (Reduce – Reuse – Recycle). Můžete čtenářům vysvětlit, co se pod tím skrývá?
Pokud hovoříme o snížení (Reduce), jde o potřebu menšího množství polymerů. Nové využití (Reuse) znamená najít nový způsob využití materiálu ještě předtím, než je na konci své životnosti. „Recycle“ je pak recyklace polymerů, která se dá provádět různými způsoby. Mechanická recyklace může být uzavřená smyčka – pokud bychom vzali plastovou láhev na vodu a zrecyklovali ji, dostaneme úplně stejnou láhev. Nebo kaskádová recyklace – stejnou láhev zrecyklujeme a máme nový výrobek, většinou výrobek nižší hodnoty.
Zmínil jste ještě sběr. Uvedl jste, že 90 procent plastů v moři pochází z deseti velkých světových řek. Jak tento problém řešit?
Zaprvé musíme znemožnit, aby plasty unikaly v místě původu. Některé firmy, ale i neziskové organizace (například v Indonésii) již pracují na tom, aby se podařilo vybudovat místa sběru. Tím by došlo k zamezení úniku produktů do vnějšího prostředí. Je to spojeno s obrovským vydáním energie a času, protože musíte investovat do vzdělávacích kapacit. A musíte také být schopni vysvětlovat a budovat jednotlivá sběrná místa na obecní úrovni.
Velmi mě při Vaší prezentaci zaujala jedna věc. Řekl jste, že v Keni můžete jít na čtyři roky do vězení za to, že používáte plastovou tašku. Fungovalo by toto opatření v západní Evropě v západní civilizaci?
Nefungovalo. A myslím si, že taková opatření ani nepotřebujeme, protože systémy sběru ve vyspělé Evropě jsou relativně účinné. Většina plastů se už sbírá a jsou buď recyklovány, jde o malé procento, nebo jsou spalovány. Abych to vysvětlil – Keňa se rozhodla tento krok přijmout, protože jejich sběrná místa jsou buď velmi špatná, nebo neexistují vůbec.
Uvedl jste, že polymery soutěží jeden s druhým a že nahrazují jiné materiály. Pokud tedy budou soutěžit, kdo bude vítěz?
Hlavními vítězi budou polypropylen a polyethylentereftalát (PET), jelikož mají mnoho výhod. Jsou lepší než jiné polymery a je snazší je recyklovat. Na přední příčce bude ještě také polyetylen. Takže tyto tři budou nahrazovat jiné polymery jako třeba polystyren. Navíc jsme schopni zlepšovat vlastnosti těchto polymerů, což může nahradit jiné materiály jako kov, ocel nebo i sklo.
V prezentaci jste zmínil také několik megatrendů ve Vaší branži. Které to budou?
Je jich pět nebo šest. Utvářejí, jak bude náš svět vypadat v budoucnu. Jedním z nich je rychlá urbanizace, lidé se stěhují do měst a města rostou. Další jsou demografické a sociální změny, lidé stárnou a zaměření ekonomiky se přesouvá ze Západu směrem do Asie. Pak tu máme průlomové změny v technologiích, klimatické změny a nakonec hrozící nedostatek zdrojů.
