Příjmové, případně související majetkové, nerovnosti jsou jak nekonečným tématem společenských debat, tak důležitým ekonomickým fenoménem. O tom svědčí i fakt, že její rozsah koreluje s výskytem spousty negativních jevů, ať už jde o kriminalitu, sebevraždy či třeba obezitu. Čím ale vysvětlit výskyt a rozsah samotné nerovnosti?
Možná na první pohled trochu překvapivým prediktorem příjmové nerovnosti na úrovni země se ukázala být skladba a složitost jejího exportu. Tímto vztahem se v řadě svých článků vydaných za posledních 10 let zabývá César Hidalgo, profesor z Massachusettského technologického institutu (Massachusetts Institute of Technology, MIT).
Výzkum, jenž Hidalgo nedávno provedl se svými kolegy Dominikem Hartmannem, Miguelem R. Guevara, Cristianem Jara-Figueroa a Manuelem Aristaránem, významnost tohoto spojení jen potvrzuje. Autoři článku, který byl publikován odborným časopisem World Development, ukazují, že za jinak stejných okolností koreluje komplexita exportu s mírou příjmové nerovnosti.
Zpět ke Kuznetsovi: Kapitalismus vs. nerovnost
Jinými slovy, pokud porovnáváme podobně rozlehlé země se srovnatelnou velikostí ekonomiky, mělo by platit, že čím složitější je zde skladba produkce tvořící vývoz, tím menší rozdíly v příjmech by měly v zemi panovat. Záměrně přitom autoři nepoužívají výraz diverzifikace exportu, jelikož ta je podle nich jen jedním z faktorů komplexity. Důležitou roli hraje také to, jakou úroveň odbornosti statky produkované pro export vyžadují, stejně tak jaký stupeň rozvoje technologické infrastruktury je potřeba.
„Takže pokud jste v zemi jako Venezuela, bez ohledu na to, kolik peněz Chavez nebo Maduro utrácí, nebudete schopni snížit nerovnost, protože všechny peníze přichází z jednoho odvětví a 30 tisíc lidí, kteří se na tomto odvětví podílejí, samozřejmě budou mít ekonomickou výhodu,“ říká Hidalgo. „Avšak jestliže žijete v zemi, jako je Německo nebo Švýcarsko, kde je ekonomika velmi rozmanitá a existuje mnoho lidí, kteří vytvářejí peníze v mnoha různých odvětvích, budou podniky pod mnohem větším tlakem vedoucím k inkluzi a většímu přerozdělování,“ vysvětluje profesor podstatu procesu, jakým komplexita produkce země, a tedy i exportu, vede k nižší příjmové nerovnosti v ekonomice.
Kdo vládám zdražuje zadlužování? – https://t.co/5I09iNDDcb https://t.co/pI3E7H6rjQ prostřednictvím @roklen24 #government #debt #Rating pic.twitter.com/cjPIMGISY1
— Roklen24.cz (@roklen24) 13. února 2019
V návaznosti na klíčovost tohoto vztahu při determinaci struktury příjmů ve společnosti zpochybňuje Hidalgo účinnost vládních přerozdělovacích politik. „Co nám tyto nové výsledky říkají, je, že účinnost politik je omezená, jelikož nerovnost žije v rámci různých hodnot, které jsou určeny základní strukturou ekonomik,“ upozorňuje profesor z MIT.
Na jedné straně je tedy relativizována možnost snížit nerovnost pomocí tradičního receptu v podobě přerozdělování od bohatých k chudým. „Když lidé mluví o roli politiky v nerovnosti, existuje implicitní předpoklad, že vždy můžete snížit nerovnost pomocí pouze redistribučních politik,“ uvedl Hidalgo.
Na straně druhé ovšem autoři poukazují na možnost působit na rozdělení příjmů v ekonomice pomocí strukturálních politik, které by ovlivňovaly odvětvovou skladbu produkce země, včetně jejího exportu. V tom případě je však potřeba brát v potaz, v jakých odvětvích existují komparativní výhody dané ekonomiky, což jsou nicméně obvykle právě ty, které převládají.
