Učitelé nám koupili dobrý rating. A učitelé nám koupí jeho další zlepšení

Moody’s nám zvýšilo rating na Aa3, což je pozitivní zpráva. Radost může zkalit fakt, že Moody’s pouze dorovnalo v hodnocení ČR své konkurenty, tedy Standard & Poor’s a Fitch. Všechny hlavní ratingové agentury nás nyní shodně řadí mezi země se čtvrtým nejlepším ratingem.

ČR se řadí mezi světovou špičku ohledně makroekonomické stability, v tom jsme fakt silní. V porovnání s ostatními zeměmi máme velmi málo vnějších nebo vnitřních nerovnováh. Moody’s nicméně v komentáři vypíchnul nízké zadlužení. Investoři do státních dluhopisů se logicky zajímají, zda daný stát bude schopen svůj dluh splatit. Moody’s hodnotí schopnost splácet dluh státu, takže nízké zadlužení tuto schopnost zvyšuje. To je potřeba si uvědomit, při čtení této zprávy. Mě by více zajímalo, jaké aktiva má ČR, respektive jaká je „současná hodnota budoucí České Republiky“. V tomto pohledu je mi bližší akciový investor. Akciové investory zajímá, zda firma má takovou vizi, kterou je schopna naplňovat, která ve finále povede k zhodnocení investice.

Pokud se budeme dívat akciovým způsobem na ČR, tak narazíme na dlouhodobě podfinancovanou infrastrukturu. Nejen tu fyzickou (oblíbené dálnice), ale i tu myšlenkovou díky dlouhodobě nízkým výdajům do vzdělávání. Kolega Michal Skořepa před nedávnem například spočítal, že stát od devadesátých let postupně ušetřil na mzdách učitelů tolik, kolik by mu stačilo na výstavbu Temelína: kumulovaně přes 500 mld. CZK. Tak moc byly a jsou mzdy učitelů podhodnocené ve srovnání s mzdami ostatních vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. A i díky učitelům tak máme nízké zadlužení státu.

Dále, když se podíváte na země, které mají stejný rating jako my, tak zjistíte, že my dluh státu máme zdaleka nejnižší. Belgie je Moody’s hodnocena jako stejně riziková země, ale s dluhem třikrát vyšším. Výše dluhu tak ne vždy brání k vyššímu ratingu. Můžeme si myslet, že Belgie vyniká v jiných parametrech. Ale ne. Belgie je i v hodnocení Doing Business až za námi: my jsme na 35. místě, Belgie 45. V žebříčku Global Competitiveness Index je sice Belgie (21.) před námi (29.), ale ne o parník. Přitom s třikrát vyšším dluhem. Tímto vyšším dluhem si není schopna zafinancovat lepší podnikatelské nebo konkurenceschopné prostředí. V případě Tchaj-wanu naopak ano: v Doing Business jsou na třináctém místě. Troufám si říci, že Belgie má vyšší rating, než si zaslouží.

Má se za to, že zlepšení ratingu zlevní financování státu. V našem případě to tak nemusí být. Ale nemyslím to špatně. Za prvé, největší zájem investorů a tedy i nastudování naší ekonomiky z jejich strany jsme si zažili během kurzového závazku ČNB. Nerezidenti (=zahraniční investoři) nyní drží přes 40% domácích státních dluhopisů. Před kurzovým závazkem to bylo 10%.

A navíc trhem oceněné pravděpodobnost defaultu (tzv. Credit Default Swap) máme ve skupině zemí s ratingem Aa3 zdaleka nejnižší. Jinými slovy, ratingové hodnocení se pouze přiblížilo k tomu, s čím počítá trh. Trh už nyní po nás vyžaduje velmi nízkou prémii za to, že půjčuje zemi z Východní Evropy.

Pokud se chceme posunout v hodnocení na lepší pozice v ratingovém hodnocení, tak musíme změnit strategii. Plně jsme vytěžili makro stabilitu a nízké zadlužení. Tam už nemáme velký prostor pro zlepšení. Nyní jsou na řadě investice, a to nejen do dálnic, ale především do lidí, jejich vzdělávání a zlepšování podnikatelského prostředí.

Newsletter