Kolik stojí Financial Times?

Britský vydavatelský gigant Pearson prodává Financial Times Group i svůj 50% podíl ve skupině The Economist Group, v obou případech jde společnosti vydávající stejnojmenná periodika. Zpráva proběhla médii již minulý měsíc. Velmi pravděpodobná otázka, kterou si „amatér“ v oblasti trhu fúzí a akvizic klade, zní, jak je vůbec možné si takováto jména koupit?

Peníze nejsou problém

Částky zmiňované u těchto transakcí jsou v řádech miliard, respektive 1,3 miliardy dolarů za FT a 0,7 miliardy za podíl v časopisu Economist. V žádném případě ovšem nejsou nijak astronomické, například ve srovnání s fúzí AOL a Time Warner, která byla objemově více než stokrát větší.

Jedná se o Veblenův statek?

Když světová média o transakci píší, mezi nimi i samotný cíl převzetí Financial Times, mluví o „trophy assets“, chcete-li luxusní nebo přepychové statky. V ekonomické teorii se občas používá výraz Veblenův statek, jehož poptávková funkce je rostoucí od určité ceny. Tím rozumíme, že lidé si rádi dopřávají drahé věci, čím dražší, tím lepší, přičemž užitek pramení zejména z toho, že ostatní spotřebitelé si daný statek nemohou dovolit. Koncept je to v zásadě jen teoretický a v praxi se mluví spíše o luxusním zboží – trophy assets.

Právě o luxusních statcích a jejich oceňování píše Aswath Damodaran ve svém posledním blogu. Poukazuje na to, že výraz „trophy asset“ se často váže k obchodu s nemovitostmi či sportovními týmy. Dle Damodarana mají tato aktiva tři základní charakteristiky:

1. Jedinečnost – zdrojem může být přírodní vzácnost, historická hodnota nebo regulace.
2. Značka – svoje jméno si statky získaly díky dlouhodobým úspěchům nebo jsou široce sledovány.
3. Vytváří cash flow – na rozdíl od sběratelských trofejí, tato aktiva generují hotovostní toky – můžeme je proto ohodnotit.

Přepych z definice něco stojí, nese s sebou také trochu negativní nádech. Proto Damodaran na svých stránkách zveřejnil jednoduché valuační odhady a snaží se nastínit férovou cenu zmíněných periodik. Jeho závěry shrnuje tabulka níže:

Zdroj: Damodaranův blog

Nejdůležitější je pro naše úvahy poslední řádek, který, za daných předpokladů, odhaduje, o kolik kupci Exor a Nikkei přeplatí své akvizice. Na první pohled je jasné, že částka, o kterou přeplatil japonský kupec za FT, je mnohem vyšší, než v případě druhém.

1 za cenu 2

Dle této valuace zaplatila japonská mediální skupina Nikkei dost na to, pořídit si rovnou dvoje noviny (pokud by nějaké obdobné byly k mání). Velmi pravděpodobně to není ale tím, že by analytici Nikkei nebo najatí poradci nedokázali spočítat vnitřní hodnotu FT. Damodaran komentuje vysokou prémii ze třech různých pohledů, které ji dokáží do větší míry ospravedlnit.

1. Současná hodnota budoucích toků akvizice může být nižší, než zaplacená cena, jelikož firmy byly řízeny neefektivně a kupující dokáže lépe využít jejich potenciál. V případě The Economist, který zaplatil zhruba férovou cenu, tento argument nepřichází v úvahu. Financial Times by měly skýtat větší prostor pro růst, neboť někteří poukazovali na neochotu skupiny Pearson dostatečně zainvestovat v USA.
2. Synergický efekt je samozřejmě nezávislý na tom, zdali cíl transakce dostane nálepku „trophy“ či nikoliv. Damodaran vidí akvizici jako smysluplnou, pokud Nikkei bude cílit zejména na asijský trh.
3. Příležitostní motiv je v tomto případě ilustrován významnou digitalizací vydavatelského průmyslu v posledních letech. Nadto s masivní a loajální základnou obou periodik, vidí Damodaran zajímavý růstový potenciál. A co se týče technologických revolucí, je Japonsko určitě zemí, o které bude v následujících letech slyšet.

Cena vs. hodnota

Rozdíl, nad kterým ekonomové debatují stovky let, se projevuje i v této transakci a obecně pro luxusní statky bývá větší. Damodaran připomíná, že cena je určena poptávkou a nabídkou a není funkcí vnitřní hodnoty. Toto také ilustruje na příkladu Steva Ballmera, který si za 2 mld. dolarů udělal radost nákupem basketbalového týmu Cliippers, přičemž vnitřní hodnota klubu byla maximálně 1,2 miliardy. Na druhou stranu poznamenává, že je zásadní rozdíl mezi tím, když utrácí bývalý šéf Microsoftu a veřejně obchodovaná společnost Nikkei.

Nicméně, nikdo kromě ředitelů japonské společnosti neví, co s novou akvizicí Nikkei přesně zamýšlí. Když Jeff Bezos koupil Washington Post, dostal také nálepku kupujícího „trophy assets“, přičemž se v současnosti mluví o zásadní restrukturalizaci společnosti, která by měla přinést kýžený investiční výnos.

Závěrem Damodaran poukazuje na to, že vzhledem ke konstantnímu počtu přepychových aktiv, ať to jsou sportovní týmy nebo periodika, se s rostoucím počtem miliardářů dá očekávat, že tento specifický trh bude ovládán spíše cenou, než hodnotou.

Tím pádem, až bude váš oblíbený časopis nebo fotbalový klub na prodej, což v druhém případě není v ČR nepravděpodobné, připravte se, že si budete muset trochu připlatit.