Současná pozice Fedu? Hlavní úroková sazba zůstává na dosah nuly (tedy 0,25-0,50 %). S výraznějším růstem úrokových sazeb Fed počítal nejdříve v roce 2016, tyto sázky ale postupně ochládají se špatnými daty z amerického trhu práce. Fed chce vidět stabilní zlepšení na trhu práce a ekonomiky celkově, než o případné další změně kurzu měnové politiky rozhodne. Zároveň, superuvolněná politika zůstane po delší období, pokud nedojde k akceleraci inflace. INFLACE.
V předchozích textech seriálu AKADEMIE jsme rozebrali jak Fed, tak americký trh práce jako oblast americké ekonomiky, která poutá nejvyšší pozornost Fedu. Dnes se zastavíme u druhého pro Fed klíčového parametru po trhu práce – inflace.
Obvyklými ukazateli cenového vývoje (inflace) v ekonomice jsou spotřebitelské ceny a ceny výrobců. V americké ekonomice tomu není jinak. Šestým nejsledovanějším indikátorem americké ekonomiky (93,75 b.) optikou našeho seriálu je index spotřebitelských cen (jeho meziměsíční změna), 17. pak index cen výrobců.
Historie vykazování indexu spotřebitelských cen (dále jako CPI) sahá až k únoru roku 1947 při měsíční periodě, současným poskytovatelem údaje je americký úřad Bureau of Labor Statistics (BLS). Výchozí sledovanou podobou jsou meziměsíční změny v procentech na sezónně očištěných datech. CPI je měrou spotřebitelské inflace a odráží vývoj cen, zaplacených spotřebitelem za stanovený tržní koš zboží a služeb. Údaj se dozvídáme obvykle v polovině měsíce následujícího za měsíc sledovaný.
CPI je procyklickým ukazatelem. Inflace má tendenci stoupat při hospodářském vzestupu a klesat v dobách útlumu či recese. Obecným dopadem na finanční trhy je: vyšší než očekávaná inflace je negativní pro akciový trh vlivem dopadu vyšší inflace do vyšších úrokových sazeb. Pro dluhopisy to znamená pokles cen a růst výnosů spolu s růstem úrokových sazeb.
Než celkový index spotřebitelských cen (CPI MoM) ale analytici a ekonomové sledují za americkou ekonomiku spotřebitelské ceny, očištěné o volatilní vývoj cen potravin a energií (CPI Ex Food and Energy MoM). Výraznější reakci trhů vyvolává obvykle jen výrazné odchýlení ukazatele od konsensu. Tento „jádrový“ index spotřebitelských cen je považován za přesnější míru inflace proti CPI celkovému. Rozdíl v meziměsíčním i meziročním vývoji s cenami potravin a energií a bez nich je patrný z přiložených grafů.
Analogicky cenovému vývoji u spotřebitelů jsou sledovány ceny na výstupu z výroby. Ceny výrobců či jinak řečeno totéž produkční ceny jsou v americké ekonomice vykazovány s měsíční frekvencí počínaje květnem roku 1947 a trhu se informace o nich vždy dostane o den dříve, než o vývoji CPI. Jinak řádově rovněž v polovině měsíce následujícího za měsíc sledovaný. Poskytovatelem údaje je shodně s indexem CPI Bureau of Labor Statistics (BLS). Shodně k indexu CPI rovněž platí, že lepší měrou inflace na výstupu z výroby, než celkový index produkčních cen (PPI MoM) je jeho očištěná podoba o ceny potravin a energií (PPI Ex Food and Energy MoM).
Produkční ceny jsou měrou velkoobchodních cen na úrovni producentů, a to jak za spotřebitelský segment tak zboží dlouhodobé spotřeby. Z pohledu dopadu kladného či záporného odchýlení údaje od konsensu na finanční trhy platí napsáno analogické, jako u indexu CPI. Finanční trh reaguje obecně negativně na vyšší než očekávanou změnu produkčních cen. U akciového trhu opět platí, že inflace je nežádoucí skrze růst úrokových sazeb.
U PPI můžeme vysledovat, že ukazatel je citelně proměnlivější oproti indexu CPI zejména v podobě neočištěné o potraviny a energie, ale i v podobě očištěné o tyto dvě skupiny. PPI pokrývá dokončené spotřebitelské zboží, potraviny, zboží kapitálové povahy a energie. Data přitom kryjí tři základní fáze produkce: jednak dokončenou výrobu, ale také rozpracovanou výrobu a materiály, což je významné pro sledování budoucího vývoje cen. S ohledem na vyšší volatilitu ukazatele je ekonomy a analytiky v případě sledování trendů používáno v praxi proložení klouzavými průměry o délce šesti měsíců ale i více.
Po shrnutí ukazatelů spotřebitelské a produkční inflace v americké ekonomice se vraťme k Fedu. Měrou inflace, preferovanou Fedem, je totiž ještě jiný ukazatel: index výdajů na osobní spotřebu (PCE Price Index).
Také tento index je publikován v podobě neočištěné a očištěné o ceny potravin a energií, přičemž očištěný index je označován jako „Core PCE Price Index“ a je právě tou podobou, preferovanou Fedem. Tento index je preferován před indexem CPI, protože je blíže skutečným životním nákladům s ohledem na to, že CPI index „měří“ fixní koš zboží a služeb. PCE odráží ceny, zaplacené spotřebiteli za domácí nákupy zboží a služeb při zahrnutí jak statků dlouhodobé spotřeby (durables), tak běžné spotřeby (non-durables) a služeb.
Vypovídací hodnota indexu PCE jde ve třech základních směrech. Je odrazem vývoje inflace za spotřebitele jako skupinu, za kterou osobní výdaje tvoří zhruba dvě třetiny celkových výdajů domácností a za kterou jde zhruba 70 procent celkového ekonomického výstupu.
Kromě toho vypovídá o rozdělení příjmů domácností mezi spotřebu (kolik vynakládají na spotřebu) a úspory. Index PCE dále umožňuje sledovat trendy ve vývoji cen u různých druhů zboží a služeb, které domácnosti nakupují a jejich odezvu na cenový vývoj u tohoto zboží či těchto služeb. Index tedy umožňuje sledovat prudkost reakce nákupů domácností na pokles či růst cen zboží a služeb, jinak řečeno učinit si úsudek o elastičnosti poptávky.
V příštím díle AKADEMIE se dostaneme – při respektování sestupného pořadí dle sledovanosti – na údaj o americkém HDP. Ukážeme si specifika, která má proti evropskému počítání. A pak už se dostaneme na ty ukazatele, které jsou pro pojetí tohoto seriálu stěžejní: výhledové, předstihové, ty, které o kondici ekonomiky napovídají s předstihem před statistiky.
