Komplex vzájemných sankcí mezi Ruskem a Evropskou unií se vytváří postupně od března 2014. Přibývají doprovodná opatření, která mají za cíl zmírňovat sankce druhé strany. Vzájemnou sankční přestřelku zahájila EU tradičním způsobem. Zavedla tzv. cílené sankce zaměřené na úzkou skupinu osob spojených s politikou Ruska vůči Ukrajině. Osoby na seznamu mají zákaz vstupu na území EU a jejich prostředky ve finančních ústavech v EU jsou zmrazeny.
Mugabe, Krym, zbraně
S cílenými sankcemi (někdy používáno též označení chytré sankce, smart sanctions) má EU v posledních desetiletích poměrně bohatou zkušenost. Připomeňme sankční režim vůči vojenské juntě v Barmě/Myanmaru nebo vůči Mugabeho režimu v Zimbabwe. Výhodou je, že taková sankční opatření nepostihují zemi jako celek, ale jen vybranou skupinu jejích představitelů, kteří se na seznam dostanou na základě konkrétních činů porušujících lidská práva nebo, jako v případě ruského seznamu, kvůli porušení územní celistvosti jiného státu. Důvody zařazení na seznam jsou publikovány a dotčení mají možnost žádat i o soudní přezkum legálnosti svého zařazení.
Cílené sankce EU v červnu 2014 doplnila o velmi široce zaměřená omezení směřující vůči teritoriu Krymu. Zakázány jsou například veškeré investice do nemovitostí a obchodních společností na Krymu, včetně poskytování finančních služeb souvisejících s takovýmito transakcemi. V červenci a září 2014 pak EU zavedla i sankce zaměřené na ruský finanční sektor, technologické transfery v sektoru energetiky a zbrojní embargo, včetně vybraného zboží a technologií dvojího užití, tedy s možným užitím jak ve vojenské tak i v civilní oblasti. Subjektům z EU je například zakázáno obchodovat s cennými papíry (akciemi, dluhopisy i instrumenty peněžního trhu) vydanými některou z hlavních státem ovládaných bank usazených na území Ruské federace či společností podnikajících v energetice nebo v obranném průmyslu, pokud mají splatnost delší než 30 dnů. Toto částečné odstřižení od finančních toků pak, spolu s poklesem cen ropy a devalvací rublu, přineslo největší šok ruské ekonomice.
Potravinové embargo jako jablko sváru
Ruské potravinové embargo zasáhlo exporty z Evropské unie v hodnotě přesahující pět miliard eur. Zájmy v oblasti zemědělství se u jednotlivých států EU značně liší. To je dáno rozdílnou relativní silou zemědělského sektoru v jejich ekonomikách a do jisté míry i rolí zemědělské lobby. Přebytek produkce se v rámci vnitřního trhu EU přirozeně přelévá ze zemědělských států do států s méně vyvinutým zemědělským sektorem. V potravinovém embargu tak lze vidět i snahu o zasetí onoho pověstného jablka sváru. S tím rozdílem, že v případě ruského embarga se jednalo dokonce o tuny jablk přebývajících na vnitřním trhu Evropské unie.
Některé státy EU na daný stav odpověděly kampaněmi na podporu konzumace potravin, často se silným patriotickým tónem. Lze připomenout polskou kampaň jez jablka, která kladla důraz na patriotickou konzumaci právě polských jablk. Obdobně i někteří političtí představitelé v Česku či na Slovensku hráli patriotickou notu a nabádali k řešení nastalé situace odběrem „národních“ potravin v kantýnách škol či správních úřadů. V reakci na nenadálou situaci nelze takový postup zcela zavrhovat. Zejména apel na konzumaci čerstvých místních potravin má jistě své opodstatnění. Nebezpečím však je, že patriotismus v jedné zemi se může velmi rychle setkat se stejnou odpovědí i v zemích sousedních. Z dlouhodobého hlediska nemůže být rozsekání vnitřního trhu na národní dvorečky výhodné. Zejména ne pro malou otevřenou ekonomiku jako je ta naše. Spirálovité roztáčení takovýchto kampaní vidíme například na vztahu mezi Českem a Polskem. Na údajnou diskriminaci při kontrolách polských zemědělských dovozců z české strany reagovaly některé polské zemědělské organizace na podzim loňského roku výzvami k bojkotu českého zboží jako takového, včetně například automobilů.
Mnoho zajíců středu Evropy
Z pohledu na mapu by se mohlo zdát, že státy Višegrádské skupiny (Polsko, Maďarsko, Slovensko a Česko), coby země regionu geograficky nepříliš vzdáleného od Ruské federace, by mohly mít podobné postoje a zájmy ve vztahu k sankční přestřelce mezi EU a Ruskem. Toto zdání je ovšem zavádějící a ve hře nejsou jen otázky rozdílné orientace zahraniční politiky ale i rozdílné ekonomické zájmy.
Polsko, které vůči Ruské federaci tradičné zastává nejvíce „jestřábí“ postoj, bylo po Litvě druhou nejvíce zasaženou zemí ruským potravinovým embargem. Primární reakcí Polska byla snaha o maximalizaci prostředků dostupných pro polské zemědělce ze zemědělských intervenčních programů. Polští farmáři samotní vyčerpali 85% fondů vyčleněných v rámci celé Evropské unie na stažení ovoce a zeleniny z trhu v rámci prvního intervenčního programu o rozsahu 125 milionů EUR. Z tohoto důvodu pak přes hlasitý nesouhlas svého ministra zemědělství Marka Sawického byli polští farmáři upozaděni v následném dodatečném programu na 165 milionů EUR. Relativně menší expozice polské ekonomiky vůči investicím z Ruska (zejména ve finančním sektoru) a menší podíl exportu na HDP ve srovnáním s ostatními státy Višegrádské skupiny přispívá k tvrdému postoji Polska vůči Ruské federaci.
Opačným případem se zdá být Maďarsko. Vláda premiéra Orbána již v roce 2011 přišla s tzv. politikou „Otevírání východu“. Cílem je oslabit maďarskou exportní závislost na ostatních zemích Evropské unie, která byla po finanční krizi vnímána coby obr na hliněných nohách. Větší potenciál pro export byl proto viděn v zemích jako Čína, Jižní Korea, Japonsko a Rusko. Příchod sankčního režimu mezi EU a Ruskem neznamenal ústup od orientace exportu na Rusko. Naopak. V roce 2015 Maďarsko otevírá čtyři nová obchodní zastoupení na ruském území, v Petrohradu, Jekaterinburgu, Kazani a Rostově. Intenzivní spolupráci Maďarsko s Ruskem udržuje i rozvojem bilaterálních úmluv o spolupráci, kdy největší význam má oblast energetiky, kde se zejména projevuje výrazná maďarská závislost na ruských dodávkách plynu.
Na území Slovenska působí několik velkých ruských bank. Včetně Sberbank Slovensko, a.s. Podstatným ekonomickým zájmem pro Slovensko tedy bylo, aby se sankce Evropské unie omezující financování významných ruských finančních ústavů vztahovaly výlučně na subjekty na území Ruské federace. Toho se podařilo dosáhnout a dceřiné banky na území EU těmto omezením nepodléhají. Podobně si vláda premiéra Fica dělala zásluhy za to, že se jim podařilo omezit seznam zboží duálního užití tak, aby slovenský průmysl nebyl příliš negativně zasažen.
Ruský trh není pro český export zcela stěžejní, když osciluje někde mezi třemi a čtyřmi procenty celkového exportu. Jde však o export s relativně vysokou přidanou hodnotou a některé firmy exporty do Ruska jen obtížně nahrazují exporty na jiné trhy. Na překážku exportů nebyl až tak sankční režim samotný, ale spíše propad ruské ekonomiky a její koupěschopnosti. Nejčastější alternativa pro exportéry na ruský trh je vzhledem ke specifikům jejich produkce export do jiné země Společenství nezávislých států. I Česká republika tak byla nucena prostřednictvím své ekonomické diplomacie, například účastí na průmyslových veletrzích v Rusku, podpořit úsilí o udržení trhů v této zemi. Na rozdíl od Maďarska, které neustoupilo od své orientace na exporty do Ruska, se český přístup spíše řídí heslem „udržet ruský trh alespoň do té doby, než se podaří nalézt alternativní trhy jinde“. Ohlášený rozvoj průmyslové základny v Rusku by pro Českou republiku ve svém důsledku mohl znamenat omezení exportů finálních produktů. Na druhou stranu by však mohl být i příležitostí pro exporty českého strojírenského průmyslu.
Neprodáme Rusům, prodáme u vás
Potravinové embargo se Česka ani Slovenska v zásadě přímo nedotklo. Ostražitost obou zemí však nastala v důsledku nastalých přebytků na trhu se zemědělskými produkty. Ovoce a zelenina z Polska nebo maso z Německa či Dánska způsobily v těchto dvou zemích mnohem větší tržní nestabilitu, než embargo samotné. Maďarsko pak stojí na pomezí mezi uvedeným téměř neexistujícím přímým dopadem embarga v Česku a na Slovensku a silným zasažením zemědělského sektoru v Polsku. Vedle Řecka a Kypru je Maďarsko jedinou zemí, o které se v ruských médiích spekuluje, že by jim ruský trh mohl alespoň částečně otevřít své brány i přes trvající potravinové embargo. Uvedené rozdílnosti ekonomických zájmů tak mohou napomoci k porozumění, proč jsou politické postoje jednotlivých zemí našeho regionu ve vztahu k Rusku tak pestré.
Příspěvek vychází ze studie Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) podpořené nadací Friedricha Neumanna.
