Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna se dostala pod 25,30 za euro.

Equity premium puzzle: Proč jsou akcie o tolik výnosnější?

Jak naznačuje známý magický trojúhelník investování, při této činnosti se investoři snaží zejména o tři věci – dosáhnout co nejvyššího výnosu, co nejvyšší likvidity a co nejnižšího rizika. Tyto cíle jsou však často do značné míry v protikladu a nelze jich dosáhnout v plné míře zároveň. Jinými slovy, pokud chceme dosáhnout vysokého výnosu, musíme na sebe vzít vyšší riziko, a naopak. Jsou však ve skutečnosti tyto rizikové přirážky adekvátní?

Co se týče výnosů, králem mezi aktivy jsou bezpochyby akcie. Jak zjistili Jeremy Siegel a Richard Thaler, kteří své závěry publikovali v roce 1997 v článku Anomalies: The Equity Premium Puzzle, za poslední století přinášely americké akcie každý rok v průměru o 6 % vyšší výnosy oproti státním dluhopisům, které lze považovat za bezriziková aktiva. Už dříve tento jev zkoumali také Rajnish Mehra a Edward Prescott, kteří v roce 1985 publikovali na toto téma článek jménem The Equity Premium: Puzzle

Tradiční vysvětlení této „equity premium“ (prémie pro akcie) – zjistíme tak, že od výnosu akcií odečteme výnos státních dluhopisů – kterou poskytuje ekonomická teorie zní, že se zkrátka jedná o kompenzaci, kterou investoři požadují za podstoupení rizika spojeného s investováním na akciovém trhu. Ale 6 %? To se zdá Siegelovi a Thalerovi na rizikovou přirážku přece jen trochu moc. A nejsou sami, s pomocí sofistikovaných ekonometrických modelů, které zkoumaly averzi k riziku, byl tento intuitivní závěr potvrzen. Equity premium tak stále zůstává nevyřešenou záhadou.

 

Ekonomové se samozřejmě snažili hledat důvody, proč tomu tak je. Někteří tvrdí, že zde existuje tzv. selection bias (zaujatost při výběru), jelikož drtivá většina studií je prováděna na amerických datech z 20. století, přičemž americký akciový trh byl v této době nejúspěšnějším akciovým trhem (a ostatně stále je), kam plynuly prostředky z celého světa. Souvisejícím vysvětlením je to, že burzy mohou zaniknout či zbankrotovat (příkladem budiž šanghajská burza během komunistického převratu v roce 1949), a toto riziko tak musí být zahrnuto v rizikové prémii. Výzkumy však přirozeně používají data pouze z burz, které přežily, odhad rizikové prémie tudíž může být zkreslený.

Používaných dat se týkají také další výhrady, a to například co se týče délky období. Století se sice může zdát jako dost dlouhá doba, avšak ze statistického hlediska je 100 let pouhých 100 pozorování, což není úplně hodně. Navíc, historie akciových burz je historií nafukovaní bublin a následných krachů, proto velmi záleží na tom, které období se rozhodneme zahrnout, a které nikoliv. Nicméně většina mainstreamových ekonomů souhlasí s tím, že zde existují statistické důkazy o neadekvátně vysokých výnosech akcií a equity premium tak stále zůstává nerozklíčovaným ekonomickým mystériem.

Rizikové období pro akcie. Jak nejlépe zajistit své portfolio?

Newsletter