Tradiční ekonomická teorie si zvykla hovořit nikoliv o lidech, ale o lidech ekonomických; aproximací člověka je zde nikoliv lidská bytost, která má právo dělat chyby, ale chodící lidská kalkulačka. Ta je opatřena dokonalými informacemi, neomezenou výpočetní kapacitou, perfektním logickým uvažováním a hlavně výhradní touhou maximalizovat své vlastní uspokojení. Pokud pak takový člověk ví, co chce, snadno na svobodných trzích dosahuje maximalizace (očekávaného) užitku; ať už jde o trhy reálné nebo trhy finanční.
V druhé polovině minulého století tak museli přijít behaviorální ekonomové, aby neoklasickým teoretikům připomněli, že člověk je pořád ještě člověk, a nikoli člověk ekonomický. Pokud pak dojde na rozhodování na finančních trzích, behaviorální finance definují celou řadu lidských předsudků, jakož i navazujících chyb, kterých se investoři z masa a kostí – a zejména ti nezkušení – ve světě financí často dopouštějí.
Sedm investorských hříchů podle behaviorálních financí
K těm nejznámějším patří předsudky nadměrného sebevědomí (overconfidence bias) a přehnaného optimismu (optimism bias), které se vyznačují neodůvodněnou vírou ve své vlastní schopnosti, jakož i v to, že všechno pro ně dopadne dobře, nebo alespoň lépe, než lze rozumně očekávat. Mezi jejich závažné důsledky pak patří zejména podstupování nadměrného rizika, ignorování možností zajištění a nedostatečná diverzifikace.
A právě tím, jak umějí neprofesionální investoři diverzifikovat, se nedávno zabývali vědci z University of British Columbia. Ti přitom zjistili, že to vlastně neumějí takřka vůbec.“Pokud nediverzifikujete, když se jednomu aktivu daří dobře, ostatním se také bude dařit dobře. Ale pokud se mu daří špatně, je pravděpodobné, že ostatním se také bude dařit špatně – a při investování se chcete vyhnout těm nejhorším scénářům, “ vysvětluje David J. Hardisty, jeden z autorů studie, která byla v srpnu publikována v odborném časopise Organizational Behavior and Human Decision Processes.
Když však výzkumníci požádali vzorek účastníků, u kterých ještě předtím otestovali jejich úroveň finanční gramotnosti, aby každý z nich vytvořil „ideální“ portfolio finančních aktiv, zjistili, že přesně touto cestou, která sice může skončit velkým úspěchem, ale také velkou katastrofou, obvykle jdou ti méně finančně zdatní investoři. Na základě tabulek výnosů jednotlivých instrumentů v předchozích letech, které měli při vypracovávání svého úkolu k dispozici, totiž zpravidla sestavili portfolio, které obsahovalo převážně pozitivně korelovaná aktiva.
Neobchodovatelné zisky. Tyto investice pozvednou vaše portfolio – https://t.co/5I09iNVe3J https://t.co/AfzT35s9B9 prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/svayC6UUUb
— Roklen24.cz (@roklen24) 23. srpna 2019
Podle autorů je navíc možné, že o svých prohřešcích proti nejvyššímu pravidlu investování sami ani nevědí. „Amatérský investor by mohl koupit akcie v dřevařství, těžbě, ropě a bankovnictví a věřit, že diverzifikuje, protože investuje do různých společností a sektorů,“ říká Hardisty. Ale protože všechny tyto akcie mají tendenci se pohybovat stejným směrem, může to být docela riskantní, protože ceny všech těchto aktiv se potenciálně mohou zhroutit ve stejném okamžiku,“ dodal odborný asistent z University of British Columbia.
Naopak investoři s vysokou finanční gramotností následovali základní investiční doporučení diverzifikace a do svých modelových portfolií vybírali povětšinou nekorelovaná nebo negativně korelovaná aktiva. Vyvarovali se tedy, jak se říká, dáváním všech vajíček do jednoho košíku, což, byť možná nevědomky, dělali méně finančně gramotní investoři.
„To ukazuje, že amatérští investoři se spoléhají na definici rizika, která se výrazně liší od objektivní definice portfoliového rizika. To je může vést k objektivním investicím s nízkým rizikem, pokud mají v úmyslu riskovat, nebo naopak k investicím s vysokým rizikem, pokud mají v úmyslu snižovat riziko,“ upozornil závěrem Yann Cornil, další z autorů výzkumu.
Ověřeno na datech: Na diverzifikaci záleží