Direktivně nařízený a ještě překotně uspěchaný přechod automobilového průmyslu k elektromobilům, který úředně bez jakékoli dopadové analýzy stanovila Evropská unie v rámci Green Dealu do roku 2035, ohrožuje dodavatele automobilových součástek v České republice i na Slovensku. Výroba automobilů v těchto zemích je přitom v přepočtu na obyvatele nejvyšší na světě, výrobci a dodavatelé součástek na Slovensku zaměstnávají celkově kolem 260 tisíc lidí, v ČR je počet pracovníků v tomto odvětví téměř dvojnásobný, převzaly České noviny z agentury Bloomberg.
Dodavatelé čelí problémům v důsledku toho, že elektromotory mají mnohem méně součástek než spalovací motory. „V ČR a na Slovensku jsou roztroušeny stovky firem vyrábějících pro automobilky. Tyto firmy se teď snaží udržet zakázky a pracovní místa,“ píše Bloomberg. Agentura také poukazuje na riziko, že ČR a Slovensko zaostanou v získávání investorů pro výstavbu továren na výrobu baterií pro elektromobily. Upozorňuje, že v Maďarsku a Polsku už řada takových továren stojí nebo je ve výstavbě. Bývalý slovenský ministr hospodářství Vazil Hudák, který je nyní místopředsedou bratislavského institutu GLOBSEC, varoval, že automobilky by mohly novou výrobu umisťovat do blízkosti dodavatelů baterií. Automobilky po celém světě nyní do přechodu k elektromobilům již výrazně investují.
Jako by nám nestačily kruté rány v podobě vysoké inflace, vysokých cen energií nebo enormně drahého přechodu na bezuhlíkovou energetiku i v oblastech mimo automotive. Elektromobily se staly dalším zaklínadlem na v této podobě pochybné cestě k „zelené“ budoucnosti. Stačí jen připomenout, jak velmi neekologická je těžba surovin pro baterie v rozvojových zemích, že jejich výroba si podle odborníků ve „špinavosti“ nezadá s následným ekologickým přínosem v provozu, který ale vyžaduje dobíjení a tedy další brakování energií, byt třeba obnovitelných jako soláry, ale ty také vyžaduje neekologickou výroby a zatím nevyřešenou likvidaci. Nemluvě o nebezpečnosti těchto baterií, které již mnohokrát samovolně vzplály. Snažme se proto trochu zlidštit tyto sebevražedné touhy a odkázat Green Deal do patřičných mezí v rozsahu i termínech.
A že to nemusí být marné volání, ukazuje nedávný úspěch při zmírnění návrhu nové emisní normy EURO 7, jež bude nakonec výrazně přijatelnější a realističtější, než bylo původně navrženo. Potvrzuje to finální kompromisní dohoda mezi Evropskou komisí, Evropským parlamentem a Radou, která byla v prosinci 2023 nakonec dosažena. ČR se během více než rok dlouhého vyjednávání podařilo uhájit i díky alianci dalších naštvaných států všechny klíčové požadavky, emisní limity výfukových plynů aut a dodávek tak zůstanou na úrovni současné normy EURO 6, včetně podmínek testování pro osobní vozidla. Dále se prodloužily lhůty vstupu nových pravidel v platnost, zásadních změn doznal i systém monitorování emisí vozidla.
„Jedná se o velký úspěch české práce v EU, za kterým stojí spolupráce s podobně smýšlejícími státy, práce lidí na českém Ministerstvu dopravy a na Stálém zastoupení ČR v Bruselu. Podařilo se nám velmi výrazně změnit důležitou unijní legislativu. Spojili jsme síly se zástupci evropského průmyslu i spotřebitelů a podařilo se nám dojednat takové znění normy, které nebude představovat riziko pro konkurenceschopnost evropského automobilového průmyslu a neohrozí přístup k osobním automobilům pro evropskou veřejnost,“ říká ministr dopravy Martin Kupka. „Jakkoli EURO 7 pořád přinese množství nových pravidel a požadavků vůči automobilovému průmyslu, faktem je, že dnešní podoba je mírnější a technicky realističtější,“ uvedl výkonný ředitel Sdružení automobilového průmyslu Zdeněk Petzl. „Posledním otevřeným bodem ve finálních vyjednáváních byly pak cíle pro baterie,“ dodává velvyslankyně ČR ve Výboru stálých zástupců Coreper I Lucie Šestáková.
Škoda, že takto razantní nebyla ČR i během svého předsednictví v EU ve druhém pololetí roku 2022, kdy se mohla snažit navrhnout také zmírnění samotného Green Dealu. Třeba v oblasti emisních povolenek a s tím spojené využívání uhlí v energetice, které i Německo pálí a pálit bude o sto šest. To rovněž představuje hrozbu zchudnutí desítek milionů obyvatel EU, včetně ČR, i firem. Totální vypnutí uhelných elektráren, které má nastat do roku 2033 (podle vývoje ceny povolenek možná i dříve), by totiž způsobilo rozkolísání stabilní energetické soustavy a další zvýšení cen energií, což neblaze prožíváme už nyní. A stojí zatím hlavně nikoli postupné, ale radikálně ukvapené naplňování cílů „zelené“ politiky, nikoli válka na Ukrajině nebo inflace. Samozřejmě, budujme obnovitelné zdroje, jako soláry či větrníky a ulevme naší planetě, ale nestavme na nich celou energetiku. Ponechme si v mixu i uhlí, jako všichni ostatní ve světě, alespoň do doby, než vyvineme stabilnější zdroje, třeba technologie na bázi vodíku, které se již začínají slibně rozvíjet a ložiska se jeví jako velmi bohatá, například v Africe či Evropě.
Zdroje: Bloomberg, Reuters, Ministerstvo dopravy ČR, oenergetice.cz, České noviny
