I přesto, že nejsem zastáncem škatulkování národů a pojem „čecháčkovství“ se mi bytostně příčí, uznávám, že Češi jsou jedni z nejaktivnějších kritiků snad čehokoliv. Obvykle se terčem někdy spíše až zlosti než objektivní kritiky stane kolona či opětovné zdražení piva. Častěji se pak setkáváme se spíláním vůči politikům a, ano, vůči bankám a samotným bankéřům.
Ponecháme-li stranou první zmiňované terče negativního zájmu, kritika bankovnictví je zcela na místě. I přesto, že konkurenční proces dohnal mnohé banky k tomu, aby se alespoň částečně probraly ze své mnohaleté letargie, stále je bankovní systém naprosto neflexibilní, neefektivní a především předražený.
Je samozřejmé, že banka se jako každý jiný podnikatelský subjekt žene za co největším ziskem. To je věc, kterou nelze označit za nijak negativní, pokud ovšem poskytované služby opravdu odpovídají požadovanému zpoplatnění. V tomto směru si dovolím argumentovat, že neodpovídají. Zátěž bankovních klientů, peněžní i nepeněžní, se totiž vůbec nepřibližuje tomu, co jim banky na oplátku poskytují.
Začneme-li tou peněžní stránkou, je potřeba se podívat, jak a k čemu banky generují příjmy. Základní poučka, kterou slyšel snad každý, je to, že bankovní domy přijímají vklady a poskytují úvěry. Za vklady vyplácí zhodnocení úspor, za půjčky inkasují úrok. K tomu, aby ve výsledku dosáhly zisku, je pak potřeba mít úrokové marže poskytnutých půjček co největší.
Tehdy ale vzniká problém v podobě konkurence s ostrými lokty. Nezbývá tedy nic jiného, než na klienty uvalit doslova mraky (často perfektně skrytých) poplatků, ze kterých je možné „uživit“ nejen vyplácené úroky, ale i zaměstnance, jednotlivé pobočky, bankomaty a vůbec chod celé bankovní instituce, aby ale zároveň něco „zbylo“ na účet kýženého zisku.
Poté je tu stránka nepeněžní. Doba ustavičného papírování, kdy byl klient nucen vyplňovat tuny papírů ke každému úkonu, už s příchodem elektronizace sice téměř vymizela, ale i tak se najdou občasné výjimky. Poté jsou tu podmínky sjednání jednotlivých produktů. Banky obyčejně patří mezi mistry kamufláže. Skryté poplatky, penále či nejasně specifikovaná práva a povinnosti obou smluvních stran jsou stále na denním pořádku. „Nedodal jste, co jste měl? Nevíte o tom? Smůla, máte to napsané v zápatí smlouvy mikromilimetrovým písmem!“ Asi to „nejpříjemnější“, co může klient od bankéře slyšet, že….
V neposlední řadě jsou tu tolik oblíbené návštěvy bank. I přesto, že většina bankovních domů poskytuje své služby online, najdou se případy, kdy klient prostě musí na pobočku dojít. Tím automaticky vzniká minimálně dvojitá hrozba, a to ve formě nezmenšující se fronty a nasupeného bankéře, který cítí potřebu si svůj vztek a nespokojenost vybíjet právě na klientech.
Ale ruku na srdce, pokud bychom se podívali na výplatní pásku běžného bankéře, který nezastává žádnou z vrcholných pozici, můžeme se mu za jeho nepříčetnost vůbec divit…?
Jak je to v České republice?
Někdo může namítnout, že předchozí text je plný neustále omílaných klišé. Možná je, ale faktem zůstává, že i klišé mohou odpovídat realitě. K potvrzení této argumentace nám poslouží poslední průzkum spokojenosti klientů českých bank, který paradoxně provedla jedna z nich, konkrétně Equa bank.
Z šetření, jež bylo provedeno během března, vyplynulo, že spokojenost rozhodně není úplně na místě. Individuální jedinci se svou bankou sice bývají povětšinou spokojeni (dokud nedojde na ceny), avšak u živnostníků a malých podniků je to tzv. na štíru.
V jejich případě jsou dvě třetiny z dotázaných hrubě nespokojeni. Vadí jim především poplatky, byrokracie, pomalost a nepříjemní zaměstnanci (viz graf). Nejčastějším přáním, nutným pro zlepšení, byly bezplatné výběry z bankomatů (65 %), bezplatný tuzemský platební styk (54 %) a kompletní online správa vlastních financí, včetně nákupu nových produktů (35 %).
Banky se třesou. Motor růstu nebezpečně zpomaluje – Roklen24.cz http://t.co/6Acm8lI1or prostřednictvím @roklen24 #banks #commodity #FX
— Roklen24 (@roklen24) 7. Říjen 2015
Jde to i jinak!
Důležité je ale vědět, že to jde i jinak! Budoucností finančního světa rozhodně nejsou zastaralé banky, nýbrž pouze a jen nové moderní subjekty, fungující na bázi FinTech.
Pojem „FinTech“ vznikl spojením sousloví finanční technologie. My v Roklenu toto spojení definujeme jako „fúzi správy financí s technologickým sektorem, který zahrnuje internet, mobilní a sociální technologie, cloud computing a mnoho dalších. Tedy de facto všechno, co inovuje současný finanční systém.“
Vzniká tak maximálně „user friendly“ prostředí, které může každý klient spravovat z pohodlí svého domova, aniž by musel stát fronty a potýkat se s nerudným bankéřem. Zároveň se zpravidla jedná o firmy fungující s minimálními náklady. Nemusí totiž „živit“ stovky poboček ani otravných televizních reklam a klienti tak platí pouze za sjednanou službu, jež není zatížená přebytečnými poplatky.
Budoucnost financí je tedy FinTech. Potvrzují to i známé poradenské společnosti, jako je například McKinsey. Ta ve své poslední studii odhaduje, že v příštím desetiletí by tradiční banky mohly přijít až o 60 % maloobchodních zisků právě vinou konkurence FinTech společností.
Klienti, především ti nejnespokojenější, tak budou mít šanci získat přístup k levnému, flexibilnímu a transparentnímu způsobu jak financování, tak i investování. Proto jakmile budete příště opět nadávat na svou banku, zkuste se raději svést na vlně finanční revoluce a stát se součástí nového světa FinTech!
