Na světových FX trzích panuje rizikově averzní nálada projevující se v oslabování rizikových měn. Euro oslabuje proti dolaru. Risk-off nálada citelně oslabuje měny regionu střední a východní Evropy. Koruna poblíž hranice 26,90 za euro. Rizika nakloněna k dalšímu oslabování.

Buy high? Sell low? Investoři jako pomatenci

„Jednou z úsměvných věcí na akciovém trhu je, že zatímco jedna osoba kupuje, druhá prodává, avšak obě si myslí, že mají pravdu,“ nechal se slyšet americký spisovatel William Feather. Pokud chcete na akciích trhnout balík, musíte nejen vytipovat ty podhodnocené, ale také zde musí existovat někdo, kdo je ochotný je prodat. Jisté je pak jedno; buď vyděláte (proděláte) vy, anebo on.

Klasickou radou ohledně investování do akcií (která však standardně platí i v investování obecně) je prodávat tituly, které už dále neporostou a začnou ztrácet, a nakupovat ty, u kterých by se naopak mohl nastartovat býčí trend. Inherentním problémem však je, že málokdo pozná – a málokdo vám poradí – které jsou které. Jinak by dotyčný nemusel dávat investiční rady, ale místo toho by se stal miliardářem.

To chce klid. A proto vydělejte na hysterických investorech

Jak se však zdá, investoři, kteří se nemohou držet této nekonkrétní poučky, jako by se rozhodli jít přímo proti ní – „vítěze“ prodávají příliš brzo a „poražené“ naopak drží příliš dlouho. Jinými slovy, mají sklon prodávat akcie, jejichž cena právě vzrostla, a naopak drží ty, jejichž cena se právě propadla. Tím se nejen připravují o další zajímavé zisky z rostoucích akcií, ale kvůli tomu, že ztrátové pozice drží příliš dlouho, prohlubují své ztráty.

Paradoxně však důvodem takového jednání je to, že se ztrátám chtějí vyhnout za každou cenu, či přesněji si odmítají přiznat, že ony ztráty plynou z jejich vlastních chyb. Podle behaviorálních financí totiž lidé trpí tzv. averzí k lítosti (regret aversion bias), kvůli které odmítají realizovat své ztráty. Pokud si koupíte lístek do kina a pak zjistíte, že se vám tam vůbec nechce, a přesto jdete (přece jste zaplatili za lístek), pak se chováte neracionálně, jelikož při rozhodování berete v úvahu tzv. utopené náklady (tzn. už vynaložené náklady, které již nelze získat zpět), jelikož si nechcete přiznat, že jste udělali chybu. 

 

A přesně tak se také chová investor, který odmítá prodat ztrátový titul, jelikož by přímo realizoval ztrátu. A tak jej poklidně nechává v portfoliu, aby mu přinášel další ztráty. Terrance Odean ve svém paperu na datech 10 tisíc investorů zjistil, že během roku realizovali 14,8 % zisků, avšak jen 9,8 % ztrát. Jak ve svém slavném článku vysvětlují Hersh Shefrin a Meir Statman, za tím stojí tzv. dispoziční efekt (disposition effect), kvůli kterému máme sklon posuzovat své výnosy a ztráty vzhledem k určitému referenčnímu bodu.

Dispoziční efekt přitom přímo vychází z tzv. prospektové teorie (prospect theory), která je alternativou behaviorální ekonomie k neoklasické teorii očekávaného užitku. Ačkoliv podle standardní teorie může být člověk riziko averzní, riziko vyhledávající či riziko neutrální, v behaviorální ekonomii se může chovat jednou tak a jindy tak. V prospektové teorii hraje roli onen referenční bod, na který se člověk stále ohlíží (to může být třeba vstup na trh).

V oblasti zisků je riziko averzní, což jej často vede k předčasné realizaci zisků. V oblasti ztrát se investor naopak stává riziko vyhledávajícím, jelikož se snaží za každou cenu vyrovnat své ztráty. Stává se z něj potom gambler, který se ochotný riskovat velké sumy peněz, jen aby získal naději vrátit se na svůj referenční bod, tedy na nulu. Přitom si však mnohdy neuvědomuje, že tím vytvoří ztráty daleko větší. Podobným způsobem lze pak vysvětlit například i to, proč je řada lidí schopných naházet celou výplatu do výherního automatu.

Investoři jako stádo ovcí. Pátráme po tržním konformismu

Newsletter