Dnes v 18:40 vystoupí guvernér Fedu Powell. Střední a delší výnosy US bondů klesají. Dolar v zisku krátce otestoval úroveň 1,0700 za euro. Měny regionu včera oslabily. Koruna se posunula nad 23,85 za euro, dnes mírně sílí pod tuto hranici.

Česká ekonomika v globální produkční mašinérii, kde rozčílení není program

Klíčové body

Průmysl, zdroj: Unsplash

Inflace německých průmyslových výrobců překročila v meziročním srovnání 30 %. To je brutální nárůst nákladů. Graf ukazuje, že jsme se za posledních pár dekád (sedm) k této úrovni ani zdaleka nepřiblížili. Německo chápeme jako průmyslovou ekonomiku. Podíl průmyslu na přidané hodnotě dosahuje téměř 25 % a zaměstnanost 18,5 %.

Ale vyšší podíl průmyslu na HDP najdeme u nás: 29 %. Stejné číslo vyjadřuje i podíl zaměstnanců v průmyslu. A v Česku ceny průmyslových výrobců vzrostly v březnu o téměř 25 %.

Zdroj: ČS Research
Zdroj: ČS Research

Dále, česká ekonomika má nízkou přidanou hodnotu svých vývozů, nízkou přidanou hodnotu na produkci. Když nás srovnáme s jinými státy EU, tak jsme v těchto ukazatelích pátí nejhorší.

Zdroj: ČS Research

Ekonomové říkají, že česká ekonomika je exportní ekonomikou. Měli bychom jedním dechem dodávat, že česká ekonomika je dovozní ekonomikou.

Zdroj: ČS Research

Průměrná dovozní náročnost přesahuje 50 % produkce. Například v případě aut je přímá dovozní náročnost 31 %. To znamená, že toto odvětví 31 % hodnoty produkce doveze ve formě vstupů. A dalších 20 % je nepřímá dovozní náročnost, což jsou například energie, prostě všechny dovozy domácích dodavatelů do automobilového průmyslu. Najdeme odvětví, kde je vyšší dovozní náročnost. V případě výroby počítačů, elektroniky nebo výroby chemických látek jsme v průměru kolem 80 %.

Tohle extrémní zapojení české ekonomiky, respektive českého průmyslu, do dodavatelských řetězců znamená, že pokud v této globální odběratelsko-dodavatelské mašině nastanou problémy, tak budou český průmysl a ekonomika zasaženy výrazně více. A v této mašině nastaly problémy vloni a pokračují i v letošním roce.

Připomínám výpočty Mezinárodního měnového fondu, který vloni spočítal, že růst české ekonomiky byl kvůli tomu nižší o čtyři procentní body a průmyslová výroba dokonce o 15. Výrazně více než v EMU a více než v Německu.

Zdroj: ČS Research

Tady se v nadílce čísel nezastavíme. Průmysl tvoří v EU 20 % HDP a vyplacených mezd. Ale absorbuje 40 % užitečné energie spotřebované v EU. Sektor služeb absorbuje v EU 13 % energie v Evropě a vytváří 56 % HDP a 66 % mezd. Tato čísla přesně ukazují, co to znamená, že je průmysl energeticky náročný. Vzpomeňte na náš podíl: v Česku se průmysl podílí na HDP 29 %.

Takže země s vysokým podílem průmyslu bude výrazně více zasažena přerušením dodávek energie nebo nárůstem cen energií. Input-output tabulky ukazují, že snížení dodávek plynu o 10 % sníží přidanou hodnotu v ČR o 1,5 %. Dvojnásobek průměru EMU, ale i dvojnásobek Německa.

V úterý jsem se Německu věnoval v Restartu a ukazoval jsem odhady německých ekonomů. Ti spočítali, že v případě odstřižení Německa od ruského plynu poklesne jeho HDP až o 3 %. Toto je velmi konzervativní odhad, který předpokládá velmi nízkou substituci, která neodpovídá pozorované zkušenosti. Pokud ho ale vezmeme a spojíme graf níže, tak můžeme předpokládat, že u nás dopad bude dvojnásobný, tedy pokles o 6 %. Tohle jsme zažili během covidu.

Zdroj: ČS Research

Tohle jsme zažili a vzpamatovali se z toho. Můj šéf, Tomáš Salomon, napsal: „Nepropadejme zoufalství! Patnáct let jsme zažívali život takřka bez rizika – bezprecedentní konjunkturu, levné peníze, nulovou nezaměstnanost a neklesající životní úroveň. Rychle jsme zapomněli, že v devadesátých letech zuřila válka kousek od nás v Jugoslávii, inflace dosahovala 20 % a povodně nás v roce 1997 stály 60 miliard… Války, pandemie a krize k životu patří. Nezoufejme, buďme aktivní. Pomozme ohroženým nízkopříjmovým skupinám, integrujme uprchlíky, zbavme se závislosti na ruském plynu, akcelerujme přechod k obnovitelným zdrojům i jádru a aktivně ovlivňujme politiku EU. A nezapomeňme, že ani tahle válka nemusí být poslední černá labuť. Přijdou další krize, možná brzy, snad později, ale když nebudeme klesat na mysli a budeme aktivní, vyjdeme z nich #silnější!“ Já k tomu dodám, že TGM říkal, že rozčílení není program. A zoufalství také ne.

V letošním roce se nám mělo papírově dařit a měli jsme růst mezi 3-4 %. Čekáme ale stagflaci: průměrnou inflaci nad deseti procenty a stagnaci ekonomiky. V případě větších problémů v produkčních řetězcích, nárůstu cen komodit a dalšího zvyšování sazeb může česká ekonomika poklesnout. Může poklesnout i o několik procent v případě, že budeme chtít Rusko odstřihnout od příjmů za ropu a plyn, aby nemělo dostatek peněz na pokračování genocidy na Ukrajině.

Na čem je potřeba pracovat, je snížení dopadů. Nejde jen o vládu, ale i o podniky a domácnosti. Stále nízké zadlužení státu umožňuje mírnit negativní dopady na domácnosti ohrožené energetickou chudobou. Nízké zadlužení státu, ale i firem a domácností spolu se zdravým bankovním sektorem umožňuje investovat do silnější ekonomiky, která bude méně energeticky náročná (například investicemi do budov, které sníží energetickou náročnost). Ale i investice, které zvýší přidanou hodnotu vytvořenou v ČR. To také bude snižovat podíl peněz, které platíme za energie a suroviny. A investicí s velmi vysokou návratností je investice do vzdělávání. Zní to jako klišé, ale z krize se musíme proinvestovat.

 

Zdroj: ČS Research

Newsletter