Energetické firmy se v dnešní době musí rychle orientovat. Musí zachytit nové trendy, které nevyhnutelně nastupují. Změny se v každém kvartálu zrychlují a zrychlují, což dělá z energetiky podstatně zábavnější podnikání, než tomu bylo před dvaceti lety. V rozhovoru pro serveru Roklen24 to řekl finanční ředitel ČEZ Martin Novák.
(rozhovor se uskutečnil loni v listopadu po oznámení hospodářských výsledků Skupiny ČEZ za 3Q)
Ve Skupině ČEZ jste více než deset let, od roku 2006. Pokud byste se mohl ohlédnout za více než dekádou svého působení ve firmě, je nějaký milník pro ČEZ, který byl opravdu zásadní? Jedna konkrétní věc?
Myslím si, že těch milníků bylo několik. Předtím, než jsem začal působit v elektroenergetice, strávil jsem deset let v energetice fosilních paliv. Pracoval jsem ve firmě ConocoPhillips v Houstonu, Česku a Londýně. Trend v elektroenergetice je viditelný na první pohled. Ještě před deseti dvanácti lety to bylo o tom, že byla opravdu velká důvěra právě ve fosilní paliva, v uhelnou energetiku, ve velké elektrárny. O decentralizovaných zdrojích bylo velmi málo slyšet. Ve strategických debatách to málokdy zaznívalo. Vše bylo o klasické velké energetice. Už tehdy se mluvilo o smart grids, o nějakých chytrých řešeních. Ale rozhodně ne ve vztahu k decentralizaci. Spíš byly ty diskuse o tom, že budeme schopni lépe řídit spotřebu v domácnostech, budeme získávat víc informací o spotřebě a podobně. Ale pořád tu byl předpoklad jednosměrného toku elektřiny z velkých elektráren do měst, podniků, domácností. Řešilo se jen, jestli zdroje budou uhelné, plynové nebo jaderné. Pokaždé ale velké.
Jaké byly v té době ceny elektřiny?
Ceny elektřiny v té době rostly závratným tempem. Stejně jako rostly všechny komodity. Málokdo si uměl představit, že by se to mělo nějak změnit. To, co charakterizuje posledních deset let, je určitě velký propad cen elektřiny. Z 90 eur za megawatthodinu spadly až na minimum 20 eur, což bylo v únoru 2016. Dvacet eur za megawatthodinu už je hranice, při které spousta energetických firem začíná přemýšlet, kdy a které elektrárny odstaví. Později se cena zase vrátila nad 30 EUR/MWh, kde relativně dlouhou dobu zůstala. Tyhle pohyby ukazují fundamentální náročnost plánování v našem byznyse. Máte 70procentní pokles ceny komodity, kterou prodáváte, což samozřejmě nejde promítnout do nákladů úplně stejným způsobem. Takže to znamenalo velký tlak na marže energetických firem. Další významnou událostí byla havárie v japonské Fukušimě v březnu 2011, která zamíchala energetikou v Německu.
Skupina ČEZ oznámí v úterý 20. března hospodářské výsledky za rok 2017 a 4Q
Oni ale Němci ten plán odklonu od jádra měli již dříve. Fukušima jej jen urychlila. Je to tak?
Ano, ale podstatně méně se o něm mluvilo. Fukušima to významně akcelerovala. Způsobila rozhodnutí „zavřeme všechny jaderné elektrárny, co nejrychleji to jde“, což předtím vůbec nebyl ten příběh. Poté, co řekli, že zruší jaderné elektrárny, Němci řešili, co bude dál. A naplno se vrhli do podpory obnovitelných zdrojů (OZE). Po roce 2011 tak přišly masivní investice do OZE v Německu. Investice lomeno dotace, protože masivní rozšíření obnovitelných zdrojů bylo samozřejmě do značné míry způsobeno i štědrými dotacemi. Paralelně s tím ale šel i rychlý pokrok v technologiích: rozvoj decentrální energetiky, solárních systémů, zvyšování efektivity a pokles cen solárních systémů.
Ve srovnání třeba s roky 2008 až 2010 jsou dnes ceny ve fotovoltaice násobně nižší. Tudíž soláry začaly dávat ekonomický smysl nejen pro velké investory. Předtím si solární elektrárny pořizovaly jen velké firmy našeho typu, nebo firmy typu RWE, E.ON. Bylo to kapitálově náročné, bylo to drahé. Potřebovali jste spoustu místa. Dnes můžete dát solární elektrárnu víceméně na každou střechu a ve spojení s bateriovým systémem to může být výhodné i pro řadu domácností. Návratnost je ještě relativně dlouhá, ale jistá míra soběstačnosti může být v případě nějaké kalamity argument. Dalším fenoménem je samozřejmě exploze ESCO služeb. Tedy služeb pro velké zákazníky, kteří předtím energetiku tolik neřešili. Jde například o instalace malých zdrojů jako fotovoltaiky, kogenerační jednotky, revitalizace energetických hospodářství, projekty úspor a podobně. Dnes se to stává běžnou věcí. Dřív jsme se v našem oboru dívali v investicích do výroby dopředu na desítky let, což se pořád děje, ale decentrální energetika přináší velké zrychlení a musíme být hodně flexibilní.
Dříve se přeci v energetice plánovalo na 50 let…
Elektrárna má životnost až 60 let, jaderná elektrárna nového typu až 70 let. Dívali jste se na horizont, který byl úplně jiný. Dnešní horizonty jsou podstatně kratší. Výstavba decentrálních zdrojů je násobně rychlejší. To jsou měsíce, ne roky. Do toho všeho běží Energiewende, podpora energetických úspor, různé dotační programy, dotační tituly. A energetické firmy se musí rychle orientovat. Musíme zachytit nové trendy, které nevyhnutelně nastupují. Změny se v každém kvartálu zrychlují a zrychlují, což dělá z energetiky podstatně zábavnější podnikání, než tomu bylo před dvaceti lety.
Dlouho jste působil v oblasti fosilních paliv. Kam podle Vás nyní směřuje obchodování s emisními povolenkami? Zaznívaly reakce, že obchodování s povolenkami zničili Němci, aby ustáli právě Energiewende. Co můžeme čekat?
Původní záměr s emisními povolenkami byl takový, že je to tržní nástroj, který způsobí očištění výroby od těch nejméně efektivních, nejšpinavějších zdrojů. A definice špinavého zdroje byla, že jde o zdroj, který vypouští nejvíc CO2. To znamená – zdroj, který nemá CO2, bude mít konkurenční výhodu. A takový zdroj, který má hodně CO2, bude platit pokutu za každou vyrobenou tunu CO2, což je na uhelných elektrárnách plus minus jedna vyrobená megawatthodina. Logika byla, že tyto „nejšpinavější“ zdroje budou tím pádem na trhu značně znevýhodněny a provozovatele těchto zdrojů to dotlačí k tomu, aby se zamysleli nad tím, co dál a investovali do „čistších“ zdrojů.
Co se tedy pak stalo, byla to správná cesta?
Vypadalo to, že je to cesta správným směrem. Bohužel došlo ke zhroucení trhu s povolenkami. Jednak Evropu zasáhla finanční a hospodářská krize a povolenky se alokovaly ještě podle předkrizových scénářů, které počítaly s nárůstem výroby, a přišel prudký pokles. Najednou byl tedy přetlak povolenek, protože jich nebylo tolik potřeba. Druhým důvodem bylo, že jsme začali mít v Evropě překryv nástrojů, které si kladly za cíl ozelenit energetiku. Místo povolenky se začaly v Německu v rámci Energiewende masivně používat i provozní dotace a takto ušetřené CO2 zkanibalizovalo EU ETS.
Koneckonců v České republice jsme si tím prošli v dotacích do fotovoltaik. Nedočkavost byla větší. Místo, aby se počkalo, až se to stane přirozeně tím, že bude drahá elektřina z fosilních paliv, což tím pádem podpoří výstavbu větrných parků a solárních elektráren, které budou ekonomicky vycházet bez dotace, tak se většina evropských států vrhla do přímé dotační podpory OZE. A tyhle státy tak trošku zapomněly na povolenky. To je případ Německa, kde povolenky ještě více ztrácely na atraktivitě a jejich cena klesla až někam ke čtyřem eurům za kus.
CFO ČEZ Novák: Elektromobilita? Zásadní vliv bude mít vývoj baterek
Jak je na tom trh s povolenkami dnes?
Dnes se mění v očekávání toho, co říká Evropská komise, která se zase snaží nahodit systém zpátky na koleje. Snaží se vrátit trhu původní účel. Jestli se to povede, nebo ne, to je otázka. Samozřejmě, že dnešní cena mezi devíti a desíti eury za tunu je tažena právě tím, že důvěra v ten trh je větší. Bude docházet ke stahování přebytečných povolenek z trhu tak, aby zas začal fungovat. Přímé provozní dotace do OZE se podstatně snížily. Dnes už je to o aukcích, o soutěži projektů, které by přirozeně měly způsobit, že projdou jenom ty projekty, které mají nejnižší nákladovou cenu a kdy stát zaplatí nějakou cenu jako minimum, kdy to ještě stojí za to někomu postavit a provozovat. Návratnost pro investory bude výrazně nižší, ale státy, které chtějí mít hodně elektřiny z OZE, budou své finanční prostředky alokovat efektivnějším způsobem, což samozřejmě Německo chce. Třetí efekt, který ovlivňuje trh s emisními povolenkami, je, že rostoucí podíl OZE v Německu vytěsňuje výrobu klasických zdrojů. Ty nejméně efektivní se prostě nevejdou na trh, protože jejich místo obsadil někdo, kdo má dotaci nebo vysoutěžený tarif.
Česko na podzim zasáhla bouře Hewart. ČEZ tehdy vyhlásil kalamitní stav v osmi krajích. Zvykli si podle Vás lidi na to, že elektřina je pro ně úplná samozřejmost?
Určitě ano a je to dobře. Nechtěl bych žít v zemi, kde by lidé nebrali energii jako samozřejmost. A mimochodem těch zemí, které na tom nejsou tak dobře jako Česko, je na světě spíš více než méně. Jsem rád, že se nám daří vyhlašovat kalamitní stav jen výjimečně, a to když přijde opravdu velká přírodní katastrofa nebo pohroma. Při běžných vichřicích lokálního charakteru kalamitní stavy ani nevyhlašujeme. V momentě, kdy je zásah celoplošný a vichřice smete tři čtvrtiny republiky, tak se vyhlášení kalamitního stavu nevyhneme, protože sil k obnovení dodávek není dost. Ale pokud je to lokální věc, tak jsme schopni poslat všechny zásahové čety do jednoho místa a situaci zvládnout. Ano, všichni to bereme jako samozřejmost, ale jsou země, kde tomu tak není.
