Japonská centrální banka ukončila režim záporných sazeb a cílení výnosové křivky. Kurz jenu oslabil k 150,00 USDJPY. Dolar se obchoduje v zisku pod 1,0870 za euro. Koruna oslabila nad 25,20 za euro.

Chceme udělat z Evropy vzorový „New World“ opravdu za každou cenu?

Zdroj: Depositphotos

Zdražuje nám úplně všechno a inflace nabírá stále vyšších obrátek. Kupříkladu na webu svethospodrastvi.cz komentátor R. Pospíšil už celkem výstražně píše: „Zdá se, že tu máme zcela novou situaci. Za prvé inflace ovlivní řadu ekonomických dějů víc, než jsme mysleli. Dokonce už jí začíná vnímat i Evropská centrální banka (ECB). Za druhé vedle dopadů do ekonomické stability přichází prostě a jednoduše drahota.“ Zdražuje nám tak kde co, od pohonných hmot, stavebního materiálu, po zeleninu nebo pivo.

Zatím se nyní všude jenom píše, jak na burzách letí vzhůru i cena energií. V pátek 10. září pokořila silová elektřina na středoevropské energetické burze hranici 100 dolarů, tedy přes 2500 korun za 1 megawatthodinu a zanedlouho tak nám, drobným spotřebitelům, zašátrá v peněžence, až ji naši dodavatelé promítnou do svých koncových cen. Hlavně kvůli nesmyslnému zdražování emisních povolenek padl dokonce cenový rekord z roku 2008 (tehdy v červenci stála na burze 1 MWh 90 Eur). Tolik neveselá fakta, proti kterým není na straně běžného spotřebitele obrany, ani kdybychom měnili dodavatele za ty nejlevnější pravidelně jako ponožky. Průšvih je to totiž systémový.

Přitom zdálo by se celkem záhodno ponechat domácnostem v této divné soutěži, kdo zdraží více a rychleji, nějaký ten polštář ohledně cenové stability základních lidských potřeb, bez nichž se v roce 2021 prostě neobejdou. Tedy energií spojených s běžným chodem domácnosti od vytápění po svícení. Jenže realita Evropy díky dobrodružství a hře na klimatického zachránce planety, o kterém zbytek světa pouze mluví, ale nic moc pro něj nedělá (Čína staví uhelné zdroje jak na běžícím pásu aj.), přináší pouze zdražování a pochybnosti, zda bude elektřiny už zanedlouho vůbec po celých 24 hodin dost.

Existují vůbec nějaká řešení, jak růst cen energií zastavit? Že bychom třeba aktivistům konečně vrátili míč na jejich hřiště a šli si stoupnout někam pod důležitá okna a hulákali do nich, že pěkně děkujeme? Na to nemáme čas ani náladu, každý jsme holt z jiného těsta. Navíc by to bylo úplně zbytečné. Cena elektřiny kvůli tomu fakt neklesne.

Spíš bychom rádi vzývali někoho na politické úrovni, kdo přestane přikyvovat unijním snahám (nejen v ČR ale na poli unijních orgánů) hnát nás urychleně a bezhlavě, jedno co to stojí, do stavu bezuhlíkaté nirvány. Zároveň ale podtrhuji, toto není namířeno proti Evropské unii. Jen voláme po změnách v nastavené politice vládnoucí evropské garnitury, která jak vidno vede k nárůstu cen a její enviromentální dopad je v globálním měřítku 0,00xy %.

Vždyť je též zcela evidentní, že politické proklamace a sny, jak půjde Evropa světu příkladem, na míle předběhly v oblasti výroby elektřiny a tepla z bezuhlíkových surovin aktuální možnosti techniky, chcete-li fyziky a jejích zákonů. Ženou nás do zbytečného utrácení peněz, které si tiskneme dle libosti a pak se divíme, že má z inflace těžkou hlavu nejen ČNB, ale už i ECB.

Pro nás je taky těžko pochopitelné, aby nám jako kompenzace za energetické zdražování unie rozdávala jakési „žebračenky“ (předpokládám opět v podobě nově „vytisknutých“ a tedy inflaci nahoru šroubujících bankovek), jak o tom mluvil při červencové návštěvě Česka místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Místo aby se hledaly cesty a řešení, jak je (energie) lidem dodat v cenách, které většinu společnosti nezruinují. Zajímá to ale vůbec někoho, kdo by byl ochotný s tím něco reálně udělat?

Newsletter