Německý Ifo index ukázal větší zlepšení, než dosahoval konsensus trhu. Euro z dat nikterak výrazně neprofituje, obchoduje se nadále nad 1,1930 EURUSD. Měny regionu mírně sílí. Koruna se obchoduje na úrovni dnešní otevírací ceny kolem 25,36 za euro.

Čtvrtek 28. dubna 2016 aneb oslava druhého nejdelšího „býka“

Během tohoto týdne nás čekají celkem tři významné události. První z nich je středeční zasedání americké centrální banky, na které naváže její japonská kolegyně. V obou případech je pozornost upřena na to, zda Fed svou měnovou politiku utáhne a zda ji Bank of Japan naopak ještě více uvolní. Faktem je, že ve čtvrtek 28. dubna oslavíme ještě další událost, a to „narozeniny“. Přesně v ten den bude americkému býku celkem 2607 dní, což z něj dělá druhý nejdelší býčí trh v celé historii.

Pokud jste v roce 2009 v návaznosti na finanční krizi zainvestovali do amerického akciového trhu, máte být na co hrdí. Podle Michaela Hartnetta, investičního stratéga Bank of America, jste se tak stali součástí druhého nejdelšího růstového trendu, který strčil do kapsy býčí trh z období od června 1949 do srpna 1956 a vydal se tak na cestu směrem k prvenství. Ta bude však ještě hodně dlouhá. První příčku totiž drží býk, který se na trzích proháněl v době od října 1990 až do března 2000, tedy dlouhých 3452 dní (viz graf č.1).

Co bude dál? Hartnett v tomto směru poukazuje na tři body, na které je potřeba se v souvislosti s dalším vývojem zaměřit. První z nich se týká již zmiňovaného nejdelšího býčího trhu. Pro jeho poslední rok byla charakteristická silně zvýšená volatilita napříč všemi druhy aktiv (viz graf č.2), která ve výsledku skončila bublinou a jejím splasknutím. Vztaženo k dnešku, resp. ke každému býčímu trhu, zůstává tento scénář jako vysoce pravděpodobný, a to už jen proto, že žádný růst trhů netrvá věčně.

Býk vs. medvěd z historického pohledu

Současní situace však nejvíce připomíná dění z poloviny 50. let, kdy býčí trh postupně ztrácel na intenzitě až do doby, než se totálně vyčerpal, což vyústilo v recesi z let 1956 a 1957. Obdobný scénář bylo, a v podstatě stále je, možné pozorovat od zahájení programu tzv. kvantitativního uvolňování. V době, kdy Fed tzv. QE odstartoval, býčí trh postupně nabíral na síle (viz graf č.3). Jakmile ale byly kohoutky utaženy a banka svůj program zastavila, trhy a s nimi i dosažené a očekávané výnosy výrazně klesly.

Portfolio složené z akcií (50 %), dluhopisů (35 %), komodit (10 %) a hotovosti (5 %) by od doby začátku QE až po jeho konec zhodnotilo 100 dolarů až na 198. Naopak od října 2014, tedy od ukončení programu uvolňování dodatečné likvidity, by kleslo o 3,4 % na hodnotu 192 dolarů. To podle Hartnetta ukazuje i na postupně oslabující efekt bohatství, a tedy i důvod, proč „být long na Main Street a naopak shortovat Wall Street.“

Únavu býčího trhu pak potvrzuje i posledního bod stratégova pohledu, a tím jsou zisky. Právě v souvislosti s nimi se v posledních kvartálech spustila debata o tzv. podnikové recesi, neboli recesi zisků amerických korporací. Zaměříme-li se na dlouhodobý vývoj, je patrné, že se výkon firem postupně zpomaluje, a to i po vyloučení energetického sektoru (viz graf č.4). Postupně jsme se tak přesunuli z fáze „zuřícího býka“ k „sedícímu“ až nakonec k silně „náladovému“.

Byť tedy nelze do puntíku přesně predikovat, co přinese budoucnost, poslední dva zmíněné body jasně reflektují aktuální dění. Otázkou tak zůstává, kdy bude dosaženo onoho bodu zlomu, který druhému nejdelšímu býkovi akciové historie definitivně podřízne krk.

 

Newsletter