Emisní Otesánek požírá sám sebe. Zavře mu ústa nová vláda?

Zdroj: Depositphotos

Emisní povolenky, které mají sloužit jako penalizace firem vypouštějících CO2 do atmosféry, a redukovat tak globální oteplování planety, v současné době připomínají spíše sebepožírající se mechanismus. Jejich cena se nedávno podle zpráv agentur Bloomberg i Reuters vyšplhala přes 90 eur za tunu CO2 a v brzké době může překročit magickou hranici 100 eur. Příčinou tohoto vývoje podle Seznamzprávy je mj. i skutečnost, že kvůli současnému enormnímu zdražování zemního plynu se energetickým zdrojům vyplatí přecházet na uhlí, i když produkuje více emisí než plyn. Ale není cílem povolenek pravý opak? Kromě byznysu by tak totiž ztrácely smysl.

Zaměřme se na kontroverzní problematiku zemního plynu, jehož spalování má být podle Green Dealu kýženým mezistupněm, a to i u nás, při přechodu na bezuhlíkovou energetiku plnou slunce a větru. Nová podmořská roura Nord Stream 2 z nepřátelského Ruska do Německa je již hotova, avšak plyn, který má jít dále do Evropy i České republiky, v ní neproudí. Navíc tento projekt za stovky miliard eur, který podle řady odborníků i politiků jde logicky proti zájmům EU, byl protlačen pouze mocnou plynařskou lobby, jak si nedávno měla postěžovat dnes již bývalá německá kancléřka Angela Merkelová tehdejšímu předsedovi Evropské rady a vlivnému polskému politikovi Donaldovi Tuskovi. Nemohla s tím prý nic dělat, uvedl.

Ale co s tím můžeme dělat my? Především nepodléhat klamným očekáváním a těšínským jablíčkám a nehledat spásu tam, kde vůbec není. Rusko haraší zbraněmi na hranicích (i za hranicemi) s Ukrajinou a opět tak naplno projevuje své mocenské choutky západním směrem. Je proto naprosto sebevražedné být právě na této totalitní zemí závislý v dodávkách strategických surovin, jakou plyn je. Lze si snadno domyslet, jak vydíratelní bychom byli. K tomu všemu můžeme ještě přidat běloruského samozvaného diktátora Lukašenka, který také, poslušen Putinovi, hrozí uzavřením kohoutů s plynem vedoucím po tamním území. Prostě plyn je v rukou těchto arogantních vládců zbraní hromadného ničení a nebudou si brát servítky.

Skutečnost, že ceny plynu letí raketově vzhůru, již tvrdě pociťují desetitisíce našich domácností, kterým zkrachovaly dodavatelé. A zbytek se k nim přidá po Novém roce, kdy avizují zdražení již všichni. A ne o málo. Aby toho nebylo dost, zdražuje skoro všechno a řada lidí se dostává za hranici (a nejen) energetické chudoby. A nikomu určitě neprospěje brát drahý a nejistý plyn, když máme v zemi černé zlato. Nejen v této kritické situaci by bylo záhodno si jej ponechat v energetickém mixu, jak to ostatně činí takové velmoci jako USA a Čína, ale i Japonsko nebo Austrálie. O Rusku už nemluvě.

Nastupující vláda by se o to měla na evropském poli alespoň pokusit, jakkoli se to vzhledem k marketingovému PR Green Dealu zdá marné. Nový německý kancléř Olaf Scholz má chtít tuto „zelenou“ ideologii spíše urychlovat a nemá mít tolik „pochopení“ pro potíže východních členů EU, jako jeho předchůdkyně Merkelová, která pocházela z bývalé NDR. Současný vývoj (nejen) na energetickém trhu by však mohl rozumnějšímu přístupu hrát do karet. Těmito trumfy však musíme rychle praštit do stolu, abychom zase v Bruselu nehráli betla jako doposud.

Newsletter